Liberální fašismus a fašismus

Mezi těmito dvěma fašismy je jasná nepřekročitelná hranice. Liberální fašista mého střihu vám možná vmete do očí nějaký apel, ale jsem dalek toho, abych zde organizoval nějakou eliminaci kohokoliv, tím se vymezují právě fašisti.

Vezměme to pěkně od začátku. Fašistické, respektive lépe totalitní, tedy i komunistické hnutí, je založeno na kolektivním nátlaku a v posledku zákulisním neprávním využití násilí při řešení názorového sporu. Proto velmi podobným způsobem fašistické totalitní režimy, (nejde zdaleka jen o Německo, patří sem např. mnohé měkčí režimy, jako třeba klasická jihoamerická vojenská chunta), stejně jako ty komunistické, (od sovětského teroru přes polpotovský sociálně genocidní experiment až k dnešní sociálně robotické Číně), organizují nátlak proti právu ozbrojeným zákulisním likvidováním odpůrců. To vás chytí a zavezou do lesa a prostě zastřelí.

Na rozdíl od fašisticko – komunistických totalitních komplexů není znám ani jeden případ liberálně fašistické likvidace opozice. Všechny liberální režimy se vyznačují akorát chorobnou schopností prohrát romanticky, individuálně a osaměle či v emigraci svou budoucnost i životy ve volbách. Příkladů jsou dnes již možná desítky. Á propós, co třeba taková ikona liberalismu Milada Horáková? Také liberální fašistka? Její názory nebyly v mnohém odlišné od těch mých. Byla např. velkou podporovatelkou feministického hnutí.

Rozmohl se v naší zemi jistý šlendrián. Po vzoru dětské hádavosti nebo na způsob manželských hádek se zde používají samé podpásové techniky, a ještě se vydávají za pokus o diskuzi. Prvním je právě relativizace pojmů. Spojení liberální a fašismus se logicky zcela vyvrací. Chápu, že mnohému se takový pojem nezdá horší, než třeba metafora typu: ohnivá voda. Liberální fašismus může být možná metaforou, která svědčí o dojmu, který mají mírní a vlídní vlastenci, kteří by mouše neublížili, ani když jim někdo, jako třeba já, vmete morální apel, že nemají daleko k fašistickým názorům. Ó jak jsou hákliví. Potom ve stylu dětské rozzlobenosti obrátí váš apel naruby. Ve stylu zkušené manželky vmetou nově zkonstruovaný argument na bázi, kterou jste v apelu použil včera původně vy.

Je tu ovšem jeden rozdíl. Zatímco fašisté se bojí veřejné stigmace ze soupatřičnosti s fašisty či neonacisty, takový liberální fašista může být na další nadávku ve stylu dobroser, sluníčko, vítač, apod. klidně hrdý. Kdežto neonarcista či třeba staromarxista se cítí být ohrožen na své cti a právech. Dokonce se s tím skrývá či prohlašuje, že nikdy ani v podobných detailních či částečných dimenzích neuvažoval.

Jenomže, co jiného si myslet o lidech, kteří systematicky a nejčastěji nepodloženě chodí dnes  a denně lhát o základních otázkách, které vznášíte a popisujete. Zcela konkrétně: Nejméně v mém případě absolutně neplatí, že lidskoprávní záchrana trosečníků na moři nemůže být odmítnuta ani z důvodu pouhého podezření z pašování lidí, z pokusu o nelegální migraci apod. Je absolutně nepřijatelné připustit, abychom si jakkoli pěstovali lékaře s hranicemi a potažmo pak třeba zdravotnictví pro vyvolené. Takové, navíc právně nevyjasněné, postoje jsou za hranicí lidskosti. Lidskost nejen vyhrála druhou světovou válku, lidskost ukázala, že je v dlouhodobém důsledku schopnější vytvářet a udržet prosperitu. Válka ani totalita nikde žádnou prosperitu nevytvořila, nanejvýš tak investiční příležitost pro šedou ekonomiku, což je právě i případ obchodování s lidmi.

Nestačím žasnout, kolik se zde nachází pravicových věrozvěstů. Jistě se najdou i dílčí dobré nápady, ale ta strašlivě daná vyvolenost zdejší nejpravicovější pravice je neskonale směšná. Ono nestačí jen říct: „bubu neomarxismus“, abyste byl pasován na rytíře pravice. Z nedostatku důsažné argumentace se pak zde organizují „klikací party“, které bez diskuze napaří i úplně přihlouplým příspěvkům neuvěřitelnou čtenost a ještě neuvěřitelnější karmy. Dokonce i diskuze se zde vedou systematicky, organizovaně, jaksi ve zločinné shodě. Žádná nadávka, žádné zesměšnění, žádný zdánlivý názor nezávislého kolemjdoucího nesmí být zanedbán. Musí se vytvořit dojem kobercové pravdy. Deset odpůrců ze stovky čtenářů vytvoří dojem, že je jistý bloger třeba blázen, logicky nekompetentní, případně zcela jistě někde ukradl svůj vysokoškolský diplom. Ostatní čtenáři se pak bojí v diskuzi vyjadřovat. Fašisti vedou svůj zákulisní boj. Zavezou vaši myšlenku do lesa a tam ji odstřelí. Nejčastěji vám podsunou postoj, který vůbec nehlásáte. A můžete to napsat tisíckrát. Zachraňování na moři na základě mezinárodního námořního práva a požadavek na právní projednání každého případu na základě presumpce neviny není žádná podpora migrace. Stejně tak není topení pašovaných lidí řešením migrace. Neposkytnutí pomoci je v celém civilizovaném světě součástí sankcionovaného trestního práva. Utečete od nehody a skoro jistě vás za to zavřou, zejména, když někdo umře.

Nevím, je to tak jasné. Cítím, že svůj boj zde jistě prohraji, stejně jako Milada Horáková. Není se jak bránit a já na to kašlu. Jsem již ve věku, kdy moje odpovědnost svědomí převažuje nad nějakými osobními zájmy. Jsem si vědom, že ti onálepkovaní rozhořčení občané dnes i zítra opět podniknou stejný hon na „blázna, co vysadil prášky“. Tak to dělali i komunisté. Záludně zavřeli část českého disentu i do blázince. Na nikoho přesto nehodlám útočit nebo podávat žalobu. Nenávist je ztráta času, který může být věnován prospěšným věcem. Pochopitelně obviňují z nenávisti mne, ale každý se může přesvědčit, kolik a jakých diskuzních příspěvků věnuji odlišně názorovým blogům. Rozhodně se nechodím pod blogy vytrvale mstít za nějaké minulé bebíčko. A všem jasně říkám. Kejhá hlavně potrefená husa. Drtivá většina zdejších čtenářů není mými morálními apely zaměřenými na lidskost nijak uražena. Myslím, že je to ani nenapadne, kdežto takoví skrytí neonarcisté na nic jiného v důsledku špatného svědomí nedokážou myslet. Každý, kdo se chce vyhnout nějaké nálepce má u mě samozřejmě srdce otevřené. Jsou i napravení teroristé, tak proč ne neonarcisté. Pardon, teď jsem mimoděk rozesmál sama sebe, už se nesoustředím. Tak, mé individuální „mistrování“, zase zítra.