Lavírování prezidenta Pavla

Mám hlubokou obavu, že náš prezident není schopen zpříma sdělit fakta a argumenty, natož pravdu o svém počínání. Navíc se zdá, že lavírování se stalo největší zbraní kritické opozice, která neumí nakládat s fakty.

konáníMístní přestřelky na blogu ve věci toho, co dělal prezident na summitu NATO v Ankaře vyústily v řadu naprostých nedorozumění a nesmyslů. Například blogerka Lhotská ve svém článku o úmyslech prezidenta na summitu spekuluje na základě vznesené otázky. Oponenti však po ní dnes chtějí, aby svoje spekulace dokázala. Copak je něco takového možné a dělá to snad kdokoli na kterékoli straně politické bariéry? Většina se snaží lavírovat a vyjádří se k problému až deset minut po pointě, tedy pozdě.

Ve skutečnosti totiž nikdo neví, jaké úmysly má prezident, protože rozpor mezi jeho vyjádřeními a stanovisky není kolikrát zřejmý a jasný ani jemu. Ve sporu s předsedou (nyní ministrem) Macinkou o jmenování či nejmenování Turka ministrem při sestavování vlády přiznal prezident (viz exkluzivní rozhovor pro iDnes), že si nebyl jistý, zdali se přesně vyjádřil ke jmenování Turka ministrem, aby mu poslal následně dodatečnou vysvětlující SMS, která bohužel nic nezpřesnila a prodloužila jen domněnky kolem lavírování před jasným NE jmenování Turka. Úmysly prezidenta nebyly jasné nikomu, dobře si tu atmosféru pamatuji. Motoristé se celkem dlouho domnívali, že se s prezidentem dá jednat, a že by mohlo dojít k nějakému kompromisu, kterému nahráli změnou nominace Turka na jiné ministerstvo. Dodnes zní zveřejněná SMS ministrem Macinkou jasně, že to je téma k úvaze, tedy k jednání. Téma k úvaze není NE. A to je právě lavírování, které není hlavy státu důstojné. Lavíroval proto, aby situaci ustál a zmátl protivníky, jak je zvyklý ze zpravodajských her. Najednou se odvolává na diplomatický jazyk. No nevím, ale dělat diplomacii s předsedou strany, která jde vyjednávat o ministrech je lavírování. V tomto případě o výraz nejistoty před sebou samým, dnes vydávaný málem za hrdinství.

Podobně se zachoval i v situaci kolem summitu NATO v Ankaře. Tlačil na vládu, aby ho na summit schválila, jak bylo obvyklé ve zvyklostním, nikoli přímém znění ustanovení ústavy či zákona. Vláda totiž schvaluje a vždy schvalovala účast, byť to v minulosti bylo jen formální. Jenomže v minulosti bylo zase zvyklostí jednat o sporech vlády a prezidenta přece jenom převážně interně a navenek se vystupovalo jednotně.

V situaci před summitem prezident Pavel sice navštívil krátce vládu, aby se zeptal na svou účast na summitu, ale s ničím na vládě nevystoupil. Zcela formálně se setkal jenom s odložením rozhodnutí vlády. Nutno říci, že se žádná jednání mezi jím a vládou nepodařilo uspořádat. O příčinách můžeme a také jenom spekulujeme. K peripetii s prosazením Pavla na summit se zde zabývat nebudu. Ale titulek zprávy.aktualne.cz jásal: Tak to vyšlo. Prezident Pavel odhalil program na summitu NATO, překvapil jedním bodem. Článek napsal novinář Viet Tran a já se marně opakovaným čtením snažil přijít na to, v čem program prezidenta překvapil jedním bodem. Mne překvapuje dodnes, že měl prezident takovu zákulisní podporu, že si stihl udělat tak bohatý program.

Velmi zajímavý je také titulek (a článek pod ním ze 7.7.2026) na platformě novinky.cz: Pavel naznačil, že by mu vláda mohla zatajit, o čem se bude v Ankaře mluvit. Tento postoj hodně vypovídá o postoji prezidenta k vládě. Jasně svědčí o antagonistických rozporech v nichž vévodí spor o tempo růstu podílu financování NATO ze strany ČR. Prezident říká „rychle“ dorovnat předpoklady NATO, aniž by řešil, kde se na to vezme a zdali se to politicky ustojí. Prosazuje finanční harakiri, aby politické důsledky hodil na vládu. Proto jej tam vláda nechtěla.

Po návratu z Ankary píše platforma seznamzpravy.cz: Byl to diplomatický výprask, řekl Pavel k české účasti na summitu NATO. Článek je groteskním festivalem lavírování. Prezident podsouvá vlastní výklad kritického vyjádření vedení NATO vůči „neplatičům“ a „černým pasažérům“. Bez jakéhokoli podkladu pomlouvá vládu i svou účast, protože se tento neúspěch týká také jeho. Přispěl k němu měrou vrchovatou nečinným přihlížením k lavírování s rozpočtem ČR za Fialovy vlády. Trochu to kontrastuje s tím, že většina komentátorů se shodla na tom, že tím kritizovaným bylo Španělsko, a ne nějaká vylavírovaná ČR. Nakonec s tím ostře kontrastuje podání ruky prezidenta Trumpa ne Pavlovi, ale premiéru Babišovi.

Seznamzpravy.cz má celý seznam článků, který hodnotí a komentuje dění na summitu a kolem něj. Záměrně neuvádím žádné dezolátní odkazy, protože bych mohl být nařčen ze zaujatosti. Snažím se vycházet především z toho, co o sobě říká prezident a jeho novináři. Tak chci na závěr poukázat na komuniké o účasti prezidenta na summitu v Ankaře přímo na webu hrad.cz, kde KPR shrnuje konání prezidenta. V tomto komuniké jsou přinejmenším dva odkazy vhodné pro spekulativní otázky nejen blogerky Lhotské. Prezident se podle tohoto zdroje zúčastnil Fóra obranného průmyslu, kde nevíme, co mohl svévolně svým lavírovacím postojem naslibovat za zády vlády jak tajemníku NATO Ruttemu či ukrajinskému prezidentu Zelenskému. Zase mohou být ve hře závazky, které vláda nechce. Následuje řada bilaterálních jednání (nezveřejněných) a nakonec pracovní snídaně s experty na bezpečnost. Mohou tam být ještě další položky, o kterých se nikdy nedozvíme, protože prezident si vše vyorganizoval za zády vlády. Potvrzuje to i v závěru komuniké, kde prezident uvedl, že považuje za důležité, aby závěry summitu brzy probral s vládou. Což svědčí o tom, že by se rád pochlubil i tím, co vláda zřejmě o jednáních neví.

Myslím, že se bez dalšího sluší poukázat na největší lavírnu věštírnu v historii lidstva, známou antickou Pýthii. Byl jsem u její jeskyně a prý tam řekla mimo jiné jednomu vojevůdci: Překročíš velkou řeku a zničíš velkou armádu. Není ovšem vychytrale řečeno, kterou armádu onen vojevůdce zničí. V tom mohla mít věštkyně Pýthia čisté svědomí a mohla dále lavírovat a vydávat svoje věštby za politická doporučení. Nevím jak vám, ale mně tu Pýthii náš prezident silně připomíná. A to se myslím do naší doby už nehodí. Proto klade nejen blogerka Lhotská správné ale vcelku marné otázky, jakož i všichni další vedle ní. Ne nadarmo se uvádí, že před první pražskou defenestrací byl vojevůdce Žižka od mnohých vzat za slovo… To my pana prezidenta za slovo vzít nemůžeme, protože jeho Schmeichelei (Manövrieren) řečeno česky diplomaticky nejasné vyjadřování lze ztotožnit i s úmyslným lavírováním, podle německého lavieren, které bylo sic původně vyhrazeno námořnímu uvažování, jak lavírovat loď ve větru.