Kupodivu se všichni shodneme na tom, že Ankara byla ostuda…

Ano. Byla. Zajímavé na tom ovšem je, že média stranící prezidentovi se zabývají tím, jak prezident morálně, fakticky a diplomaticky zvítězil. Akorát neuvádějí žádná věcná fakta, která by ukázala diplomatické či jiné výhody z účasti prezidenta.

***

Prezident dokázal vládě a premiérovi zvlášť udělat problémy. Vyvolal nejasnosti v hodnocení průběhu i závěrů summitu. Pomohl tím jenom sobě, svému image, svému egu. Ale použil k tomu prestiž České republiky. Nepomohl ani NATO, ani válčení na Ukrajině. Nikdo se o nějakém zlepšení stran prezidenta o ničem nezmiňuje. Prezident jenom zvítězil a ponížil vládu v zahraničí.

Máme prezidenta, který se hlava nehlava řídí taktikou Čím hůř, tím líp. Není divu. Už se vidí na výplatní listině satrapů Spojených států evropských. Budoucnost samostatné ČR není jeho budoucnost. Předal by všechny pravomoci a hlasování do Bruselu a jezdil pouze na repre výlety za retro bývalou republiku.

Samozřejmě se těším na rozuzlení prezidentské ústavní žaloby. Je třeba si vše vypít až do hořkého konce. Možná voliči zanedlouho pochopí, že pro skutečnou svobodu a demokracii potřebují vážné politické strany ústavní většinu. Bude potřeba na to myslet již při nadcházejících volbách do senátu.

Pokud bude v edici kandidátů na prezidenta někdo čestný a veselý, snadno nynějšího suchara na hradě porazí. Prezident nemá charisma vyjma vzhledu. Nemá kulturu, nemá humor, nemá smysl pro fair play. Nějaké kandidáty s těmito vlastnostmi snad dokážeme mezi sebou vyprovokovat k záchraně země.

Jak nakonec říká pan bývalý ministr zahraničí Cyril Svoboda: „Stát žaluje stát.“ Je to vážně nesmysl. Někdo si přivlastní dobytou funkci, jako by z ní nikdy neměl odejít. Prahne po moci, ale nedokáže pro tu moc nic udělat, ani vytvořit. Neslyšel jsem od prezidenta žádný pozitivní návrh, nad kterým by s obdivem juchala většina obyvatel a obracela se pak na vládu, řkouce, jak by bylo skvělé návrh pro lidi prosadit i u vlády. Pan prezident je v tomto reformním ohledu jaksi neplodný.

Přesto věřím, že se nakonec dočkáme i satrapáckých spisů o působení v politice. Několik takových spisků ještě žijících současníků jsem prolistoval a svorně ani jeden se nedá pořádně číst, zejména s odstupem času. To Merkelová alespoň nalila v některých ohledech ve svých pamětech čistého vína. Mohu s ní nesouhlasit, ale mohu jí věřit, že určitou situaci popisuje skutečně a věcně. To se málokdy dá říci o spisovatelích politických pamětí u nás.

Prezident má jedinou šanci na nápravu. Zpytovat svědomí a položit si otázku, zdali chce být politikářským vítězem nebo skutečným státníkem. Zatím stát jenom narušuje a rozbíjí.