Kulturní olympijské války aneb vypjatý aquabellismus

Olympiádě se stále nevyhýbají všemožné skandály, které, o co mají drobnější a skrytější povahu, jsou v podstatě ukázkou hlubokého celosvětového nedorozumění. Nějaký planetární konsens je tedy nadále v nedohlednu.

Probudil jsem se po vydatném dešti včera večer uprostřed noci. Poblikávala na mne obrazovka olympijského přenosu, kterou jsem před usnutím nestihl vypnout. Levým, již otevřeným okem jsem zahlédl na obrazovce skupinu dívek, kterak skáčou společně do vody. Rázem jsem ožil a s úžasem sledoval podvodné kreace. Akvabely jsou snímány několika kamerami, aby neunikly všemožné detaily jejich choreografií. Toto jim umožňuje zobrazovat celé příběhy, dokonce i alegoricko symbolické skladby.

Mexická skupinka akvabel zobrazovala alegorii mořského božstva, vycházející z pestré mytologie, která na území vznikala staletí. Vedle akvabelických figur se nyní zapojují do hry i skutečné taneční skupinové prvky a v neposlední řadě dokonce mimika. Celá mexická kreace začala vynesením jedné z akvabel nad hladinu. Ta měla v ústech nabranou vodu a dokázala ji velmi umělecky vyprsknout, čímž přiblížila symbol mořské bohyně.

Americké akvabely zase zobrazovaly vývoj ve světě čarodějnic. Byl v tom velice silný náboj ženské ultrafeminní pocitovosti emancipovaných žen. Japonky zase společně vytvářely dojem tance aligátorů. Na hlavách akvabel se vytvářejí pro tu vší parádu umělecké velmi nápadité účesy, které jsou zpevněny vodovzdorným gelem.

Ne, že bych o akvabelismu nikdy neslyšel, dokonce jsem je viděl jednou na živo. Ale netušil jsem, že se obyčejné Synchronizované plavání proměnilo na návrh Mezinárodního olympijského výboru v roce 2017 na Umělecké plavání. (ang: Artistic Swimming)

Asi bych si doužíval bezvadná výstavní těla akvabel a zůstala by ve mně nesmazatelná povzbuzující vzpomínka, kdyby… Kdyby moderátorka náhle nekomentovala kreaci následujícími slovy: „Je škoda, že týmy nevyužívají pravidel mezinárodní plavecké federace a neberou do skupiny i muže. Pravidla umožňují mít v týmu až dva muže. Muži jsou silnější a výhozy akvabel do vzduchu nad hladinu by mohly být vyšší.“

Celý ten vylhaný komplex údajné krásy se mi najednou odcizil, vlastně na rovinu, úplně zhnusil. Dochází zde k nebezpečně katastrofální diskriminaci mužů. Jaké je to vlastně umění poplavávat si jen mezi svými ženami. Umění je zvládnout celý proces i s muži. Nebo jsou muži považování (ultra akvabelami) za tak nešikovné, že by se žádné umění nekonalo? Asi by zde měl zasáhnout nějaký genderový interpol, aby se zjistilo, o jakou jde zpátečnickou kulišárnu. Měly by být vydány povinné kvóty mužů mezi akvabelami, a to nejen mužů, ale lépe všech LGBT++ genderů.

Rozhostilo se ve mně spravedlivé rozhořčení, že jsem musel se staženým žaludkem přepnout na neutrální Prima Krimi, kde NCIS konala opravdovou námořní spravedlnost v praxi. To mne trochu uklidnilo, ale nezabránilo mi to sepsat tento burcující článek, který musí zachránit svět. Svolávám na neděli demonstrativní protestní shromáždění potenciálních akvabeláků. Přednostně dostanou slovo ti, kdo byli akvabelami přímo odmítnuti nebo nebyli vůbec osloveni ke kástingu…

Byl jsem tak pohlcen svými spásonosnými idejemi, že jsem si nevšiml, že mi při psaní již drahnou dobu stojí za zády přítelkyně, A představte si moje rozčarované překvapení. Prostě mi na férovku vmetla, že jsem: „pěknej pitomec“. Jako by pochvala pěknej mohla vyvážit slovo pitomec. Slíbila ovšem, že jestli mi čtenáři v diskuzi dají za pravdu odvolá slovo pitomec a nechá jen pěknej. Spoléhám na vás, že mě v tom nenecháte…