Kouzlo nechtěného

Někdy se pravda v jediném výroku zjeví jasně a najednou. Prezident Macron chce přesvědčit prezidenta Trumpa o tom, že jeho zájmy jsou stejné jako zájmy Evropy. Takže ne hodnoty nebo pravdy, ale zájmy.

Prezident Macron také uvedl, že Trumpovi řekne, že tváří tvář ruské hlavě státu (VP) není možné ukázat slabost.

Myslím, že oba Marconovy výroky jasně signalizují, že k faktům se rozhodně obracet nebudeme. Pravda je vedlejší. Jde o zájmy, hlavním zájmem je neukázat slabost. Vlastně je to strašné, jak stručně lze definovat současný stav Evropy. Pokud si o Evropě někdo myslí, že je slabá, žádný pokřik to nespraví. Musíme se jen obávat, aby se tato slabost nejen neprojevila směrem k VP, ale aby se neproměnila současně na definitivní slabomyslnost.

Vážně je směšné, když k obyvatelům Evropy jsou signalizovány pravdy a hodnoty a zesměšňována síla Ruska, když se potom k pochybujícímu prezidentovi USA obrací vrcholný evropský politik poukazem k zachování tváře a poukázání na pragmatické zájmy.

Dosud se vedla obrana Ukrajiny spolu s USA a nestačilo to. Zato nyní se evropští politici domnívají, že to případně půjde dobře a lépe bez USA? Proto neuváženě komentovali Trumpovy klady a zápory. Náš milý prezident jej označil za odpudivou osobu. Rozhodně neukázal slabost, ale jak mu to dnes pomůže k setkání a úspěšnému vyjednávání s vládou USA, to mi vůbec jasné není.

Vedle velké kolektivní evropské pohádky o „tísícileté“ hrozbě Ruska (hle evropský narativ) je neuváženost a nespočítanost protiruských akcí do nebes volající amatérismus. Když se dnes projevuje, že Ukrajina se bez trojnásobné pomoci, než dosud byla, nedokáže ubránit před kapitulací, nechápu, jak mohou evropští politici slibovat další a další peníze, které dnes nemají a v rozpočtové odpovědnosti je nemohou jen tak namalovat. Na takovém reálném požadavku takové vlády, zejména bez USA, prostě padnou a jiné vlády změní svoje postoje k relativním narativům a budou se prostě jen chovat slušněji a více mluvit pravdu.

Francie a Německo měly možnost prokázat svaly v okamžiku, kdy bylo potřeba garantovat Minské dohody. Neudělaly nic a horký brambor přehodili na USA. Nyní jim máme věřit, že dokážou sehnat prostředky ke zvratu rusko-ukrajinské války.

K té hrozbě Ruska bych měl nakonec jen dvě veselé poznámky. Když podle nové správné historiografie, (zahoďte všechny staré proruské dějepisné učebnice), jsou původním národem Rusi a Ruska Ukrajinci, pak je to vlastně jejich tisíciletá hrozba Evropě. A pokud někdo střízlivě namítne, že většiny válek se Rusko v evropské minulosti neúčastnilo, natož aby něco okupovalo. Boje s příhraničními státy bujely po celé Evropě. Evropské velmoci se vrhly na Rakousko poté, co pragamatická sankce umožnila vládnout ženě Marii Terezii. Ruskou okupaci nikdo nevzpomíná. Rusové na základě tradičního spojenectví tzv. vnějších velmocí projelo Evropou na objednávku, aby pomohlo porazit Napoleona. Kdy jindy než po druhé světové válce okupovalo Rusko přepadenou evropskou zemi?

Uměle se vytváří kolektivní fantas, který se na vojně za socialismu jmenoval nenávist k nepříteli. Dnes máme politické školení v celé společnosti, tenkrát bylo jen v armádě a v projevech pitomé vrchnosti, kterou nikdo nebral vážně. Zato dnes mají lidé tendenci vrchnosti všechno zatvrzele až fanaticky věřit. To je nešvar pobožnůstkářského křesťanství. Forma poklonkování se vyžaduje a je nejvyšší formou zachování tváře. Zachování tváře nemusí mít nic společného s pravdou a není hodnotou v eticko humanistickém smyslu. Jde o silovou kvalitu v nevyhlášené válce, kterou převážně v evropských ústavách najdete jako obrannou politiku vylučující přípravu války. Ale jen na tomto blogu jsme museli vytrpět pětidílný štvavý válečný seriál, který jasně propaguje přípravu války, kterou Trestní zákon sankcionuje. Evropa musí přestat svým obyvatelům lhát. Nejlépe prostřednictvím zrušení rozbujelosti utajovaných skutečností. Kéž bych se toho dožil.