Konzervativci chtějí řešit epidemické dopady nečinností

Zřejmě proto, že se nečinnost v dějinách již mnohokrát vymstila, kritizují nyní konzervativci snahy všech jako socialistické. Jejich identita nejsvětější pravice nabývá kultovních rozměrů. Hlavně nikomu nic zadarmo.

Lidská společnost nemá žádný svatý cíl, kromě společného a individuálního pudu sebezáchovy. Jako nemůže být konečným a realistickým cílem komunismus bez transparentních vlastníků, tak zcela obráceně nemůže fungovat koncept pouhého soukromého vlastnictví bez veřejného i neziskového prostoru. Koexistence systémových náhledů by měla být spíše kooperativní než exkluzivistická.

Pod mým minulým blogem mi celkem bezelstně jeden vyznavač konzervatismu napsal, že konzervativní = správné je to, co se osvědčilo. Nenapsal komu. To se potom snadno napíše, že 56 genderů (nikoli pohlaví) je nesmysl, protože se to dotyčnému heterosexuálovi ničím neosvědčilo. Kritérium osvědčení se čehokoliv někomu funguje v lidových báchorkách, ale ne univerzálně v životě. Například na likvidaci židů někteří zbohatli, takže se jim holokaust osvědčil? Budeme holokausty a genocidy proto běžně praktikovat v mezilidských sporech?

Extrém zůstane extrémem. Nynější liberálové jsou ve stejné situaci jako kdysi sociální demokracie tváří tvář bolševismu. Bolševici využili hladových chyb tehdejšího světového systému a ovládli společnost slibem radikální likvidace soukromého vlastnictví, coby viníka útlaku a hladu. Konzervativci, jejich černobílí kamarádi by zase všechno zprivatizovali a nechali padnout cokoli, co jim nevynáší maximální zisky. To je ovšem zcela pofiderní a neměřitelný fetiš osobního charakteru. Při úplné privatizaci společnosti a totálním oslabení státu, který je jedinou oporou zákona a svobodném podílu veřejnosti na rozhodování o vlastním osudu, nutně dospěje situace k totální monopolizaci.

Pokud by se v nynější ekonomické krizi po expanzi koronaviru neměly pumpovat do ekonomiky zodpovědné investice, nelze se spoléhat na svévolné a svobodné investory, že v rámci neodpovědné teorie her nenechají padnout i životně důležité části veřejného sektoru. Kdyby se povolilo privatizovat školství, jistě by se brzy zrušily mnohé humanitní obory úplně, neboť co mají investoři z nějaké literární kritiky či estetiky, natož nepřátelské filosofie s její komplikující etikou.

Zde na blogu vrchní konzervativní ekonomka Šichtařová kritizuje a varuje před přílivem peněz do ekonomiky. Jenomže tentokrát je úplně vedle. Jednak se řešení finanční krize 2008 osvědčilo a ekonomiky právě díky tomu rostly. Nyní nepřestaly ekonomiky růst pro neschopnost či lenost nebo nedostatečnou produktivitu práce. Epidemie je na úrovni přírodní katastrofy. V jejím důsledku vlády zakázaly veřejná shromáždění a řadu podnikatelských aktivit. Místo odškodnění nabízejí jen úvěry. Již to je velká drzost. Tomu však Šichtařová neváhá extrémně dávat nálepku rozdávání peněz. Prostě pravá tvář konzervatismu se nezapře, je to bolševismus naruby, který touží podvědomě po monopolizaci světa prostřednictvím „přirozených“ krachů špatně fungujících firem a firmiček.

Vedle toho liberalismus uznává, že neexistuje žádné univerzální konečné řešení světa, ani na podkladě znuděnosti ze svobodné vůle. Svět je koexistenční prostředí sdílené vzájemně kontaminovanými ideologiemi, které by neměly být extrémně či nezákonně regulovány. V umění a vědě je to návrat k postmoderně, která jediná poskytuje svobodu připojení do veřejného diskurzu. Nic na tom nezmění falšování pojmů a výkladů liberalismu, coby korektního fašismu. Tím, že někdo dává přednost ochraně života neříká současně, že neuznává smrt. Naopak si ji plně uvědomuje a respektuje její přirozenou zákonitost. Nevšiml jsem si, že by snad konzervativci bojovali například proti prodlužování života stále kvalitnějším zdravotnictvím či farmacií. O život stojí i konzervativci, jenom si myslí, že jejich život má právo nad životem kohokoli jiného. To je první pudová reakce na ohrožení z vnějšího světa. Ale této existenciální úzkosti lze čelit aktivitou místo klení.

Zajímavé je, že tentokrát nestojí před konzervativci konkrétní lidský nepřítel. Tedy mimo liberálů, neomarxistů a sluníček. Na koronavir nelze směřovat lidské nároky a nenávist. Vir je zvíře, parazit a komunikace s ním není zatím technicky reálná. Je tedy na úrovni zemětřesení, potopa či výbuchu sopky. A katastrofy se jak známo prostě sanují, rozhodně se neřeší prostřednictvím konzervativní nečinnosti. Ta se prostě nikdy neosvědčila. Ta se jenom tu a tam někomu vyplatila, ale důsledky jsme zaplatili všichni v podobě světových válek.