Koho za co a jak pochválit

Možná si leckdo všimnul, že píšu jaksi méně. Uložil jsem si totiž úkol: méně kritiky a více pozitivních radostí. Šířit negativitu je tak snadné. Čitelně lze chválit jen zjevně kvalitní sportovní výkony. Co jiného? Co třeba …

... záchranné bonmoty zaměřené proti coronaviru? Ať vláda, ať Sputnik, ať doktoři, ať peníze, ať zdraví. Všichni chtějí být proti koronaviru nějak užiteční. Tedy, prý mimo naší vlády, která jediná má na rukou krev nezachráněných před koronavirem. Jako by stejné problémy nebyly všude. Jako by se nemýlili a nepřepočítali všichni. Když už nevíme, co udělat lépe, jak v nastalé situaci zvítězit, tak někoho pošlapeme, umučíme, pomluvíme a obviníme. Nechci se k tomu donekonečna přidávat. Dokonce ani tak, abych to někomu vymlouval, abych někoho přesvědčoval, že jeho boj je zlý a neférový. Většina „bojovníků“ to ví. Co k tomu lze dodat? Rozčilení, že vnímám nějaké nesmysly?

Přitom jsou kolem mě, kolem nás všech malé krásné věci. Kýčovitý západ či východ slunce nelze kritizovat. Odmítavý postoj k němu lze zaujmout jen ve stavu propadlé mysli a ztracené energie. Opozice proti běhu života je bláhová. Jako by vztek pomohl a vydělal peníze. Ale možná je i trochu vydělá, ale jak si je člověk vezme do věčných lovišť? Tím se většina zabývat nechce nebo i nestíhá. Kdyby byl každý filozofem, byla by situace možná ještě horší.

Jenomže filozofie je i vášeň. Vášeň, která stejně jako luxus by měla občas přijít do každého života. Ono se to vlastně stále děje. Ale nesystematicky, nekontrolovaně. Instinktivní kritika vzniká z touhy po změně k lepšímu, kterou bohužel často definujeme jen z hlediska vlastních potřeb či frustrací. Pak stačí i ojedinělý a nejasný či dokonce podvodný podnět a my vnitřně jásáme, že nám někdo v našem názorovém usilování fandí, nahrává, možná i úplně souhlasí. A tak překonáváme úzkost své samoty, odkázanost sama na sebe.

Bohužel nemohu jmenovat nikoho, kdo mne v dobrém zaujal. Nechci mu tím ublížit, že na něj upozorním a dostane se mu zdrcující spravedlivé kritiky ze strany Absolutní svobody vyjadřování. Takže jen mohu popsat, jak se stalo malé dobro s utajenými protagonisty.

V mém okolí je prima osoba, která prožívá současně těžkou situaci v životě související i s koronavirem, ale současně slaví významné životní kulaté jubileum. Ráda se se svými blízkými a milými setkává. Jenomže momentálně to nejde. Našli se ovšem přátelé, kteří vyzvali mailem všechny její přátele, které znali a zorganizovali vytvoření videozdravice složené z přání od všech ochotných a osůbce nakloněných lidí. Při sledování toho videa jsem si uvědomil mnoho věcí. Uvědomil jsem si, co všechno o druhém člověku nevím, jak širokoúhlý někdo - každý může mít život. Bylo to v poslední době to nejkrásnější, nejmilejší a nejsilnější, nejobyčejnější i nejoriginálnější co jsem právě zažil. Díky všem. A přitom je to tak snadné. Myslete na ty různé osůbky ve svém okolí a nevyhýbejte se možnosti jim s úsměvem alespoň zamávat na pozdrav. Možná to i vás nečekaně zahřeje.