Klimaalarmismu ještě bylo málo

Bohužel s lidskou myslí, zatemněnou pýchou vlastních přesvědčení, nepohne zřejmě nic. Sucho v kombinaci s nepromyšlenou drancovací politikou kapitalismu i komunismu nám likviduje lesy. Ale komunisté s miliardáři si dál rozumějí.

Lidský život je barvitější a složitější než fetiše nějakých pravých či levých stran. Pro všechny takové strany jsou lidé jen čísla nebo nástroje. Instrumentální lidské zdroje. Teprve hledisko životního prostředí poskytuje člověku novou možnost návratu k civilizaci, solidaritě a svobodě.

Ohledně hospodaření s vodou a s lesy jsem klimaalarmista již od osmdesátých let. Problémy spojené s aktivismem byly tenkrát i dnes spojeny s velmi podobnými problémy a „konzervativními“ de facto však jen utilitárně pragmatickými krátkodobými stanovisky. Dnes pravda nehrozí aktivistům tajná eliminace nebo vězení, ba dokonce lze o problémech mluvit veřejně. Ta trocha posměchu se snese.

Dnes stojíme ožebračeni minulými a současnou generací nad úpadkem lesů, kdy budeme škody napravovat desetiletí, bez zisků s výhledem několika generačních investic. Kdo toto lidem vysvětlí? Budeme dovážet lesy? Vodu možná, tu dokážeme dokonce vyrábět, ale žádné technologie nevyrobí přirozený les a souvislou niku přírodního prostředí. Navíc mnozí nabyli triumfálně nedotknutelného soukromého vlastnictví, s nímž si mohou dělat, co chtějí a mohou po vzoru zdejšího hrdinného blogera umřít mezi pahýly lesa na CO2. Nikdo nemusí spolupracovat, ani pod pokutou, která je směšná a bůh ví, kdy ji někdo vymůže.

Zisky mnohých nečistých technologií se ukazují jako pofiderní. Jsou dávno utraceny, aniž by někdo ukládal rezervy do fondů na sanaci znečištění či devastace. Zisky mnohých ideálů se ukázaly jako nerealizovatelné. Všichni jsme jenom hříčkou přírody nebo v rukou božích, jak to kdo chce a potřebuje slyšet. Samozřejmě si na problém již brousí zuby akcioví investoři. I na propadu se dá vydělat, a tak je to správné.

Poukazování na fakta v hlavách umanutých nic nezmění. Najdou v mé výpovědi chybějící čárku nebo přebytečnou čárku na špatném místě. Je daleko jednodušší a zábavnější vytahovat se na aktivisty, zesměšňovat snahy, podsouvat jim nevyřčené nesmysly. Možná se dočkáme i pokřiku, že lesy nepotřebujeme, že se lesům nic neděje, ani voda není v ohrožení, vždyť stačí otočit kohoutkem a natočit si libovolné množství. K tomu ani zdravý selský rozum nepotřebujete.

A nad tím vším si podávají ruce miliardáři s komunisty. K zisku utkvělých představ potřebují disciplínu nástrojů, lidských zdrojů, třísek, když se kácí les. Kéž by se otevřela společná mysl a připustila vážnou možnost hrozby sebezničení. Stav životního prostředí se asi musí dostat do situace jaderného odstrašení, a on se tam zvolna nevyhnutelně blíží. Zemřeme totiž všichni, i ti bohatí či zabezpečení posměváčci, když si podřežeme i své poslední větve. Nejen náš obětavý hrdina ochotný a připravený zemřít na CO2. Nakonec již prozřetelný Hitler přeci obětoval německý národ tváří tvář porážce v totální válce, když se vyjádřil, že poražený národ nemá nárok na přežití. My ovšem stále máme možnost se vzdát přírodě a snažit se žít co nejvíce dle jejích zákonů. Boj s klimatem je chiméra. Skutečným tématem je porozumění a symbióza. Koexistence aktivistů s posměváčky, národovců s židy či migranty, pravice s levicí nebo i otce se synem.