Kdo zakazuje slovo cikán?

Nikdo. Možná bychom nanejvýš mohli hovořit o adekvátním použití slova na nějakém místě v jistém čase před různými posluchači. Je to podobné jako "dress code". Pokud se chcete pohybovat v nějaké společnosti, přizpůsobíte oblečení.

Chvála Bohu, a v tomto případě nejspíš vážně jemu, nejsou v této době u nás zakázaná slova. Pokud chce někdo hovořit nespisovným jazykem, klidně může. Může si dokonce vytvořit nějaký skupinový jazyk s přáteli a hovořit tak i na veřejnosti. Otázkou je potom jak si budou takoví mluvčí se společností rozumět.

Určitý způsob použití jazyka, např. slangový, má své místo téměř v každé profesi. Pokud nějaké slovo značí cosi společensky vyhaslého nebo dokonce negativního, pak se samozřejmě mluvčí dostává do problematického poměru k posluchačům. 

Někteří obrácení politologové, když mluví o Rusku, vypadne z nich staré označení Sovětský svaz. Toto historické označení státu není zakázané, ale použije-li jej moderní odborník ve veřejnoprávním médiu, je to na pováženou. Pokud si bezmála po třiceti letech neodvykl na Sovětský svaz, pak není s jeho schopnostmi a moderními přistupy cosi v pořádku. Ale nic se neděje. Zavírat jej nikdo nebude, ale třeba jej nikdo příště nebude se zájmem poslouchat.

Cikán jistě patří k českému folklóru. Pokud vím, nikdo toto slovo nezakázal. Akorát k němu byl zaujat určitý postoj a mluvčí si prostě musí rozmyslet, co jeho použitím při dané příležitosti signalizuje. Samozřejmě, pokud mu na nikom a na ničem nezáleží, může si klidně cikánovat do alelů já. 

Když by po osvobození 1945 někdo zavolal na Čechy Tschechei, jistě by se se zlou potázal. Ani tehdy nebyla slova zákonem zakázaná. Za určitá vyřčení však mohl následovat postih. Dnes máme svobodu a žádný postih ohrožující život nehrozí. Někteří chroničtí bolestíni však čtou zákaz z toho, že mluvčího za hanlivá vyjádření nikdo neobdivuje nebo nechválí. Možná do veřejnoprávní i soukromé televize příště přesvědčeného cikánistu nepozvou. Je to snad postih, který ohrožuje život? Společnost má svá nepsaná morální pravidla, která ze slušnosti nepřekračuje. 

Není prostě slušné a milé pokřikovat na různé osoby: cikáne, negře, rákosníku, neomarxisto, buzno apod. Za takové pokřikování, zvláště na místech k tomu určených v soukromí nebo v hospodách, nikdo nikoho stíhat a možná ani posuzovat nebude. Jde o projevy na veřejnosti, které mohou působit cynicky a diskriminačně ve smyslu paušalizace. Možná je hodně Romů na šikmé ploše, ale jistě ne každý. Vždycky pomyslím na ty osmileté děti, jejichž svět se teprve utváří a ony se mohou na veřejnosti setkat s předběžným hodnocením své budoucnosti. Pochopitelně je tento stereotypní názor hlásaný paušálně velice neslušný vůči všem ostatním poctivým Romským spoluobčanům. 

Je na tom ovšem cosi svádivého, být laciným hrdinou, hlásat, co se jistě bude ostatním líbit, co si všichni myslí, co pak třeba vede k tomu, že již nejde jen o podivnou skupinu lidí, kteří páchnou a pořádají jisté okultní obřady. Ono to pak najednou nenápadně přeroste v Křišťálovou noc, norimberské zákony a holokaust. Takže napřed pohodlná, zábavně svádivá legrace, může v myslích zoufalců typu Breivika či Baldy přerůst v opravdový výstřelek fobie a jednou spustit i lavinu. Někdo se jen neuváženě chová jako zastydlý puberťák a jiný cíleně očkuje společnost nenávistí proti ne-Evropanům. 

Nikdo se nepřizná, ale stále dokola to musíme poslouchat, jak je to zakázané. Zakázaného největší krajíc. No není to zakázané, jen to nezvyšuje společenskou prestiž a neupevňuje přátelské vazby. Cítíte-li se tím postiženi na své existenci, tak buďte na adekvátních místech prostě adekvátně slušní. Nebo před svými dětmi mluvíte zásadně sprostě? To vás tedy lituji.