Kdo skutečně nenávidí Izrael?

Z diskuze o boji a jeho výsledcích v Gaze se stává pod mým příspěvkem manifestace dehumanizace. Ne já, ale lidé lhostejní k faktům o genocidním jednání a dalších plánech Izraele či USA.

Diskuze k Super humanitárnímu bombardování.

USA chtějí vystěhovat přinejmenším „neexistující Palestince“ do Jordánska a Egypta. Jdou tím na ruku nejmilitantnějším extrémním kruhům v Izraeli. Jistě to za dnešní situace mohou dílčím způsobem vyhrát, ale jenom si koledují o další spirálu terorismu a dalších nekonečných brutálních bojích o kvadraturu kruhu. Stačí se pročíst historií vyhraných izraelských válek, z nichž žádná nevedla a nikdy nepovede k míru, dokud nedojde, podle obou stran, k úplné porážce protistrany.

Je jistě snadné místo argumentů podsouvat kritikovi Izraele, že Izrael nenávidí. Nemáme ověřitelné informace o skutečných škodách bojů v Gaze. Lidé si myslí, že vystačí s důvěrou jedné straně konfliktu. To je chyba, protože výsledná fakta hovoří v neprospěch zlehčování dehumanizace, které se Izrael jasně dopouští. V tamním kulturním prostředí to jistě nepovede k míru. Iluze, že se dá ve válce proti arabskému živlu definitivně zvítězit je zcela klamná. Taková představa je jenom nebezpečná, nic víc. Prohloubí se nepřátelství a boje budou skrytě a nekonečně pokračovat.

Zatím jediné místo, kde se podařilo teror ve vyhraněném konfliktu zastavit, je Severní Irsko. Napomohla k tomu nakonec podobná inkulturace křesťanských denominací. Vzájemné principiální politické uznání reprezentace. To se nyní v Izraeli neděje. Tam probíhá totální válka i ze strany Izraele. Koneckonců různí diskutující, aniž by uváděli nějaké serióznější zdroje z obou stran, hodnotí situaci jako na fotbalovém zápase. Ale jde o lidské životy, ztrátu humánního pohledu na svět, ztrátu morálního kreditu vlastního holokaustu.

Diskutující mne mohou stokrát obviňovat z nenávisti vůči Izraeli, ale jenom tím zakrývají myšlenkovou nedostatečnost, neznalost argumentace i historie. Snaží se zastrašovat, jak je to nyní v západním světě moderní. Já mám o Izrael obavy, že tuto válku nakonec nevyhraje. Naopak přijde ještě mnohem horší smršť širší partyzánské války. Je to iluze, že lze vyvraždit Hamás a bude pokoj. Přes mnohaměsíční bojové operace se to dosud nepovedlo.

Radovat se z hrozby totální války proti teroristům promíchaným s obyvatelstvem je přímo ukázková nenávist. Ale hlavně je tato dehumanizační slepota esencí totalitarismu. Jednoznačná kolektivní vina. Vše, co se vyčítá nacismu i stalinismu se zde rozehrává. Říká se: Buďme jako oni! Výsledky se samozřejmě dostaví. Není těžké zdemolovat definitivně Gazu jako Guerniku, Coventry nebo Drážďany. Je těžké na takových troskách obrátit cestu k míru a přátelství.

Izrael sám už je nenávistí nemocný. Jistě zčásti právem. Přesto to není a nemůže být povolenka k bezuzdnému či dalšímu dlouhodobému vraždění. Izrael se blíží k hranici, kdy s ním nikdo v arabském světě nebude o ničem jednat. Konflikt může být jenom větší a nebezpečnější. Nedělám si o Hamásu žádné iluze. Teror bude jen drastičtější, čím „větší“ bude současná porážka. Jde o to, že tam, kde není co ztratit se už před ničím nezastaví. Eskalace a hrozby nejsou dobrá cesta k míru ani k řešení.

Mne zde podobně jako Izrael Palestince snadno přečíslíte a překřičíte, ale problém, ani můj názor se tím neposune. Proč? Dějiny prostě jasně hovoří jinak. O nějaké mé nenávisti k Izraeli nemůže být ani řeči, mnohokrát jsem to zde vysvětloval. Samozřejmě není moje kritika izraelského postupu ve věci Palestinců žádný důkaz nenávisti. Kdo nemá schopnost skeptického kriticismu prohraje možnost nepodcenit situaci ani soupeře. Nadutost je prostě postoj vedoucí k zániku, protože jistě lze vyhrát bitvu, ale bez reálného uznání a revitalizace poražené země se konflikt zase vrátí. To můžeme sledovat v přímém přenosu již skoro 80 let. Dehumanizace samozřejmě prohraje, protože se obrátí vždycky i dovnitř „vítězného“ systému. Brzy to bohužel uvidíme v praxi na více místech současně.

Aby bylo jasno. Palestinci rovněž dělají chyby, tragické násilné úlety nikdo z evropského gauče schvalovat nemůže. Ale na dohodu o svém sebeurčení zcela jistě mají právo. Představa, že je někdo snadno přestěhuje jinam je groteskní. Přinejmenším následná válka vyvolaná tímto problémem bude mnohonásobně větší než zdecimování Gazy. A tento trend je skutečnou nenávistí k Izraeli, nenávistí z nevědomosti, lhostejnosti a nelidskosti. Můžete se zajisté přiměřeně bránit, ale nemůžete odpůrce prostě z rozmaru ukopat k smrti. Každá násilnost se nakonec obrátí v morální kocovinu.

Jedinou cestou k tamnímu míru je uznání palestinské reprezentace, která se vzdá terorismu a společnými silami se tak podlomí společenská vnitřní podpora Hamásu. To je ovšem postup, který nechce izraelský extremismus dopustit. Bohužel je právě ten v Izraeli u moci. Všeho ovšem do času. Pokud jde v Izraeli vážně o demokracii, nemůže se tento přístup trvale udržet.