Kdo myslí a kdo nemyslí

Tak prý financování veřejnoprávní televize ze státního rozpočtu je ovlivňováním obsahu. Stanovení výše koncesionářského poplatku vládou jím však prý není. Vážně k neuvěření. Dokud bude mít vláda jakýkoli vliv na stanovení finančního rozpočtu instituce, nelze mluvit o nezávislosti.

Místní bloger pan Fürst VIP přichází s hypotézou, že vládnoucí šestikoalice se snaží ovládnout ČT a ČR a chce kontrolovat obsah. No může to tak být. Současně připouští, že není „tak naivní, aby(ch) si myslel, že vysílání ČT i ČR je zcela „nezávislé“". Měli bychom mít prý pochopení pro stranící novináře.

Dále dokládá, že vládní strany se chystají kontrolovat obsah. Tak asi ano. Podobně jako minulá koalice zahájila svou vládu usnesením, že jediným viníkem – agresorem války na Ukrajině je Rusko. Zavázala všechna media i veřejnost k tvrzení, které odporuje zdravému rozumu, právě pokud člověk přemýšlí a sleduje politický vývoj a historii. Opět černobíle rozděluje obyvatele na ty co věří či nevěří médiím na základě postoje nějakých vůdců a bez důkazů karikuje podporovatele pana Rajchla, že když jim onen nařídí ve vedru, že je zima, oni budou mrznout. No tak třeba mu to zde všichni věří. Dokonce se snaží oživit vyvrácenou lež o tom, že Trump vyzval své „fanatické ovce“, aby vytáhly na kapitol. Zřejmě zapomněl nebo ho minula aféra BBC, která právě tuto událost zdeformovala falšujícím sestříháním Trumpova projevu. V listopadu 2025 rezignovaly některé odpovědné osoby z vedení BBC. Soudní řízení, v němž Trump zažaloval BBC ještě neskončilo. Ale pan Fürst má předem jasno.

Náš VIP bloger zcela pomíjí, že mnozí občané si televizní obsah platí a mají v balíčku i kanály ČT, nicméně někdo usoudil, že budou platit dvakrát. A celý článek vrcholí teorií, že jediný cíl vládní koalice je aby „volič“ nemyslel, ale věřil. To je přesný popis toho, co dělala předchozí koalice. Pokud nynější vláda hovoří o požadavku vyváženosti, jde právě o to, abychom mohli přemýšlet nad servisem informací, které nám někdo podává a hlídali jejich relevantnost z více zdrojů. Právě předchozí vláda vydala vládní postoj za veřejnou pravdu a omezila tím rozsah možné diskuse o válce na Ukrajině, tak aby lidé věřili a nemysleli. Dokonce vyhodili ze školy a odsoudili učitelku, která takovou diskusi o přemýšlení na škole vedla. Tak si představuje pan Fürst VIP podnět pro přemýšlení. Neopomenu ani připomenout gumově nejasný paragraf trestního zákona o práci pro cizí moc. To bylo veřejné vyhrožování a zastrašování, které vedlo přes cenzurní tlaky až k vypouštění nepohodlných témat.

Kdepak pane VIP Fürste. Právě přemýšlíme a přemýšleli jsme vždycky, kde se bere ta drzost považovat polovinu společnosti za pitomce, a ještě tak diletantsky to překroutit a házet na současnou vládu. Je to nabubřelost a pýcha nad vlastní velikostí, která nedovolí zapochybovat o tom, že není jedna VIP pravda. Kdo na takovou pravdu věří, často zjistí, že i ten přídomek VIP je ve veřejném prostoru dnes spíše na obtíž až k smíchu.

Různí informátoři na veřejných médiích podávají svoje informace často s dovětkem, napište mi do komentářů. Dobrovolně uznají svůj omyl a provedou veřejnou opravu tvrzení, dokonce i s omluvou. Toho se na veřejnoprávní platformě nedočkáme, tam sedí VIP elita a nikdy jinak. Jsou to jen autoritativní média, o která již dnes nikdo nestojí, leda totalitní partaje a neoddiskutovatelné osobnosti.

Je také typické, jak ve zdejších komentářích vládne převis osobního napadání a zpochybňování nad věcností a střízlivostí. Nadávky jsou právě příznakem myšlenkové bezmocnosti. Nadávkou je samozřejmě i veřejné obvinění z toho, že někdo nemyslí. Nadávkou je tvrzení, že šéfem médií chce být ministryně financí, když jím před tím stejně tak v tomto smyslu byl uplácející ministr financí vlády minulé. Já si naopak myslím, že tito „nadávači“ myslí, ale nemyslí to s námi dobře.