Každý argument proti každému

Je to známá věc. Vždy můžete něčí práci docenit nebo zkritizovat. Obojí současně. Proč se rozhodnete k tomu či onomu není žádná záhada. Podle sebe soudím tebe. Tedy, protože nejsem dokonalý, svět nemůže být dokonalý?

Již nějakou dobu přemýšlím o podstatě hádek nejen ve zdejších diskuzích, ale i obecně na sociálních sítích. V konstruktivním duchu je to značně demotivující a ztrácíme útočností všichni. Žádný problém se nevyřeší tím, že mě někdo urazí, porazí v dílčí argumentaci, což ovšem platí i naopak. Dospělé jedince nikdo nepřevychová.

Pokud bychom se s tím smířili, potom by zcela jistě zvítězil fenomén stálého úpadku. Pokud nad člověkem nehrozí zákon, zneužívá se svobody, dokonce až za zločinné hranice. Prostě podle hesla, čím hůř, tím líp.

Ve zdejších diskuzích se zneužívá volnost argumentace, která nemusí být ničím podložena. Sice se v pravidlech zdejší hry a chování taková praxe zakazuje, ale v podstatě se na její vymáhání v drobnohledu dne rezignovalo. Řeší se jenom nejviditelnější výstřelky. Praktikuje se zde ovšem taktika „rány pod pás“. Kolektivní vina za cokoliv, co udělá nějaký vyšinutý jednotlivec. Absolutní nerespektování presumpce neviny. Neustálá msta a dehonestování údajným posudkem nesmyslnosti něčích tvrzení. Prakticky se proti tomu nelze bránit než mlčením a ignorací. Nebo směšně rozčileným mazáním, které se obecně cítí jako prohra dotyčného slabocha, jenž cenzuruje protivné názory.

Pokud v nějaké argumentaci použijete nějaký argument, můžete si být jisti, že se vám zcela stejná argumentace vrátí, jako od učenlivé rozčilené manželky. Tak jsme se my sluníčka a liberálové dozvěděli, že jsme fašističtí liberálové. Nijak nevadí, že fašismus a liberalismus se navzájem vylučuje, nelze být obojím současně, ale je to jen vrácení nálepky, již někdo vrací tomu, kdo mu ji přilepil neoprávněně. Nějaký liberál řekne někomu, kdo se vyjadřuje podezřele nesnášenlivě a nadřazeně, že se chová jako neonacista, nebo dokonce přímo usoudí, že kdosi neonacistou je. Zatímco naopak, pokud někdo nějakého liberála nařkne z liberalismu nebo sluníčkovství či snad dokonce z neomarxismu, pak je všechno v pořádku. Liberální sluníčka vesměs přijímají svoji nálepku naprosto hrdě, s neomarxismem je to sice horší, ale lze to jakž takž snést, zejména proto, že definice dotyčného druhu je nejasná, rozmazaná a někdy zcela neinformovaná. Neonacistou ovšem nikdo být veřejně nechce. Koneckonců, je to stav mysli na hranici zákona.

V diskuzích se nejčastěji zdá, že mimo tyto dvě protikladné kategorie člověka nikdo jiný neexistuje. Boj se vede vehementně a nesoudně, takže nenajdete nikde označení sympatizant, žádné uznání toho, že se v některých názorech s protivníkem můžete shodnout, což by znamenalo, že v některých otázkách mohou být neonacisté částečně sluníčky a možná i naopak, sluníčka mohou vyjadřovat svůj postoj fanaticky a násilně. Od takové praxe je třeba se distancovat. Proto nemám žádnou radost z útoků na pana Jakla, jakkoliv s ním v zásadních otázkách vůbec nesouhlasím.

V posledku nejsou nejhorší ony nálepky, ale spíše stereotypní vřazování označeného jedince do trvalé škatulky, v níž musí nezbytně mít na všechno typicky špatný názor. Například názor, že sluníčkáři či vítači chtějí nekontrolovaný přísun imigrantů bez jakékoli bezpečnostní kontroly, je zcela nesmyslný. Jakživ jsem nikoho takového nepotkal. Nicméně tuto podpásovku fanaticky ládují někteří posuzovatelé osobnosti jaksi automaticky coby samozřejmost.

Já jsem naopak na některé zdejší autory mohl postupně poopravit svůj názor. Z počátku se mi zde někteří jevili svými postoji a dikcí jako nenávistní protagonisté a uctívači násilných a neprávních postojů. Časem se však ukázalo, že jsem se mýlil. Někdy je třeba dotyčného trpělivěji číst. Například pana Brauna. To ovšem neznamená, že když jsem se mýlil v jednom případě, mýlil jsem se a mýlím vždycky. Přesto tuším, že to v tomto smyslu schytám, ale jsem na to připraven, potrefení mi jistě ozřejmí moje bláboly a nesmysly. Postupně jsem se sám na tento způsob komunikace adaptoval, ale cítím a často vidím zdejší nováčky v šoku nad některými hrubými reakcemi, které zde bohužel hrají prim. Dnes jsou nadávky hrdinstvím. Věcný názor je směšná a slabomyslná slušnost.

Na internetu koluje anekdota o tom, jak se postavit k nejapnému žákovi ve škole, když prohlásí u tabule, že krokodýl je ryba. Je to žákův názor a v rámci demokracie nelze o něm říci, že je hlupák, když něco takového veřejně tvrdí. Se vší úctou je třeba mu korektně přiznat, že na takový názor má jistě právo, ale v duchu si učitel jistě se skřípěním zubů říká, krokodýl je plaz ty…

Podobně, když mě někdo označí za liberálního fašistu, současně se rozčiluje, že mu já odpovídám neonacisto, cítím se podobně jako ten učitel. Moje etika mi zakazuje se mstít a chodit každému protivníkovi nadávat pod příspěvky a raději nechám dotyčného na pokoji, nestojím o nějaké zahnání do kouta či právní vymáhání. Říkám zde jenom svůj názor a jsem si vědom toho, že žádný, ani můj, názor nemůže být jednoznačně pravdivý. Zpochybnit a bagatelizovat je to nejsnadnější v životě. Nicméně jisté svoje postoje se cítím oprávněn subjektivně vyslovovat, protože moje životní zkušenost mne k tomu sama vede. Nejspíš je tomu tak i u protivníků mých názorů. Jejich špatných zkušeností je mi líto. Když mne před pár lety úspěšně odoperovali a nyní mohu snad i soudit, že jsem ze všeho venku, měl jsem prostě štěstí. Moje dobrá zkušenost nijak neruší nezbytnost kritiky našeho zdravotnictví, i když já zrovna k tomu nemám osobní důvod.

Snažím se tedy obecně člověka pochopit v jeho velikosti i malosti. Nikoho neposuzuji definitivně. Moje převážná zkušenost je taková, že člověk se může často změnit k lepšímu. Nějakou shodou okolností jsem skoro celý život obklopen lidmi, kteří jsou čím dál lepší. Chápu, že to je zřejmě tím, v jakých okruzích společnosti se pohybuji. Jistě je to slonovinová věž a měl bych vyjít na ulici a poslouchat běžného člověka. Nemyslím si, že to je tak hrozné. Často se dám s kdekým do řeči a nesetkávám se s tolika problémovými postoji jako zde. Zde je poněkud vyšší koncentrace uražených a ponížených, jejichž nejvyšším posláním zde je snaha povýšit se veřejně nad ostatní a dělat ze svého postoje jedinou pravdu. Současně klidně obviní druhého z této nešťastné snahy. Nepřijde jim to trapné, v rámci boje se zdá všechno býti povoleno. Škoda, že zde mnoha lidem chybí sebeúcta a snižují se neustále k nečestným a nevěcným formám boje.

Krokodýl není ryba, kolektivní vina není objektivní pravdivý lidský soud. Mám právo říkat svou pravdu, že krokodýl je plaz. Ostatní se s tím musí podle svých možností vyrovnat. Nicméně se kvůli tomu nemusíme tolik nenávidět. Mnozí se možná budou divit, ale zcela odsuzuji i výstřelek jistého člena ODS, který neuváženě navrhoval podřezat pana prezidenta, k němuž vskutku žádné sympatie nemám. Můžeme se, a máme se, věcně kritizovat, ale neměli bychom si jít po krku.