Katolíci si zřejmě vypijí Piťhův utrejch hořkosti až do dna

Katolíci nemohou svoje vedení v zájmu rozumu či morálky nijak vyměnit. Našim katolickým satrapům však o nějaký rozum a morálku nejde, jde jim o církev triumfující, která nemá s posláním posilování spásy nic společného.

Již dlouho jsem přesvědčen, že současný český katolický klérus by měl přestat hrát dvojí hru. Pokud akceptuje vědecké postoje jenom naoko, ale ve skutečné pastorační praxi je ochoten se dopouštět logických, vědeckých a morálních faulů, měla by především být zrušena akreditace katolických teologických fakult na všech univerzitách. Není možné se dál tvářit, že katolíci mohou nadále patřit do intelektuálního akademického světa.

Za prvé: páter Piťha nebyl a není schopen obhájit svoje tvrzení ve vědecké diskuzi. Pokud chtějí naši satrapové tímto způsobem i nadále podporovat pavědeckou argumentaci, proč ne, je-li to jejich nejvlastnější přání, ať si vychovávají mladý klérus v poslušných seminářích. Proč předstírat, že akceptují vědeckou etiku, ať odevzdají své akademické hodnosti a honosí se nadále neobolševickou většinovou podporou zaslepených, neinformovaných či intelektuálně povadlých čemukoli věřících.

Za druhé: Nejde jen o pátera Piťhu. Jsou i další blázniví „profesoři“. Například Ctirad Václav Pospíšil, veleznámý profesor katolické teologické fakulty UK, ve své odborné publikaci Pán a spasitel, vydanou v Kostelním Vydří roku 2006, na stranách 211-212 předestírá svou představu nadřazenosti trojiční teologie nad materiální podstatu genetické dědičnosti a dovozuje mimo jiné, že genom matky Marie závisí na genomu Ježíše. Tento směšný pokus materializovat duchovní hodnotu jako řídící princip hmoty v rozporu s jakoukoli dimenzí vědecké průkaznosti prokazuje, že u katolíků bude vždy přání či představa otcem myšlenky. Potom je zcela jasné, že svoji akademickou způsobilost používají katoličtí intelektuálové jen k oklamání veřejnosti, nikoli k seriózní vědecké argumentaci.

Za třetí: uvedená flagrantní selhání katolického intelektu začínají nabývat kolektivního -> neomarxistického společenského prosazování, bohužel se všemi aspekty fanatismu, nenávisti a iracionality. Zpochybňují tak jakékoli myslitelné hranice morálky, svobody a dosažených lidských práv. Mohou všemocně o komkoli či čemkoli tvrdit cokoli negativního, aniž by se podle pravidel světského práva zodpovídali z trestné činnosti takto páchané, v případě pátera Piťhy téměř nepochybné. Nejen, že zesměšňují podstatu poctivé víry, ale jsou i právně nezpůsobilí k veřejnému působení, za které je dosud náš stát platí.

Závěr: Pokud nejsou katolické elity ochotny tolerovat a komunikovat příčetný status světa, není možné, aby nadále požívali nějakého výhradního statutu, který jim umožňuje na základě ústavy samostatný výkon jejich zvláštních práv. Chtějí-li zkrátka být nadále akceptováni, musí sami akceptovat. Tím není nikterak dotčeno jejich právo diskutovat a ovlivňovat, ale za stejných pravidel jako kdokoli jiný. Ke svým politickým argumentacím nepotřebují katolíci sekulární školství. Má snad každá politická strana vlastní vysokoškolskou fakultu placenou státem? Církev není politická strana, stejně jako stát není jen firma.