Karel je lesba

Mně to neštve, je to jeho věc. Chodí do práce. Uživí svou rodinu. Dokonce má děti, navzdory tomu, že by jako příslušník jiného neheterogenního genderu je mít neměl, ale on může. Technicky navenek žije se ženou, jenom je lesba.

Nevzali ho do StarDance, a také žádná církev o něj neprojevila zájem. Přesto Karel činí usilovně dobro. Pomáhá mnoha lidem ve svém okolí, zaměstnává lidi, ve spolcích chrání kulturu a památky, a dokonce jsem ho viděl, jak obdarovává žebráky. Nákup Nového Prostoru i několikrát denně je pro něj samozřejmostí.

Vlastně byste na něm při setkání nic nepoznali. Vypadá velmi mužně. Vousy, dlouhé vlasy u mužů dnes nic neobvyklého. Jeho suknice spíše napovídá, že se setkáváte s Vikingem nebo soudobým Skotem. Nicméně jde o lesbu, muže nepřeoperovaného a plodného.

Z hlediska morálky a církevního práva nelze takový stav genderového uspořádání zakázat. Taková dvojice samozřejmě pečuje ze zákona o vlastní děti a nepotřebuje k tomu žádný souhlas. Společnost by takové lidi, kteří se dokázali příkladně přizpůsobit většinovému společenskému cítění a požadavku, měla propagovat. Tady Česká televize zaspala. Pravděpodobně mají nařízený nějaký spánek shora.

Hlavně to neříkejte Trčálkovi. Předpokládám, že mne nečte, jako většina spravedlivých zde. Takže bychom společně mohli udržet toto tajemství. Zdá se, že to Trčálkovi neprozradí ani Bůh, protože poté, co jsem mu položil pár neuvážených otázek, se mnou nemluví, takže předpokládám, že mne nyní ani neodposlouchává.

Trčálek by si z Karlova neštěstí zase udělal bžundu. Všichni se nějak trmácíme až motáme svým osudem. Většina si nějaký coming out nedovolí ani sama vůči sobě, aby si přiznali nenažranost, tyranství a deprivantní nadřazenost, která je navenek opravňuje k asertivnímu poučování a vykrádání bližních.

Nicméně Karel možná není zas až tak nešťastný. Právě proto neuvádím pro jistotu navzdory jeho coming outu příjmení. Může to být kdovíjaký Karel z vašeho okolí.

Když jsem měl možnost slyšet Karlův příběh a současně mu mohl položit všetečné otázky, zjistil jsem jak je pro člověka důležitá odvaha být, čím pro sebe je. Podobně to mám já. Když se chystám na setkání se svými dcerami, jsem přesvědčen, že si pro tentokrát odpustím otcovské školení, co by mohly dělat lépe. Ale téměř vždy překročím svůj stín, když setkání překročí pět minut, což je takřka vždy. A mentoruji, a mentoruji. A holky nic neudělaly. Vlastně jsem na ně hrdý a všude kudy projdu je chválím.

Představa, že by kvůli mně neprovedly žádný coming out a hrály vždy spokojenost, aby se nevystavily mému mentorování mě úplně děsí. Naštěstí nejsem asi až tak nesnesitelný a dcery se mi se svými problémy a smutky svěří.

Nevím, co si o tom myslí Bůh. Možná si říká, ti genderově odlišní vzali svoje stvoření do vlastních rukou. Stvořili se sami a Trčálek se jim za mne správně posmívá. To mají za to.

Svěřit se veřejně se svým stavem mysli a duše vyžaduje odvahu. Někdo ji nemá a nedokáže odvážne a velkoryse mlčet. Shodou okolností jsem na fakultě absolvoval s farářkou Kopeckou společně seminář a několik zkoušek. Myslím, že dlouho hledala odpověď sama v sobě a v otázkách Bohu. Poctivě, pokud mohu posoudit. Díky tomu je velmi tolerantní a chápavou farářkou, které nechybí charisma a obliba. A na tom záleží. Na Trčálkovic parametapablbostech vůbec ne.