Jediným účelem je pošpinit a poplivat?

Dnes se nebavíme věcně o problémech. Bavíme se o tom, co kdo údajně dělá, dělal, dokonce často víme předem, co kdo udělá. Tento způsob uvažování, zcela vylučuje diskusi a vytváří podhoubí totalitní zvůle.

Prvním pilířem nevěcnosti je udělat věc přímo z osoby, která je někomu protivná. Každé jednání osoby je automaticky vyhodnoceno jako špatnost. Můžeme si myslet o někom cokoli, ale když třeba prezident náhodně někomu poskytne pomoc, možná i první pomoc, není důvod to neocenit. Nikdo není jen dobrák nebo jen zlosyn. Každého mají rádi třeba lidé v jeho okolí. Mnozí kontroverzní lidé dokážou udělat i velmi prospěšné a dojemně krásné věci. Ano, druhý den se dokáží zesměšnit svými realizovanými běsy. Přes tyto rozpory bychom měli zůstat objektivní – věcní a nesoudit a priori do zásoby. Zavádíme tak trvalý dvojí metr, což je pro společnost matoucí a pro mládež přímo zhoubné. Je to demoralizace a ztráta smyslu.

Hlavní páteří často bývá dovolávání se hodnot. Většinou mají hodnoty na mysli skoro všichni, když něco konají. Kdysi se říkalo, kdo neokrádá stát, okrádá vlastní rodinu. Dnes vidíme tuto pokřivenost na každém kroku. To, co bylo společenským konsensem uznáno za společenskou nebezpečnost, tzv. zlo či zločiny, se najednou stává přijatelným a tolerovatelným, protože to dělá náš idol, vzor či spojenec. Nevadí nám zjevná genocida Izraelců vůči Palestincům. Jdeme tak daleko, že tyto zločiny vytěsňujeme poukazem na prvotnější zločiny protistrany, ale najednou nám uniká, že Izraelci mají na svědomí přes 20 tisíc mrtvých dětí, které jistě žádný vědomý teror nepáchaly. (viz Komise OSN) Na druhou stranu teroristický útok 7.10. také nesmí být zapomenut, ale nesmí být vykládán rasisticky s podtextem kolektivní viny, protože jinak jen prohloubí věčné nepřátelství znepřátelených stran.

Příkladů podobných je mnoho. Pachatel se brání, postižený ze sebe dělá totální neviňátko a záludní komentátoři vhánějí zbytek lidstva do pozice: tak si vyber jedinou správnou stranu. Uvnitř každé kolektivní entity se skrývají zločinci. Mohli bychom obvinit vlak a tramvaj, že dovezla střelce na filosofickou fakultu? To se zdá jako nesmysl, ale v podstatě to tak často je.

Na druhé straně se lidé někde narodili, žili a žijí ve své komunitní bublině a fandí často i svým zločincům, pokud mají dojem, že jednají ve prospěch „vlasti“. Mnoho lidí na Ukrajině jistě omlouvá teroristy, kteří odpálili Nordstream. Trocha toho neonacismu na Ukrajině nevadí, to budeme řešit, až Ukrajina válku nad Ruskem vyhraje. To si asi říkali různí bankéři a elity v Německu na počátku 30. let. Nějakého Hitlera snadno zvládneme, hlavně ať zničí Rusko. Jenomže on se obrátil i proti nim. A my dnes zažíváme deja vu v podobě navracení ostatků pohlavárů OUN a UPA na Ukrajinu. Návrat idejí a vzorů z doby spolupráce s nacismem. Jenomže si asi neuvědomujeme, že se Ukrajina obrátí také proti nám, protože jí nedáme vše, co si zamane, protože jí nevydáme její mužské občany na válečná jatka. Všechny tyto úlety nejsou celým obrazem Ukrajiny a jistě má část země právo se bránit. Mělo by to však být v intencích skutečné etnické Ukrajiny a ne v hranicích Velkoukrajiny.

Prostě mluvíme-li nevěcně, pak se nedobereme ničeho důvěryhodného a smysluplného, na čem by mohlo být možné podepsat na desetiletí platnou smlouvu. On je to i problém demokracií s krátkodobou výměnou vládní garnitury. Každé volební období se nová reprezentace necítí být vázána „nesmysly“, které si uzákonila a zavázala předchozí vláda. Může za to nevěcnost.

Věcnost je posuzování problému, který je v nějakých pravidlech, založených na dobovém konsensu, jako faul. Situace se prozkoumá a zjistí se věcně, co kdo a jak udělal proti pravidlům. Férové jednání je pak o akceptaci trestu a uznání práv obětí. Umíme to ve sportu, sic se skřípěním zubů a s občasnými výstřelky omylů. Nedokážeme to v běžném životě. Chybí nám rozhodčí? Chybí nám záznam a pravdivá diskuse? Ano chybí. Dnes je více podstatné, kdo cosi udělal než co udělal. Proto se nemohu nevysmívat zdejším apoštoláčkům jediné místní pravdičky. Křesťanství bude stejně nakonec převálcováno globálním New Age. Cítím, že toto všechno běsnění nad exkluzivními hodnotami anonymních „pánů“ končí. Nenávist bude neudržitelná, podaří-li se zabránit poslední válce lidstva. Jaderný konflikt není jen nějakou třetí světovou válkou, to je likvidace a zapomnění celé lidské civilizace. Snažím se, a jako otec dětí dokonce musím udržovat optimismus ohledně míru.

Musíme se vrátit k věcné a otevřené diskusi. Nadávky ad hominem musí ztratit aureolu obdivu. Bez kolektivní obrany to nepůjde. Když uvidíme, jak někdo někoho napadá musíme se ho zastat, protože jedině tak se jednání prostřednictvím agrese přestane vyplácet a bude spíše hanbou. Cesta to bude těžká, protože nadávka je prostě laciná, efektivní a každému dostupná. Tvořit věcný rozhovor je nadmíru těžké a vyžaduje to přípravu a výcvik. Je to vlastně první stupeň psychoterapie, kdy se deprivantům musí vysvětlit, že nevládnou světem, ale že jsou otroky svých obsesí.