Je málo poezie

V loňských volbách do parlamentu jsem volil BPS. Strana příliš neuspěla, a tak jsem pojal myšlenku vytvořit novou partaj MLPS. Měla by být radikálnější. Níže načrtnu hlavní myšlenky pro přípravný výbor partaje bez hospody.

Balbínova poetická strana získala v loňských volbách pouhých 0,01 % hlasů. Výsledek to není bůhvíjaký. Většina hlasů bude pravděpodobně z naší rodiny, protože jsem jim tento volební trend poradil. Uznávám, že jsem se mýlil. Tato spící strana nezajistí poetická práva, jak jsem si představoval. Proto jsem se po těžkých a trudnosmyslných úvahách rozhodl podnítit přípravný výbor ostře vymezené alternativy vůči BPS. Strana MLPS by měla být menší a lepší poetickou stranou. Nyní slavnostně vypíšu a osvětlím filosofii stranického názvu a nekonkrétní směr vykročení do politiky. Zkratka doslovně znamená: Mnohem laškovnější poetická strana. Jako zakladatel se vymezuji proti pouhému uspávajícímu recesismu. Chceme tu a tam myslet něco nesmrtelně vážně.

Nyní trochu historických úvah, proč jsem dospěl ve své poetické radikalizaci až sem. Moje maminka, dej jí Pán Bůh věčnou slávu, uvažovala již během devadesátek, že je třeba založit Stranu dobrých lidí. Často jsem s ní o tom polemizoval a snažil jí tento riskantní podnik rozmluvit. Můj hlavní argument byl: A jak mami toho dobrého člověka poznáš? Šibalsky se na mě podívala a sebevědomě řekla: Já je poznám. Po takto závažném a rezolutním vyjádření jsem se vždycky trochu zdvořile odmlčel. Koneckonců polemizujte s matkou, která vám s jistotu něco tvrdí a ordinuje. Většinou jsme také takto šprýmovali u delikatesní večeře, kterou uvařila. K poezii patří především vděčnost i za maličkosti.

Maminka nikdy neprozradila kritéria nebo postup detekce dobrého člověka. Svěřila mi však informaci, že namalovala pár legitimací pro potenciální členy. Legitimace malovala s chutí, protože byla původně vyučena písmomalířkou, takže ovládala několik půvabných krasopisů. Nepochybuji, že jí namalované legitimace mohou být pro držitele artefaktem až relikvií, tedy pokud je nevyhodili. Touto cestou vyhlašuji, že držitelé legitimace od mojí maminky mají automaticky zajištěný vstup do strany bez dalšího prověřování poetických schopností. Stranické funkce se ovšem budou získávat volbou, jak je obvyklé v dobře řízených stranách.

Na závěr tohoto vstupního avíza o nejaktuálnějším dění na politické scéně předvedu trochu ze způsobů poeticky vedené kampaně. Začnu kritikou, resp. literární kritikou několika politických metafor až hyperbol. Svého času nás nálepkovala jakási organizace Stratkom při úřadu předsedy vlády Fialy. Představitel či mluvčí této organizace označil metaforicky „proruské“ živly v naší zemi za svině. Stratkom byl odejit, ale zdá se, že byl nahrazen stranou Motoristů. Dvojí ministr Macinka ze strany Motoristů nyní přeznačil tyto původní svině na proruské pošuky. Přiznám se, že z literárního hlediska je svině přece jenom příjemněji znějící než pošuk. Svině je také trochu uznání jistého respektu ke schopnosti sviní škodit sofistikovaně a ve svůj prospěch směřujíce k nějakému vysněnému korýtku. Kdežto pošuk, to už je velmi pejorativní (neliterární) označení osoby s nějakou mozkovou nedostatečností.

Vrtá mi hlavou, jak to představitel Stratkomu nebo představitel Motoristů pozná, že je někdo svině nebo pošuk. Odmítám se smířit s představou, že nějak podobně jako moje maminka rozpoznávala dobré lidi od těch špatných. Maminka nerozdávala legitimace špatným lidem. Obracela se jenom k těm dobrým. Ty druhé nechávala taktně bez označení a povšimnutí. Čouhá na mne z toho všeho první poučení, že svévolné rozpoznávání osob má probíhat pozitivně, protože je vždy mírně na vodě. Proruskost většinou nelze nijak prokázat. Pokud by se třeba měla proruskost skrývat za pojmem „cizí moc“, tak už by to bylo daleko přes čáru. Cizí moc je totiž každá moc mimo Českou republiku. Není to literárně vzato dobře napsaný paragraf zákona.

Ještě ovšem nemohu úplně konstatovat, že za Fialy bylo lépe. Ale podezření narůstá.