Jak to vlastně máme s tou svobodou vyjadřování

Redaktor ČT pan Železný je prý padlý na hlavu, když připomíná panu Matáskovi jeho nahnědlou minulost, která ale nevadila tomu, kdo jej současně obsazoval do rolí v Národním divadle. Nebyla to klukovina. Byla to odměna ...

... za propagaci soft neonacismu? Za to by se mělo omlouvat asi i Národní divadlo.

Je to nekonečný příběh ten exkluzivizmus. Vyloučení ze společnosti nějaké normality ve jménu zapšklých a mnohdy úplně špatně pochopených tradic. Chování Davida Matáska bylo ve své době abnormální. Trochu tuším, že byl pod vlivem kamaráda Landy. To cosi může vysvětlovat, ale ne omlouvat. Chvályhodné jistě je, že se k tomuto odkazu dnes sám Matásek nehlásí, ale bagatelizuje jeho závažnost. K tomu  zdejší bloger zvučného a bryskního jména  páchá opět veřejné harakiri stoupence židovského národa, za jehož součást se považuje. Po zpětných analýzách příčin vzestupu fašismu, ale i válečných událostí při takovém rozpadu Jugoslávie šlo o společný znak: podcenění jakési rošťácké legrace našich milých mladých mužů. No jo, on má Jožínek jenom takový (neo)nacistický – komunistický – rošťácko machistický úlet. Když se prostě takové úlety jasně nevymezí a nezatrhnou, pak vyústí v nějakou normalitní diktaturu.

Normalita sama sebe považuje za výlučně (exkluzivně) správnou a přirozenou. Heterosexuálové se nejsou schopni vzdát své výlučné nadřazenosti vůči jinak sexuálně orientovaným. Dokola opakují nepodložené a zcela jistě nepodložitelné bláboly o nějaké nevhodnosti či neschopnosti třeba vychovávat děti. Pokud by to tak mohlo jakkoli být, pak by musela existovat společností schvalovaná praxe odebírání dětí jedincům, kteří se projevili až v průběhu hetero manželství. Budete jim za to odebírat děti? Budete donekonečna trvat na tom, že homosexuál vychová dítě k homosexualitě navzdory tomu, že dítě nemá tuto genovou dispozici? Dokonce se argumentuje, že dítě bude trpět v heterosexuálně většinové společnosti tím, že má homosexuálního rodiče. Schvalujete tedy většinově společenské týrání, které vypovídá o tom, že právě my tuto společnost tvoříme,  traumatizujeme a vydáváme bianco šek k týrání a šikaně. Kdybychom už konečně uznali homosexualitu za neproblematickou dispozici, nebyl by k těmto obavám důvod.

Padlá na hlavu je slepá většinová společnost, která se neustále hystericky vymezuje vůči kdejaké často smyšlené abnormalitě. Koncept společenského týrání je stále stejný a mnozí na to neustále skáčou nebo to dokonce podporují. Prostě je třeba, aby se na oplátku vědělo, že část veřejnosti ví, kdo je Matásek. Nejde o to mu dnes házet klacky pod nohy, ale pokud sám zlehčuje a popírá závažnost koketérie s neonacismem, pak se mu sluší připomenout, že jsme nezapomněli. Zrovna tak registrujeme šílenství dalších skalních exkluzivistů, třeba ve věci homosexuality. Možná bychom mohli klidně hlásat své názory, ale nemuseli bychom označovat jiné hlasatele, že jsou padlí na hlavu. Zvláště, jsme-li sami citliví na jiná vznesená podezření o nás samých. Nebo jde právě o ten boj, o tu vypjatou kontroverzi a skutečný obsah za tím není? Jen volání o pozornost na poušti? Kdo ví, ten ví.