Jak se z konfrontace vrátit k diskusi?

Když se posledních pět let rozhlédnu kolem sebe, vidím samou konfrontaci. V rámci obvyklých tahanic od hodnocení umění, výběrových řízení nebo politikaření se většina komunikace redukuje na nevěcnou konfrontaci.

K mé úvaze mne vede znění petice zaměstnanců České televize a Českého rozhlasu. existují další petice a veřejné výzvy (zejména petice proti zrušení koncesionářských poplatků na Petice.com a otevřený dopis na portálu gov.cz). Počet podpisů se mění, proto pro aktuální čísla je nejlepší podívat se přímo na uvedené stránky.

Petice zaměstnanců má 4 odstavce a jeden slogan.

Začnu sloganem, protože ten ukazuje esenci sdělení uvedených zaměstnanců. Pro vás. Ne pro politiky. Takové sdělení nikdo nemůže rozporovat. Ale skutečně je dnes zaručeno, že neplatí mnohdy úplný opak, kdy heslo zní interně a partikulárně šeptem: Pro nás. Pro naše politiky? Nešťastné je již to, že se zde směšuje to, co je na ČT a ČR převážně dobré a funguje to. Prakticky nikdo nekritizuje úlohu institucí v případech, kdy jde o nekomerční projekty, které by ostatní televize z hlediska zisku míjely. Vysílání pro menšiny apod. Instituce v těchto dlouhodobých projektech je dobře zakotvena a rozhodně by byla škoda to bez náhrady zlikvidovat. Otázkou je, zdali ovšem nejvýbušnější část institucí, tj. právě veřejnoprávní zpravodajství a publicistika plní první nebo druhé heslo. Já se bohužel domnívám, že se za fasádou prvního hesla skrývají výstřelky hesla druhého.

1. Máme obavu ze snahy o ovládnutí médií veřejné služby. Cestou k tomu může být vládní plán na zrušení televizních a rozhlasových poplatků a převedení obou institucí pod státní rozpočet, a tedy i vládní kontrolu. Politické útoky na obě veřejnoprávní instituce naše obavy jen prohlubují.

Což o to, obavy mohou být oprávněné a proti jejich projevení těžko něco namítat. Vládní plán je samozřejmě obvyklá tahanice, která zde bude vždy, když ve volbách zvítězí jedna či protivná strana. Téměř vždy se útoky na veřejnoprávnost médií opakují, tu více, tu méně. V poslední větě se zaměstnanci odvolávají na „politické útoky“. Takto obecně a neadresně se to nedá ani odsouhlasit, ani odmítnout. Nepochybně třeba častá věta současného premiéra Babiše v jeho soukromém vysílání, kdy všechna média obecně napadá, že o všem lžou, svědčí o tom, že jistou objektivitu to tvrzení nyní má, jenomže současně si mnoho voličů dnes myslí, že pravdu má premiér. Jinak by nebyl zvolen. Společnost je rozdělena, což si aktéři konfrontace přejí a zaměstnanci tím samozřejmě trpí a nakonec možná skutečně nespravedlivě utrpí. Těžko budou postihnuti aktéři, ti se vždy schovají za fasádu obecně dobře fungující instituce.

2. Chceme být i nadále odpovědní veřejnosti, nikoliv politikům, ať už vládním, nebo opozičním. Současný model financování zaručuje nezávislost a stabilitu ČT a ČRo.

Dvě věty dejme tomu za a) a za b).

(ad a) Politici jsou součástí veřejnosti? Nejsou? Věta zní líbivě a jaksi „správně“ či přímo korektně, ale platí doopravdy? Já bych byl nadšený a možná bych vyrazil i na demonstraci na obranu televize, kdybych souhlasil s tím, že média nestraní žádným politickým postojům a moderují věcně veřejný dialog. Kontrolují tím všechny politiky a pak se mohou dovolávat podpory většiny veřejnosti. Bohužel takto zpravodajství nevypadá. Naposledy se věcná a objektivní diskuse udála v podání redaktorky Witovské v prezidentské debatě mezi kandidáty Drahošem a Zemanem. Shodla se na tom tenkrát většina veřejnosti napříč spektrem. Od té doby ovšem se na věcnost ve veřejnoprávním zpravodajství čím dál víc rezignuje. Politici přijdou každý s jinou tabulkou o téže věci. Chápu, když se to stane jednou, dvakrát, ale stane-li se to pravidlem, pak je třeba nastolit věcnou přípravu a připravit podmínky, aby diskuse o něčem vypovídala. Podmínka by například mohla znít, před diskusí redaktor porovná tabulky přítomných a sjednotí jejich výklad nebo je dotyční nebudou ukazovat. To je jen jeden příklad setrvalé nevěcnosti, který mne řadu let rozčiluje. Proč nepožadují zaměstnanci takový racionální objektivizující způsob vedení diskusí? Nemají snad na to vzdělání, schopnosti, nebo jsou jen zbytněle pohodlní? Bohužel sdílím značně rozšířenou obavu, že jsou nejspíše dobře zkorumpovaní. Je to tvrdé slovo, ale bohužel může být pravdivé. Existují různá podezření, jakou formou se drží současný způsob zpravodajství nad vodou. Jsou to nějaké možné korupční penězovody nebo vysoká míra zbytnělého hodnocení oprávněnosti setrvalé přízně ve výběru a podpoře jedné politické skupiny. V prvním případě může jít o skryté financování prostřednictvím neziskovek, pak má smysl se podívat podrobněji, hlouběji a veřejněji na finanční toky České televize. Chápu, že se současnému osazenstvu líbí, když kontroluje jen sama sebe a nikdo z veřejnosti to nemůže rozporovat. V druhém případě jde o nepřímé financování prostřednictvím získaných zakázek z vládních zdrojů, například na boj s dezinformacemi. Na tento mechanismus se jistě nejde podívat jen z obecných ekonomických sumarizací.

(ad b) Kdyby současný model zaručoval nezávislost a stabilitu, nebyla by podobná petice potřeba. Principiálně model nezaručuje ingerenci zvenčí, neboť o poplatcích za veřejnou službu stále rozhoduje, a nakonec vždy rozhodne vláda. Tudíž se tu povede lépe tu hůře, podle nějakých diplomatických pravidel a schopností vedení institucí. Aby ta věta mohla být blízka pravdě muselo by jít o model definitivní a z hlediska poplatků prakticky neredukovatelný podobně jako například platy soudců. Tak tomu dnes jistě není. Mám obavu, že se zde vydává nekontrolovatelnost za nezávislost a stabilitu.

3. Naše znepokojení vyvolávají i okolnosti přípravy návrhu na zásadní změnu statutu veřejnoprávních médií bez dostatečné veřejné a odborné debaty. A bez přesvědčivých argumentů pro změnu současného osvědčeného modelu.

Tento odstavec je skutečně záhadný a provokativní. Tak zaměstnanci chtějí dostatečně veřejnou a odbornou debatu. Tak proč ji neuspořádají? Kdo by ji měl uspořádat? Kdo by měl ukázat, jak má věcně vypadat? No veřejnoprávní média sama. Ale tak jak nejsou schopni pořádat věcnou diskusi nad rozličnými politickými tématy, nejsou nyní schopni vést přesvědčivou veřejnou debatu sami nad sebou. To je jasný důkaz toho, kam jsme paradoxně dospěli. Tato situace má řadu příčin. Jednou z nich je konfrontační a nevěcný styl diskusí v médiích dost obecně, nejn v ČT a ČR. Abychom byli spravedliví v kontextu dalších zpravodajských kanálů lze vidět podobné problémy a nad tím je třeba se mnohem obecněji zamyslet v případné věcné diskusi. Obávám se, že zástupci médií nebudou schopni v takové diskusi obstát, protože tam zazní různé možná i nespravedlivé argumentace. Jenomže nezbývá než jim statečně a přímo čelit, jinak se ztracená důvěryhodnost nevrátí. Jiným slovy. Zaměstnanci mají své odbory a jejich osobní stabilita je dána vyjednáváním s vlastním vedením institucí. Nyní se ale obracejí na veřejnost, protože v rámci pracovně právních vztahů se necítí nyní nezávislí a stabilizovaní. Může si takové jednání dovolit nějaká další instituce mimo moci soudní či úřednické? Pokud ovšem chtějí být některá média úřadem či přímo konečným soudem, pak chtějí žít na nedemokratické planetě, protože tak svět nevypadá. Vedle skutečných soudů nemůžeme mít ještě soud pobočný, na jehož základě prezident pak nejmenuje ministra do ustavené vlády, kdy argumentuje tím, že mediální obraz daného kandidáta, byť není odsouzen oprávněným soudem, je rozhodujícím právním důvodem k jeho nejmenování. Takže přátelé zaměstnanci, protože ve velké většině z vás vůbec nic nemám, mnohdy naopak, nenaskakujte do vlaku politické soudní instituce a zamyslete se kam jste vedeni.

4. Jsme odhodlaní chránit principy, na kterých média veřejné služby – jeden z pilířů demokracie – stojí už desítky let.

To zní krásně. Kdybyste tím pilířem byli, pak byli, pak by zde demokracie byla a nic podobného by se s vámi nedělo. Jenomže vy chcete práva, která vám nepřísluší. Chcete se stát posledním pobočním soudem nezávislým na skutečné moci soudní, abyste umožnili politikovi argumentovat, že veřejné mínění jej zavazuje porušit ústavu a nejmenovat ministra? K tomu jste odhodláni? A nejste nakonec zneužíváni? Přiznejte si konečně, že velká část veřejnosti vám nevěří a že to jistě má i nějaké objektivní důvody.