Jak odebírám batolatům pohlaví

Tak to je přesně o mně. Šichtařová svou karikaturou liberalismu přesně vyhmátla hrozbu, kterou my liberálové představujeme. Zapšklý a nešťastný liberál neumí žít. Liberál svou liberalizací ohrožuje samy základy světa.

Šichtařová ve svém velmi útočném protiliberálním článku  šermuje s pojmem pohlaví. Zatvrzele odmítá fakt, že pohlaví lze vidět anatomicko molekulárně z vnějšku a současně subjektivně zevnitř, prožíváním těla ve vědomí. Podle normálně uvažujících liberálů je společenský (vnější) konstrukt nazýván pohlavím a ve své většině je skutečně bipolární, pokud nepřihlédneme rovněž ke komplikaci anatomických anomálií nebo hormonální hladině pohlavních indikátorů. Vnitřní pocit prožívání pohlaví nazýváme v liberálních myslících okruzích gender. O svém pohlaví a způsobu jeho prožívání si rozhoduje každý suverénní vlastník sám. Z teoretického pohledu je tedy možná miliarda genderů. To rozhodně není úplně žádoucí jev. Naštěstí se většina lidstva shodne na společných interpretacích rozdílů i shod pohlaví a různé lidské páry jsou schopny úspěšného a šťastného soužití.

Podle konzervativců je ovšem Země dál placatá a Slunce kolem ní pobíhá. Jsou jen dvě pohlaví a hlavně neexistuje žádný gender, rozuměj není žádná svoboda (vyznání) pohlaví. Ale po nocích chodí liberálové a odebírají batolatům pohlaví, jako se odebírají ledviny či jiné orgány. Po světě pak bloudí ubohé bezpohlavní zombie, a přitom jsou sklady liberálů plné těch odebraných batolecích pohlaví, z nichž se liberálové zapškle, křečovitě a nešťastně snaží udělat ty „gendry“. Takhle šílený je svět podle Šichtařové.

Nebudu zapírat, my pravověrní liberálové respektujeme genderovou volbu každého jedince. Není to o nic větší hrozba než samo libido, které předem drtivou většinu partnerů předem vylučuje, kvůli různým chemicko tvarovým skutečnostem, z pohlavní interakce. Liberalismus je svoboda uvažování, která je a priori netotalitní. Poznání nelze ukončit tvrzením, kterým žili marxisté, a to: že svět je beze zbytku poznatelný, všechno můžeme předvídat (determinovat), typizovat a unifikovat. Kupodivu se ovšem na tomto vidění světa shodli i s původně nemarxistickou školou pozitivistické filosofie, která se staví ke světu tak, že, co nelze naměřit, to neexistuje. Vše musí mít pro pozitivistu materiální jednoznačně měřitelnou hodnotu, jinak jde jen o abstraktně teoretickou iluzi. Krajní pozitivisté jsou pohodlně přesvědčeni, že jednoho dne budou evidovat všechny naše neurony a budou údajně předvídat naše myšlenky. Fenomenologická filosofie se ovšem tomuto vidění vzpírá a jedním ze znaků odporu je lidská svoboda. Z pozitivistického světa tak kvůli kontrole mizí fenomény jako je láska, důvěra a ideály. Žádné nemohou být. Láska je pud (byť to není odpověď na celou otázku slastných lidských pocitů). Hlavní metodou pozitivismu pak musí být redukce těchto zanedbatelných hodnot, jako je láska nebo svoboda. Vše je hmotařsko ekonomický kalkul. Pak si prostě pro své pocity spočítáte statistická rizika a podle převažující pravděpodobnosti se bez emocí „vědecky“ rozhodujete. Nejde o filosofický traktát, nebudu zde tedy obšírně dokazovat limity pozitivistického myšlení, co dokázalo a co nikdy dokázat nemůže. Nicméně problém jsem alespoň nějak laicky nakousl. Potřeboval by mnohem více prostoru.

Kalkulačka Šichtařová si při svém ryze reduktivním pozitivisticky hmotařském vzdělání neuvědomuje existenci historie a jejích neustále se opakujících vzorců. Vlastně je svou redukující přezíravostí popírá. Antagonismy nesrovnatelných pravd provázejí lidstvo od počátků civilizace. Je tu spor mladé a starší generace, tedy modernity a tradice. Pravda i logika je na obou stranách. Není s konečnou platností nějak. Ctnostná politika by měla tyto prostupy a kompromisy vyjednávat a sjednávat. Politika ovšem spíše ctnostná není, až na některé státnické osudové okamžiky.

Šichtařová seznává jisté potfolio nešťastných zapšklých liberálů:

odebírají pohlaví

iritují je básničky o pohlavních stereotypech

zbožňují Grétu a její diktátorské loutkovodiče

zakazují maso ve školních jídelnách

hájí norský Barnevernet a chtějí ho i u nás

zastavují klimatické změny za každou cenu

chtějí zpátky na stromy

jsou proti Karlu Gottovi

milují Václava Havla

zakazují spalovací motory

indoktrinují batolata militantním feminismem

Asi jsem nějak málo zapšklý a je pro mne, pro Šichtařovou nepředstavitelně neexistující, štěstím duchovní napětí, které mne objímá, když se projdu kolem různě naléhavých hřbetů knih své domácí knihovny čítající čtyři tisíce svazků. Nikomu bych neodebíral pohlaví, natož batolatům, ale jak to veřejně dokázat? Naopak uznáváním genderů, dávám každému svobodu jeho prožívání lásky. Neiritují mne básničky, ačkoliv chápu, že někoho iritovat mohou a v historii často jen kvůli tomu vznikaly. Jak provokativní byl Rimbaud, ale třeba i u nás málem zakazovaný Karel Hlaváček, nemluvě o KH Borovském a dalších. Ke zbožňování Gréty mám daleko, ale, zase chápu její situaci a myšlení, neboť máme v rodině bohužel diagnostikovaného autistu, který má na svůj stav invalidní důchod. I těmto lidem bychom měli umět vysvětlit a rozptýlit jejich oprávněné či domnělé obavy. Zákaz masa ve školních jídelnách mne nikdy ani na minutu nenapadl. Barnevernet u nás nechci, podobně jako miganty v nezvladatelném počtu. Ale při každé činnosti, i při ochraně dětí před týráním se vyskytují omyly a chyby. Těm je třeba čelit a zvažovat míru pravomocí a nezávislosti podobných organizací. Klimatické změny nezastavuji, protože je úplně zastavit nelze. Toto je nejsměšnější z podsouvaných argumentů. Na druhé straně nepovažuji za nutné přizpůsobení se klimatu zelenou ničení životního prostředí chemikáliemi volně vylévanými třeba na ulici. Například. Mnoho lokálních drancování životních nik vytváří také globální vliv na možnosti člověka přežít v daném prostředí. Pokud nedokážeme hospodařit s vodou, pak nepřežijeme ani my v naší zatím zcela dostatečně zásobované kotlině. I ta dokáže při nevhodném jednání obyvatel vyschnout. Na strom bohužel již ve svém věku tak snadno nevylezu, tedy vylezu, ale spíše už neslezu a spadnu, takže po tom rozhodně netoužím. Karla Gotta jsem poznal jako dítě vícekrát při natáčení v divadélku ve Slaném. Jezdil jsem tam se svou matkou na natáčení a pan Karel byl ke mně vždycky laskavý a slušný. Co bych proti němu mohl mít? Naopak jsem na vlastní oči viděl jeho obdivuhodné schopnosti, které ještě daleko převyšovaly to, co se o něm kdy natočilo. Museli bychom s ním všichni soudit i sami sebe, a obstáli by jen někteří. Neškodil a vědomě nikomu neublížil, snad jen opuštěným milenkám. Vážím si, i kritizuji, Václava Havla. Nesporně je to historická osobnost s klady i zápory. Jezdím autem se spalovacím motorem. Rozhodně neindoktrinuji. Ani nevím, co by toto nehmotné slovo mělo v hmotařském světě Šichtařové znamenat.

Šichtařové štěstí mi nevadí, i když bych jí doporučil, aby si přečetla alespoň Svět podle Garpa. Našla by tam odpovědi na řadu zde kladených otázek. Kdyby si přečetla třeba ještě od Johna Milla Poddanství žen, pochopila by více, že kontrola pohlaví byla vždy nástrojem totální kontroly žen a obyvatel vůbec. To je to, čemu se liberalismus snaží čelit. Naopak Šichtařová má příliš jasno, jako Barnevernet, v tom, že společnost má právo vám podle svého uvážení a pravidel vaše pohlavní chování nařídit. Buď a nebo. Paradoxně je v mnoha svých názorech a chováních feministkou až na půdu, i když předstírá opak. Nevím, nějak jsem v testu liberálním portfoliem podle Šichtařové u sebe neprošel. Možná nejsem až takový liberál, nejspíš budu ten neomarxista či jiné „nekonzervativní“ individuum. Rozhodně však vždy individuální individuum.

Naopak Šichtařová prožívá falešné štěstí přesvědčeného romantického konzervatismu. Je to kalkul nadčlověka, který si to riskne ostře do zatáčky, ovšem může tam i někoho zabít. Já tedy mám předem výčitky svědomí, abych někoho nepoškodil, nezabil ho v ostře řezané zatáčce. Ale v mladší verzi jsem neměl k Šichtařové daleko, takže i ji chápu podobně jako Gretu. Jsme tu jen na chvilku, a snažíme se prožít a uchránit svoje štěstíčka, ale nemusíme to dělat neférově podsouváním kolektivních stereotypů myšlení. Nakonec světová politika se tady na blogu nejspíš nerozhodne .)

Ale abych nezapomněl, pohlaví se batolatům odebírá kouzelnou formulí vyslovenou nad postýlkou: Simsala Bim Bam Bum. Záleží ovšem na přízvuku a zřetelně správné výslovnosti. Není to Symsalá Bym Bám Bům.