Intersexuál jako třetí pohlaví

Děkuji za všechny nadávky v mém minulém blogu. Pomáhají mi k dostatečné motivaci zastat se intersexuálů, kteří jsou považováni za defekt v hermafroditismu. Poslyšte příběh pasu pro třetí pohlaví.

Mohl bych v klidu sedět v komfortní zóně u své milované genealogie. Moji klienti mi nenadávají, velkou většinou jsem u nich respektovaný a oblíbený. Pochopitelně se moderní genealogie nemůže vyhnout biologickým otázkám spojeným s příslušníky rodů. Výtky k tomu, že se nevyznám v biologii, jsou trochu mimo, protože v souvislosti mé hlavní životní práce se naopak s tímto tématem neustále potkávám.

Když sepisuji pro nejštědřejší klienty indexy výskytu nějakého rodového jména v určité lokalitě, protože klienta zajímá, jak to mohlo být s jejich rodem před Bílou Horou, nacházím od počátku matrik až do konce devatenáctého století pojem nekřtěňátko. Bohužel jsou úmrtní matriky přeplněny ve velké většině zemřelými dětmi. Nejméně desetina z nich jsou nekřtěňátka, tedy děti, které nedostaly jméno, protože zemřely buďto samy nebo i s matkou. Objevují se i hrůzostrašné případy, kdy je zapsán shnilý plod v matce apod. Nicméně ze zcela praktických důvodů nebyly v minulosti možnosti zjistit pohlaví mrtvého plodu v různém stadiu donošenosti resp. nedonošenosti. V tomto případě musím použít chtěj nechtěj třetí pohlaví, leda bych nezapsal nic. Jestliže pro mrtvé plody, kde bylo sice určeno pohlaví, ale jedinec nedostal jméno, zapisuji příslušné „x“ nebo „y“, potom pro ty neurčené a z dnešního hlediska již nedourčitelné používám v indexech „z“. Samozřejmě je to jen symbolický problém, ale vede k etickým úvahám a k opatrnému postoji k neurčitosti, v níž se celý život pohybujeme.

Konkrétní případ pasu s neutrální kolonkou pro pohlaví „X“, který se udál v Nizozemí je zcela pochopitelný:

Historicky první osobou, která obdržela rodově neutrální pas, se stala Leonne Zeegers (57), která do té doby žila jako žena. Zeegers byla vychovávána jako chlapec, ale problémy s pohlavní identitou zažívala již v pubertě. V roce 2001 proto podstoupila operaci a nechala si změnit pohlaví. Ani škatulka ženského rodu ji však zcela neuspokojovala a spíše se identifikovala jako něco mezi oběma možnostmi. Nový zákon proto velmi uvítala.

Nizozemsko tak doplnilo řady Austrálie, Nového Zélandu, Rakouska, Kanady, Malajsie, Dánska, Indie či Pákistánu. V jeho šlépějích kráčí rovněž Německo, které nedávno odsouhlasilo podobný zákon. Podle německého ústavního soudu totiž dosavadní systém porušoval osobnostní práva a zákaz diskriminace zakotvené v ústavě.

Debatu kolem tématu rozvířila kauza člověka, který byl úředně veden jako žena, podle chromozomatického testu však nebyl ani ženou, ani mužem. Možnost být úředně vedený pod třetím pohlavím se však v Německu nebude týkat transsexuálů a non-binary osob, ale pouze jedinců, kteří se narodili jako intersexuál.

Je velký rozdíl v tom, zdali považujeme výskyt obojího nebo nejasného pohlaví za defekt nebo anomálii. V současnosti je nejznámějším případem hermafroditismu jihoafrická atletka Caster Semenyaová. Má mužské i ženské orgány, místo vaječníků má varlata, ale závodí jako žena.

Pro katolickou věrouku intersexualita neexistuje, potažmo pro mnoho zdejších čtenářů, které tato otázka irituje. Je ovšem čas ve 21. století opustit komfortní zónu dogmatické nevědomosti a s otevřenýma očima respektovat realitu, lidským a morálním způsobem. Ne jako zločinec Piťha!