Iluze oddlužení, sněmovna mimo realitu

Bohužel jsme v naší zemi v zajetí msty společnosti, paradoxně ani ne tak věřitelů, jako spíše politického spolku dluhové byrokracie. Představa, že se kdokoli za nových podmínek bude hnát do oddlužení, je zcela mylná.

Sněmovna si neuvědomuje, že nelze v žádném případě situaci dlužníků řešit jednotně a paušálně. Zatajují se informace. Skutečnost je taková, že jsou dlužníci, jejichž situace vznikla druhotnou platební neschopností a to dokonce zaviněnou státem. Stát v devadesátých letech masivně neplatil svoje závazky včas. Dnes se o tom taktně mlčí.

Další skupinou jsou dlužníci, kteří ať již dlužili z jakýchkoliv důvodů, jejich dluhy jsou promlčeny, přesto jako relikt zůstává různé příslušenství těchto zaniklých dluhů. Pokud věřitel podle Obchodního zákoníku prokáže, že dlužník není schopen splácet, má možnost odepisovat během let ze své daňové povinnosti, tj. dluh zaplatil stát na nevymahatelném základě. Vymáhací moloch však pokračuje dále. Je to vymáhání pro vymáhání. Respektive se paraziticky živí nesmyslný systém mstivého vymáhání dluhového příslušenství, které vzniklo často zcela falešně, za neuvěřitelné podpory státu.

Dluhy vznikají i neuvěřitelnými průtahy soudů. Neuznáním jakékoli náhrady škody ze strany státu, pokud dojde k poškození osoby na zdraví nebo na majetku v důsledku loupeže či okradení. Různé vykradačské gangy, pokud jsou vůbec dopadeny, nemají na náhradu škody, ale podle Občanského zákoníku nemůže fyzická osoba odepsat nevymahatelné pohledávky z daňové povinnosti.

Je jasné, že se mezi dlužníky vyskytují čímani, kteří byli od počátku rozhodnuti nezaplatit tzv. ani floka. Bohužel jich znám osobně docela dost. Nevybavuji si žádnou snahu státu takové osoby dopadnout a pohnat k zodpovědnosti. Stát rovněž nestíhá osoby, které v roli věřitelů vytvořili miliónové nevymahatelné dluhy, jež odepsaly na vrub státu. V mnoha případech věřitel uměle vytvořil takovou situaci, aby snadno a rychle zbohatnul a případně vypral nečisté peníze.

Existenční podmínky osob v insolvenčním řízení jsou nesmyslné. Problémem je sehnat v takové sledované situaci bydlení a udržet si práci. Tyto osoby nejsou nijak ochráněny před otrokářskými tendencemi zaměstnavatelů. Existuje taková praxe, že zaměstnavatel si je vědom, že dlužník nesmí ztratit práci, protože tím by ohrozil svoje budoucí oddlužení.

Ani se nebudu rozepisovat o různých podvedených ručitelích, kteří spadli do dluhů, které by bylo zcela nesmyslné platit, když stát ani není schopen obohacení podvodníka zabavit a hodnotit. Také se nebudu rozepisovat o krádežích exekutorů a nesmyslném zabavování základních potřeb životních a pracovních. Neznám jediného dlužníka, který by dostal kdy od exekutora vyúčtování, jak bylo naloženo se zabavenými věcmi a za jakou cenu byly rozprodány. Často se mstivě zabavují věci bezcenné, neprodejné, které slouží denním potřebám.

Setkal jsem se a setkávám se s mnoha dlužníky, jimž poskytuji bezplatnou duchovní podporu. Většina z nich nebude o iluzorním oddlužení vůbec uvažovat. Ve skutečnosti většina starých dlužníků nepovažuje z morálního hlediska umělé dluhy vzniklé za nespravedlivé podpory státu za splácení hodné. Ve skutečnosti jsou věřitelé většinou uspokojeni ze zdrojů státu, ale výrobci dluhů z příslušenství původní pohledávky spekulují na co největší zisky a stát přihlíží. Nikdo se nemůže divit, že se tedy hraje hra o promlčení, o kterém se taktně mlčí ve všech diskuzích o dluzích.

Největší nebezpečí vidím navíc v tom, že jeden z mála, kdo rozumně a radikálně ve sněmovně promluvil o situaci dlužníků, byl Okamura. Normální politické strany ztratily soudnost. Z 800 tisíc dlužníků bude mít nejvíce voličů SPD. To je strašná skutečnost. Dluhové zotročení velké části společnosti vede buď k revolucím, kdy protestující již nemají co ztratit, nebo k tuhému totalitnímu režimu. Okamura zcela jistě nakonec pro dlužníky nic neudělá. Promluvit o tom však umí. Sliby nebolí.

Krize pravicového myšlení dnes narůstá do fanatické represe vůči dlužníkům. Prima. Rozumný a poctivý podnikatel však i v dlužníkovi musí vidět také spotřebitele. Co má dnešní podnikatel a majitel čehokoliv z toho, že bude čím dál víc obklopen odranými chudáky? Znám majitele nemovitostí, kteří marně a dlouho hledají nájemce. Když je najdou, řada z nich neplatí. Sehnat solidního nájemce je dnes štěstí. Kam tedy chceme společnost dohnat? Pravice si ve skutečnosti svým nelidským postupem podřezává větev. Za vším tím je jen nadutost zbohatlíků. Podnikatelé, kteří dosáhli svých výsledků poctivě a na základě spravedlivé soutěže, kdy prokázali inovativní technologickou způsobilost, nemají potřebu nadutě kohokoli likvidovat do důsledku. Dnešní fanatici likvidace části společnosti nezřídka propagují i likvidaci migrantů, části Afriky a jejich bůh ví čeho ještě. Podobná hloupost v minulosti vedla v Rusku k revoluci a u nás k únorovému převratu. Pravice musí zapomenout na útisk, jako hlavní metodu vládnutí. Žádné bohatství jej neospravedlní, jen likviduje demokratické základy společnosti a znemožňuje spravedlnost. To není o žádném rovnostářství, ale o spravedlnosti. Spravedlnost je možnost dovolat se zákona, jenž umožňuje život, nikoli likvidaci.