Mně se tedy osobně nelíbí ten přístup, který je nám tu podsouván, a to že pokud se něco člověku prostě jen z nějakého důvodu nelíbí, tak "pokud se ho to nějak prokazatelně přímo nedotýká", tak má mít a priori povinnosti to akceptovat a souhlasit s tím, a nesmí ani vyjádřit svůj nesouhlas. Když např. přijde nějaký stavebník s nápadem zbourat Pražský Hrad a na jeho místě na Hradčanech postavit skleněné mrakodrapy, tak mě to osobně vytočí, nebude se mi to líbit, ale protože těžko prokážu, že se mně to nějak přímo týká jinak něž subjektivním pocitem, tak mám povinnost s tím souhlasit a nesmím ani veřejně vyjádřit, že se mi to nelíbí?
Totéž s transgenderem. Během života si člověk utvoří nějakou představu o základních společenských pojmech a principech, jak by měla společnost vypadat a fungovat. Např. jak se pozná muž a jak se pozná žena, že pro udržení společnosti je třeba, aby se párovali především muži s ženami, aby mohli spolu plodit děti, že homosexualita je jev, který se ve společnosti vyskytuje, ale není to nic pozitivního nebo přínosného (podobně jako třeba klaustrofobie nebo člověk upoutaný na invalidní vozík) - existuje to, ale není důvod to nějak adorovat nebo na to být "hrdý".
No a pokud najednou někdo přijde a začne člověka přesvědčovat o tom, že jeho pohled na svět je "nesprávný", aniž by to prokázal např. nějakými zásadními novými poznatky (a ne jen dokola křičel "nijak se vás to osobně nedotýká tak máte povinnost to akceptovat"), tak má takový člověk plné právo se proti tomu ohradit, a vyjádření, že se mu to nelíbí, je úplné minimum, které pro to lze udělat.
Tohle mi připomíná dobu zavádění socialismu u nás, kdy bylo podobně tlačeno tvrzení, že socialismus je nejlepší zřízení, KSČ je nejlepší strana, pak se to překlopilo v hesla typu "kdo nejde s námi jde proti nám" a ve finále končili odpůrci ve vězení nebo na podřadných pracovních místech. Nerad bych se dočkal této doby znovu.
