Foltýn je prostou výkladní skříní vlády

Antidezinformační vládní koordinátor dál trvá na zasypávání společenských příkopů výhrůžnými nadávkami

Foltýn i v posledním rozhovoru publikovaném na iDnes.cz trvá na bonmotech, které vyšly z jeho úst v posledních měsících. Obhajuje také výrazivo typu „proruská špíno“. Přesto se stále diví a pokrytecky „naoko“ nechápe, proč jej někteří považují za cenzora.

V otázce cenzora se odvolává na to, že u nás zákon o cenzuře neexistuje, ale on se tak jen nejmenuje. Zákon o utajovaných skutečnostech je cenzura. Svými výroky se obrací na méně vzdělanou společnost, která považuje za cenzora agenta, který sedí u východu z redakce a rozmetává vládě nepohodlné štočky.

Cenzorství má různé podoby. První rovina začíná utajováním skutečností, kdy se nemůžete relevantně vyjádřit k problému, o kterém nevíte nebo nemáte všechny dostupné informace. Vedle toho je tu celý editorský komplex společenské publicistiky, který zastřešuje organizace ČTK – Česká tisková kancelář. Byla to jedna z prvních organizací, kterou po převratu obsadili polistopadové elity. Dnes má vládní koalice většinu v sedmičlenné radě ČTK 5:2.

Různé vazby a finanční toky popsat dokonale nedovedu, ale jedno je jisté. Nápadná náklonnost všech sdělovacích prostředků vůči vládě a jejím faktům je nebývale monolitní. K tomu přistupuje agresivní rétorika, která umožňuje komukoli užívat na sítích a všude ve společnosti nadávky a nálepky. Přitom příslušnost k nějaké názorové skupině nemusí být prokázána, děje se pouhým dojmovým prohlášením zájemce o šikanování druhých. Tento nátlakový a výhrůžný systém vede k autocenzuře, kdy si mnozí kritici a pochybovači svoje samostatné myšlení raději rozmyslí. O oběhu odměn v tomto systému nemám bohužel povědomí, protože se ho neúčastním, tak nemohu sloužit, ale jednou i toto bude jistě obnaženo a vyšetřeno.

Zprvu jsem sic s pochybnostmi, ale trochu očekával, že koordinátor definuje problematické posuzování osob stran jejich názorové orientace a pravověrnosti a tím si společnost zčásti vydechne. Bohužel od počátku jsou koordinátorova vyjádření mlhavá, obecná, abstraktní. Naopak se raduje z každého útočného provládního vystoupení. Sice kdesi správně pojmenovává, že se máme držet „vědeckých“ faktů, ale sám to nedělá a k vědeckému konsensu nesměřují ani jeho vyjádření.

A to jsem raději ani nezabrousil k problematice, zdali by dnes mohl vyjít třeba Kunderův Žert. Umění a vůbec různé radostné křepčení mládeže se odbývá často zvesela a bytostně neodpovědně. Umění rádo blábolí, ať to bolí, koho bolí. Jenomže i tací umělečtí neškodníci mohou být a ústy koordinátora jsou nazývání sviněmi, protože může přijít kdokoli a nařknout kohokoli, že je proruská špína. Jestli toto není cenzura, tak jsem čínský bůh srandy, jestli je ovšem ještě tento bůh povolen.

Oblíbeným slovem koordinátora je také verbum „kvičet“. Prostě svině kvičí. Musí to být spravedlivě nesnesitelný trip, kdy jdete společností a v záplavě kvičení nad neoprávněně přivlastněnými fakty zaznívá jen málo nadšeného studenoválečnictví. Vedle proruských švábů a sviní zahrnuje koordinátor do svého ranku nově i antisemitismus, kdy začíná uvažovat o masivním obvinění společnosti z fašismu. Podle mne je to neuvěřitelný vrchol, jehož dosáhla skrytá vláda neofašismu v západním podání, kdy podsouvá ostatním to, co je sama. Jednou z neokatějších demonstrací v ekonomické oblasti bylo třeba televizní klání mezi poslancem Jakobem a „Venezuelou“ Maláčovou. Poslanec se vymezoval na začátku a na konci poukazem, že je Maláčová známá svojí demagogií. Neváhal se přitom ohradit, když mu Maláčová zasadila protiránu o jeho nedokončeném vzdělání, že on se absolutně neuchyluje k útokům a zesměšňování. Ale nic jiného nepředvedl. Už nejsem ani smutný, ani naštvaný. Beru to na vědomí, že mne současní vládní koalice nehodlá v ničem oslovovat a nehodlá o ničem diskutovat, čímž podkopává i jepičí dosah svých velkých a převratných reforem v ekonomice a právu. Jasně vidím, že většina těchto úletů bude prostě s ulehčením zrušena.