Fascinace kolektivním trestem – nejlevnější opiát současnosti

Když sleduji slepou radost z každé možnosti udeřit na kohokoliv kolektivním způsobem, říkám si, co na tom mají? Trest musí být individuální, přesný a rychlý. Spravedlnost musí být viditelná.

Je to nemoc? Jde o to slavné: ať chcípne sousedovi koza? Co je na tom za slast, že prostřednictvím kolektivního rozhodnutí utrpí hlava nehlava všichni? Je v tom nějaký zvrácený pocit z podílu na moci, snad až v roli jakéhosi vyvoleného osudu? Pokud trest míří na někoho jiného, jsem na chvíli privilegovaný – nepostižený! Jaká ironie.

Pokud se nějaká agentura zabývá dopingem, měla by její kontrolní rozhodnutí být co nejrychlejší a nejúčinnější. Pokud nějaká její akreditovaná pobočka porušuje vnitřní bezpečnostní pravidla a vymyká se kontrole a není možné ji postihnout na základě transparentního zákona, pak její činnost okamžitě pozastavím, ukončím, znemožním, a založím ji tam, kde mohu její postupy kontrolovat. Ne tak WADA. Sice mohla klidně nařídit okamžité přesměrování kontroly na funkční pobočku a pak rozmazávat nalezený případ do vyřešení. Každý krok měl být transparentně monitorován tiskem. Nechcete vydat vzorky okamžitě, pak vaše akreditace a věrohodnost okamžitě končí. Ovšem od zítřka budou všichni pod antidopingovou kuratelou naší nejpřísnější pobočky.

Proti takovému jednání by se zvedlo jen málo hlasů, protože jsem přesvědčen, že všichni fanoušci by chtěli čistý sport. Vzpomínám na šok, kdy se dopingu dopustil cyklista Armstrong na Tour de France. Nevšiml jsem si, že by zakázali závodit jeho oddílu, jeho spoluobčanům (záměrně nepíšu o jakou jde zemi). Řešení ruského problému je tak jednoduché, a přesto se jím WADA potýká již čtyři roky. Nakonec po tak vleklé době vydá rozhodnutí o kolektivním trestu hlava nehlava pro všechny sportovce jedné nepohodlné země.

Je zcela něco jiného neudělit z důvodů nedůvěryhodnosti nějaké zemi pořadatelství šampionátu v oblasti sportu, kde se vyskytly masivní dopingové prohřešky. Asi by bylo i logické, že rovněž země, které jsou ochotny poškodit třeba izraelské sportovce diskriminací při umístění na stupních vítězů zákazem hymny a vlajky, aby rovněž nezískaly pořadatelství sportovního klání. To vše je zcela legitimní. Ale bezhlavý a letitý zákaz, ba přímo vyřazení celé jedné generace sportovců ze sportovního soupeření naprosto odporuje fair play, zdravému selskému rozumu, spravedlnosti lidských práv, za něž údajně bojujeme.

Odborníci a sportovci, ale i právníci, ti všichni ví, že žádné odstrašení v boji proti dopingu definitivně nepomůže. Stejně jako ani trest smrti nezamezí trestným činům, za něž může takový trest být vznesen. Taktika odstrašení snad ještě může být diskutována v trestním právu, za určitých transparentních okolností, ale v prostředí sportu jde o nonsens. Ve sportu nejde o život, ale o sport sám. V mnoha uměleckých oblastech sledujeme výkony, které hraničí se sportovním výkonem světové úrovně, ale nikdo se po dopingu neptá. Holiday on ice, různé moderní akrobatické cirky apod. se naprosto jasně potýkají s nedovolenými prostředky ve sportu.

Drtivá většina lidí však dělá sport nebo umění pro vnitřní radost a někdy zcela nečekaně přeroste domácí amatérismus ve světový výkon. A to právě chce WADA hlava nehlava zakázat pod záminkou odstrašení a snad i pošetilou snahou převychovat nějaké sportovní bafuňáře, aby nerumplovali zisky za každou cenu. Myslím, že by se měla zakázat olympiáda i zemím, odkud pocházejí korupčníci z řady skandálů podplacených pořadatelství a jiných prebend. Vždyť v čem je to jiné? Korupce poškozuje sport méně než doping? Jsou to jen spojité nádoby. Čím více korupce, tím více dopingu. To je jasné každému, kdo u sportu kdy vážně byl.

V každém případě mne grupa běsnitelů bažících po ruské krvi v případě dopingu nijak nedojímá, naopak se směju, neboť světe div se, podpůrné prostředky pro sportovce se většinou ani v zemích, kde jimi sportovci nešetří, většinou nevyrábějí. Vyrábějí se v zemích, které jsou naopak v čele antidopingové kampaně. Příjemně to zdražuje cenu preparátů s požadavkem na jejich lepší utajitelnost. Takže se dál klidně nechte oblbovat loutkami z WADA. Chápu, že je to zábava, když je to alespoň trochu proti Rusku, které se jako stát ve skutečnosti směje, pláčou jen konkrétně postižení čistí sportovci. Nemyslím, že byste na sebe mohli být hrdí, ale vy, milánkové, jistě dokážete všechno.