Falešné podobnosti

Není pro mne problém se omluvit, pokud se dopustím nějakého věcného omylu. Omluva je čest, žádná prohra. Bohužel se zde nemám za co omlouvat. Mohou za to falešné podobnosti na úrovni jinotaje.

Tak popořádku. Bloger Vodvářka možná nenapsal přímo, že Palestinci jsou humanoidi. Nicméně v diskuzi pod jeho články s tímto vyjádřením to za něj napíší jiní, protože to tak chtějí chápat. Ono na tato vyjádření vždy cynicky dojde. Bloger Vodvářka na to hraje. Nejen zdejší čtenáři mají bohužel sklony číst řadu vyjádření s podvědomým směřováním ke kolektivní vině. VIP bloger intelektuál by si měl být takového rizika vědom. Různí autoři a někteří politici jsou však přímo naladěni na kauzální paralely. Jedním takovým mistrem oboru je třeba Tomio Okamura, když třeba svého času veřejně tvrdil, že tábor v Letech u Písku nebyl koncentrační tábor a mnozí se tehdy zde za to rvali do krve. Rád bych doufal, že si zdejší Vodvářkovi naklonění čtenáři nemyslí, že všichni Palestinci jsou humanoidi. To by bylo fajn.

Bloger Vodvářka nenapsal, že by ve 30. letech němečtí intelektuálové podepsali petici, píše, že dokument. Klidně by to bylo na omluvu, kdyby ovšem ladění článku, kde se tato skutečnost dává do podobnostní souvislosti se současnou peticí intelektuálů proti politice Izraele k tomu nenavádělo. Navádí to tak dokonale, že i jeden z diskutujících dokonce obhajuje tvrzení Vodvářky ve spojitosti s pojmem petice. V diskuzi bloger Vodvářka uvádí odkaz na stránku knihy, kde se uvedená skutečnost uvádí. Díky za to alespoň takto, byť ex post. O tom, že v době nacistického státu, tj. od převzetí kancléřství Hitlerem v roce 1933, je dost informací, to bych nijak nerozporoval, ale jak jsem uvedl, uvedením do souvislostí se současnou peticí intelektuálů jsem hledal nějakou petici v oné době. Nejen, že na webu prostřednictvím Google vyhledavače se na toto téma nic nenajdete, ba dokonce úvaha o petici v oné době je zcela mimo historická fakta. Petice je pojem moderní svobodné občanské společnosti, jakou nebyla ani vyhasínající demokracie Výmarské republiky. Opět, při hledání pojmu petice v souvislostech tehdejší doby nevygenerujete nic.

Odkaz na údajnou petici, který v diskuzi pod Vodvářkovým článkem podává přispěvatel pan Svoboda: Aufruf der Kulturschaffenden zur Säuberung der deutschen Kultur von nichtarischen Einflüssen … odkazuje na rok 1934. Německý výraz Aufruf = veřejná výzva, provolání, … Petice se německy řekne buďto die Petition nebo zast. die Bittschrift. V oné době tedy těžko mohlo jít o petici a veškeré falešné podobnosti jsou snůškou pomluv.

Od stejného přispěvatele jsme si tamtéž mohli přečíst, že Horner: používá starý antisemitský „argument“, kterým se snaží skuteční antisemité vyvinit ze svého vlastního antisemitismu, a totiž ten, že když někdo kritizuje Araby, tak je vlastně antisemita. Podívejme se tedy na současnou definici slova antisemitismus, které má téměř právní povahu.

Wikipedie mj. uvádí, že:

Slovo antisemitismus se používá k popisu historické předpojatosti vůči samotným židům. I když etymologicky znamená „odpor k Semitům“, tradičně neoznačuje odpor ke všem lidem mluvícím semitskými jazyky.^[9] V posledních desetiletích se však také objevují názory, že by význam termínu měl být rozšířen, aby zahrnoval i odpor vůči Arabům (antiarabismus), vzhledem k tzv. „arabskému antisemitismu“, tedy odporu Arabů, kteří jsou také semité, vůči židům. Argumenty pro takovéto rozšíření vycházejí z tvrzení, že pokud semitská jazyková skupina zahrnuje arabštinu, hebrejštinu a aramejštinu a historické označení Semita se vztahuje na všechny předpokládané potomky biblického Šéma, antisemitismus by měl být obsahově podobný. Odpůrci včetně Palestinské islámské organizace naopak uvádějí, že Arabové už z definice nemohou být antisemitští a rozšířený význam slova není obecně přijímán.

Definici lze nalézt na stránkách mvcr.cz:

Rakouské předsednictví kromě zlepšení bezpečnostní situace židovských komunit doporučuje členským státům také přijetí jednotné definice antisemitismu, která by měla pomoci nejen zpřehlednit stav a statistiky činů, které jsou motivovány nenávistí vůči židovské menšině, ale také jasně definovat formy antisemitismu, s jakými je možné se v dnešní době setkat. Jako vhodnou možnost nabízí pracovní definici, která byla přijata 26. května 2016 na plenárním zasedání International Holocaust Remembrance Alliance. Definice říká, že: „Antisemitismus je takový způsob vnímání židů, který lze vyjádřit jako nenávist vůči nim. Slovní a fyzické projevy antisemitismu mohou být zaměřeny proti židovským i nežidovským osobám nebo jejich majetku, proti institucím židovské komunity a náboženským zařízením.“

Ocitáme se tedy v době, kdy je definice stále ještě označována za pracovní a zdůrazňují se mj.“projevy … proti židovským i nežidovským osobám…“. Tudíž identifikace antisemitismu lze vnímat i v širším smyslu protiarabském. Například já sem zastáncem takového pojetí, a kdo to tak nevnímá je prostě neřád (furt lepší než samice prasete). Každý příčetný člověk jistě pochopí, že nemá smysl odpovídat na všechna podsouvaná obvinění. Považuji za nezbytné poukázat na to, že podobnost lze popisovat u druhově podobných objektů: hruška s hruškou, jablko s jablkem, trojúhelník s trojúhelníkem apod.

Syndrom postfaktické doby tkví ovšem v tom, že se vytváří jen marketingově ukřičené zdání. Vytváří se záludné falešné podobnosti mezi trojúhelníkem a čtvercem. Nebo dochází přímo na zákeřné podsouvání, kdy se vloží někomu do úst, co neřekl. No, stane se. Ale aby se pak takový článek dostal na první stranu iDnes, to je k nevíře.

Nechodím se do diskuzí hádat. Odpovídám jen na věcné dotazy a námitky, přesto jsou návaly nenávisti vůči mně neadekvátně asymetrické. Jsem to ale dezolát. Nicméně si myslím, že jen velmi těžko tyto nadávky něčemu pomohou nebo cokoli vyřeší. Dokonce mám obavu, že volební neúspěch koalice Spolu se dá očekávat. Kdo by volil někoho, kdo nadává komukoli do sviní, jen hraniční osobnosti, a těch rozhodně není žádná většina.