Evropa se vrací do své konzervativně liberální racionality

Padl Salvini. Zanedlouho padne brexit i s celým nakvašeným Johnsonem. Konzervativně liberální Evropě opět zavládne právní racionalismus. Pokud se proud migrantů drasticky minimalizuje, nemůže hvězda extrémní politiky stoupat.

Skutečná poptávka po agresivní ochraně proti migraci opadla. Migraci je samozřejmě nutné řešit. Stabilizace nestačí. Přichází dlouhodobá promyšlená upřímná práce. Preventivní pomoc k svépomoci a navázání důvěry s demokratickými kruhy v problémových zemích. Každá pomoc v problémových regionech bude marná, nebude-li doprovázena trvalostí a důvěrou. Nebude-li podporována z rozumných a dobrovolných důvodů, rozplyne se příležitost Evropy jen v další kouřovou clonu řešení nepalčivějších problémů.

Evropská zahraniční politika se musí razantně změnit. Asi se nezmění, jak bych si úplně přál, zejména směrem k rozhodnější podpoře Izraele. Ale budu rád, když alespoň ve vztahu k teroristickým arabským kruhům dojde k zásadnímu ochlazení. Je třeba navázat masivně vztahy ve vědě a ve školství. Jezdit co možná nejvíce do slibně se vyvíjejících zemí a zvát představitele do Evropy a vést s nimi rovnocenný rozhovor. Nevyhýbat se třeba i kritice rigidní formy islámu. Rozumně, mile, pevně a rozhodně.

Ve vnitřní politice je načase diskutovat rovněž rozhodněji s představiteli tekutého hněvu. Nelze do nekonečna ustupovat v diskuzích a argumentacích. Nelze se vyhnout velmi ostré veřejné debatě o rasismu, který opět při sebemenší příležitosti vystrkuje své růžky. On třeba brexit vypadal jako legrační happening, ale ve vřavě vlastně zaniká stále, že byl především namířen proti levnějším pracovním silám ze střední a východní Evropy. Pro Brity jsme se jevili být nebezpečnými migranty třeba i my a Poláci. Nechápu žádnou českou podporu brexitu. Nechápu, že se zcela iracionálně dokonce objevily hlasy, že údajně EU se mstí Británii za její odchod. To byl snad největší nesmysl, kterého iracionalisté dosáhli. Británie nic konstruktivního nenavrhuje. V otázce hranice mezi Irskem a Severním Irskem čili Británií nedokáže směřovat brexitový běs jinam než ke konfrontaci, zničení tamního křehkého míru. Prostě prosadit si furiantskou suverenitu pro srandu králíkům i za cenu války či hrozby rozpadu Británie.

Nápad odejít bez dohody znamená odejít bez respektu k závazkům, jež Británie ve svém vztahu uzavřela vůči EU. Místní spravedliví vymahači sebemenšího práva na jakýkoli dluh náhle selhávají a tváří se, že Británie nechce veřejně uniknout roli dlužníka. Je to vlastně pokus o podvod. EU ale není Argentina. Evropské území se Británie ani nepokusí napadnout a obsadit. Jakkoli se to zdá údajně nereálné, za Johnsona by extrémní brexitová vláda musela pro udržení celistvosti obsadit minimálně Severní Irsko. Po nastavení tvrdé hranice totiž nastane úpadek oblasti, která dosud byla vzájemně velmi těsně orientována. Očekávalo se, že pro letech prosperity generace navzájem zapomenou na někdejší nepřátelství, tak jako to dokázalo například Německo a Francie. Právě trvalost obchodního a kulturního propojení přináší mírovou spolupráci, která to umožňuje. EU lze jistě za mnohé kritizovat, ale na udržení míru má zásadní zásluhu. Její mírotvorná úloha nekončí.

Zásadně také platí, že nesmíme nechat zklamané a nahněvané spoluobčany na holičkách. Samozřejmě bych si přál, kdyby se podařilo nasměrovat jejich hněv směrem k marťanům, ale i ti by jednoho dne mohli přiletět a byl by zase velký problém na světě. Musíme se o podstatě hněvu bavit a zkusit jej nasměrovat do nějaké bohulibé aktivity. Kdyby rozhořčení antimigrantisté či antiislamisté měli nějaké lepší perspektivy, jež by jim přiblížily smysl života, užívání si štěstí, oproti apokalyptickým vizím a stresům, bylo by nám všem lépe. Možná by pomohla zásadní vzdělanostní resocializace. Nejde jen o rekvalifikační kurzy, ale o nepřetržitý přístup ke vzdělání. Samozřejmě nepovinně. Ale mnozí by třeba rádi využili možnost k nějaké vědecko kritické diskuzi o islámu, která by měla mít i nějaké konstruktivní dimenze. Nemůžeme přijít k muslimům a říci jim: „Vzdejte se Mohameda.“ Možná jde o to, začít se ptát, jak by postupoval Mohamed, kdyby neměl nepřátele? V Koránu je také mnoho prostoru k úvahám o snášenlivosti a lásce. Súfismus, dervišové, Rúmí… Jsou i pozitivní příklady v islámském světě. My také nejsme jen andělé.