Doba postfaktická zuří

V poslední době na mne doléhá neodbytná myšlenka, že posfaktická doba je důkazem rozpadu práva. Nikoho dnes nelze vzít právně či  logicky za slovo. Provinění protékají mezi prsty.

Odpor k památníku v Letech? Kdepak. Za ohromnou starostí o mrhání našimi rozpočtovými prostředky je demagogické zpochybňování holokaustu na Romech. Tábor v Letech byl jeho neoddělitelnou součástí. Jak to již v našich socialistických dějinách bývá, za české zločiny v tomto táboře nebyl nikdo odsouzen. Výpovědi svědků směly být zveřejněny desetiletí po vzpomínkách téch správně bílých utrpení ostatních. Věřím však, že historický a archeologický výzkum neřekl ještě poslední slovo.

Mnozí zde diskutující o problematice holokaustu a jeho zpochybňování si nevidí na špičku nosu. Nechápou snad, co znamená sloveso zpochybňovat? Uznávají prý holokaust, ale neuznávají jej v případě Romů v Letech. Holokaust na Romech byl jaksi menší či méně významný, protože, považte, jak oni se dnes chovají. Jsou příživnickým elementem, nepřizpůsobivou menšinou, která na uznání nebude mít nárok, dokud poslední sympatizant SPD neuzná, že jejich odpor k práci již netrvá.

V diskuzích sice odkazujeme na téměř shodné zdroje, ale zatímco faktická argumentace poukazuje systematicky na celek informačního zdroje, postfaktičtí bojůvkáři poukazují jen na odstavec „5“ v závěru, který sice podporuje jejich názor, ale již odstavec následující koriguje vědecky jejich ořezanou myšlenku. Pozastavuji se nad drzostí takového postupu. Je to totiž postup, který zvolili pozdní sofisté v Řecku vůči občanům, aby mohli vyhlásit despocii. Spoléhali na to, že se nikdo nebude obtěžovat jejich tvrzení prověřovat a pár jednotlivců, jako třeba Sokrates, už na tom nic nezměnili. Musíme to prožít znovu?

Bezprostředně poté, co se sice sám Okamura z SPD veřejně omluvil za nepřesnosti, které říkal o táboře v Letech, omlouvaje to vysokou horečkou, neváhali však jeho bojůvkáři cynicky opakovat a obhajovat jeho původní výroky a nikdo to zde ani ve veřejném prostoru nestíhá. SPD je v podstatě pod ochranou prezidenta republiky, který sice neříká takové okaté pitomiovosti, ale ve svých xenofobních výrocích a polopravdách si nijak nezadá. Prezidenta nelze trestně stíhat, a proto také nejsou, a pokud, tak neviditelně a vlažně, stíháni ani jeho následovníci. Soudní moc se pak vysloví pro výchovnou činnost namísto stíhání. Zpochybňuje tak zpochybňování a nikdo se dnes prakticky nemusí ničeho bát. Stejně tak v rovině zlehčování si vede NSS při posuzování zpochybňování Zemanova protikandidáta ve volební kampani. Dokonce připouští, že tyto informace byly sice lživé, ale, považme, protikandidát měl stejnou možnost uvést věc na pravou míru, případně lhát taktéž. Bezvadné doporučení. Morálka již vůbec nic neznamená. Jednej stejně nemorálně. Co jiného je konec právního státu? Přichází plíživě za pomoci nenápadně záludného zpochybňování.

Inaugurační exces našeho zlovolného prezidenta je pak zcela logickým završením této drzé kampaně na náklady státu. Státní veřejnoprávní médium, které je povinno inaugurační proces vysílat, musí ještě být v přímém přenosu poníženo a musí čelit veřejnému vyhrožování. Proč? Protože svou práci dělá nadmíru dobře. To se v naší zemi neodpouští. Podívejte se na článek  Transparency International o hradních zakázkách a počtěte si o aktivitách České televize. Je zcela logické, že prezident musí vyhlásit posfaktickou svatou válku a vyhlásit fatvu, že kdo zařízne Českou televizi, dostane za ženu jeho dceru Ivanku a půl prezidentské Kačenky k tomu. Pomalu bychom měli uvažovat o tom, že by bylo vhodné změnit ústavu v tom smyslu, že prezidentská funkce bude Zemanovi udělena doživotně, tak jak se dnes můžeme poučit na čínském příkladu. Potom bychom se mohli vyhnout riziku, že by prezident svoji funkci nějak zašmelil, podobně jako to nechá dělat svoji klaku na hradě v případě hradních smluv a zakázek.

Nebudeme-li dostatečně postfaktičtí, dopadneme jako strana Zelených. Jejich faktická kampaň byla voliči zcela odmítnuta. Pravda nudí, kdo mi dá pětistovku, tomu dám svůj hlas. Takže každému, kdo to dočetl až sem, přeji pro začátek pěkný den. S pětistovkou ještě raději počkám na něco důležitějšího.