Dny nechuti

Propalestinské protesty snad ještě lze pochopit ve formě lidově neuvědomělých demonstrací. Mediální jednostrannost referování o požadavcích vůči USA, které prý mají navrhnout podrobné řešení konfliktu, je nechutné.

Proč se nikdo neptá, kde je nějaký mírový plán propalestinských zástupců? Proč se nevypočítává kolik mírových návrhů v průběhu desetiletých jednání Palestinci odmítli? Proč se nezdůrazňuje, že poslední dohodu z Osla neplní Palestinci v důsledku vnitřního rozdělení na Fatah a Hizballáh? Proč se diplomacie EU neptá, kdy mnohé arabské státy uznají existenci členského státu OSN – Izraele? Proč se neptá arabských zemí, jež mají ve své doktríně úplné zničení Izraele, kdy ukončí tuto nesmyslnou kampaň?

Izrael také není žádné sdružení andělů, ale chová se demokraticky a konstruktivněji než zúčastněné propalestinské země. V mediální rétorice to však vypadá, že každá izraelsko – americká aktivita současně znamená povinnost k nějakým propalestinským ústupkům. Skutečnost, že USA uznávají Jeruzalém za hlavní město Izraele nevylučuje muslimskou správu klíčových islámských  památek, včetně vstupu na svatá místa a provozování bohoslužeb.

EU a zejména Francie by se měli vyzpovídat z důvodů podpory propalestinské politiky. Nechuť k jednostranné mediální masáži se vynasnažím vyvážit nestrannější analýzou. Základní fakta o problematice jsem již více než před rokem shrnul v tomto mém  článku.