Diagnóza: Migrantská depka

V poslední době nejen v Itálii roste počet lidí trpících migrantskou depkou, respektive sebezáchovně neonarcistickou úzkostí z toho, že se jim někdo postaví před jejich soukromé zrcadlo. Vzhledem k nelidským masážím není divů.

Evropská obsese představou, že se všichni migranti nastěhují do Evropy a postupně přečíslí původní obyvatelstvo, vyplývá z nepřiměřených obav o možnostech migrace do Evropy. Někdo má jen potíže se spánkem, pseudohumanistickými články, jiný natáčejí písně o mešitě v Česku nebo o strachu z migrantů v pražském metru, jímž se ženy již bez ochranky drsného přítele nemohou bezpečně dopravovat. V extrémních případech tito představou okupovaní lidé ve snech po nocích topí migranty na moři, střílejí na ně u ostnatých plotů nebo je nechávají jejich horkému osudu uprostřed Sahary. Nic takového by ovšem nebylo možné bez podpory této obsese vychytralými politiky, kteří čím je nebezpečí menší, tím více hrdinně brojí proti okrajovým případům proniknuvších migrantů. Kdyby brojili hrdinně již před rokem 2015, hrozilo jim, že by museli nastalou situaci opravdu vyřešit, ale o tom jsou v hloubi duše přesvědčeni, že migrace žádné řešení nemá, kromě jejího úplného zákazu na papíře, jenž snese všechno. Žádný odborný terapeut, ani prostý psychiatr, se neujal systematicky této problematiky. Jako bývají problémové záležitosti v naší zemi pravidelně podfinancovány, v tomto případě jde podcenění ještě dále. Problému se věnují amatérští léčitelé, jejichž působení odolává veškerým pokusům o homeoapatickou či homo asexuální regulaci. V podstatě se podařilo dosud prokázat jen jediný terapeutický čin proti migraci, a to u kládujícího teroristického důchodce Baldy, sympatizanta SPD, s nímž mimo jeho sympatie neměla prý tato partaj nic společného.

Asi každého napadla již otázka, co bude dál, kdy mě migranti odstrčí od mého zrcadla a já ztratím navždy přístup ke svému neonarcismu. Cizí zrcadlo mne již nikdy neukáže v ideální podobě, ale jen v nějakých totalitně neomarxistických realitních barvách. Na obzoru mimo našeho nepseudorealistického prezidenta, českého sámurajce Okamury a premiéra, přes jehož mrtvolu se žádný migrant nedostane, protože jeho ochranka nebude nikdy odvolána, není žádný terapeut, který by našim neonarcistickým úzkostem vlil nemigrantské naděje do žil. Skuteční hrdinové a terapeuti antimigrantské fronty žijí jen za zdí ve Spojených státech (na severní straně). Pokud se projeví antimigrantská predispozice neurvalou hysterií na sociálních sítích v případě každé jednotlivé migrantské kriminality nebo při drzosti nějakých nepřiměřených nároků na stejný volný pohyb jako mají Evropané, na soukromé vlastnictví zlata nebo mobilního telefonu, nemusíte se zatím bát. Dokud budou vládní politici trpět stejnou hysterickou obsesí nikdo vás za výkřiky „kdokoli do plynu“ apod. nezavře. Nanejvýš na vás některé orgány namíří oko a zvednou obočí, ale jinak svoboda hysterie je u nás neomezená.

S neonarcistickou predispozicí se nedá nic dělat, protože je založena na většinové bezplatném selském rozumu. Komunalistický původ některých představ vychází z postkomunisticko rurální pankreatidy, která vylučuje jakoukoli novou zkušenost. Některé věci jsou tak předurčeny a jsou tak pravdivé, že jsou mimo diskuzi. Je to především zrádcovství vítačů a přeludoslunění sluníček. Pseudohumanitární záchvaty jsou zcela mimo diskuzi projevem totalitně exaltované představy o neomezené svobodě pro všechny neomarxistického typu. Není tedy podivné, že si před pseudohumanismem sedají na zadek především nezralí mladí lidé do padesáti let. Sedají na spouštěče těch nejhorších pseudohumanistických představ o rovnosti lidí a nevidí ještě žádné dynamicko konzervativní „ale“. Nikdo nechce být nelida, ale když oni ti migranti mají k lidem daleko. Spouštějí se ve člunech do moře na zastávkách neziskových pašerogangů. Hladina oceánů stoupá díky těm člunům, a ne k vůli oteplováním klimatu. To ví každý ostřílený pevně a charakterně konzervativní křesťanský neonarcista.

Poukazy na nebezpečí migrace nejsou žádný politický byznys. Vláda neonarcistům nic nepřináší. Nanejvýš se ušetří významné veřejné částky do našich budoucích rozpočtů, aby naši strádající, proti nimž je migrace především namířena, strádali méně. Navíc ušetřené peníze za nerealizovanou pomoc v rozvojových zemích mohou být darovány našim bankám, aby mohly budovat dál naši prosperitu, která bude brzy již úplně bez dluhů. V antimigrantských státech si již nikdo nebude půjčovat, každý dostane dotaci nebo odškodné čili kompenzaci. To se týká i sebedestruktivních altruistických reliktních pudů. Farmaceutický průmysl dostane za vlády neonarcistů zákaz nevyrábět antimigrantská antidepresiva. Mám demokratický dojem, že migrantský byznys je namířen proti našim zrcadlům, ale vzpomeňme na staré konzervativně křesťanské rčení: „migranty rozbité zrcadlo, sedm dalších barbarů na cestě“. (Citát je z encyklopedie dobových letáků z období křesťanské republiky antiAvarský Sámův svaz. Str. 16684 vlevo dole. Jak známo, Sámo byl cizinec v československých křesťanských službách, dědeček Jana Žižky z Trucnova.)

Nebude-li například v Itálii zvolen teď do čela všeho vrchní svatý neonarcismu – inkvizitor demigralista Salvini, Evropa padne do pěti dnů. Kdo nevěří, ať TAM běží. Běh léčí všechno.