Deziluze a dezinformace jako revoluce konzervativců

Coby zdivočelý zástupce progresivistů jsem zhrozen z toho, jak povedou nynější revolucionáři naši nešťastně zkoušenou zemi. Od konzervativců se nedozvíme žádné nové myšlenky, žádná pozitivní řešení. Připravme se na vleklou dlouhou

... konzervativní vládnoucí krizi.

Především všichni správňáčtí konzervativci vyhodnotili odchod z Afghánistánu jako porážku. Ne, že by snad litovali tamního neštěstí lidí či ztráty na lidských právech. Na to jsou příliš bezcitní. Trápí je jenom příliv potenciálních migrantů. Smlouvu o odchodu, nikoli kapitulaci, podepsal jejich ikonický prezident zeměkoule. To ovšem nebrání nikomu, aby netepali současného amerického prezidenta a v podstatě bezmocné vládní činitele, kteří byli postaveni před hotovou věc. Drze se ozval dokonce sám viník situace, že za jeho panování by se to prý nestalo. Typické rozpoložení z deziluze a dezinformace. Bezradnost a poukazování na viníky v celém okolí.

Nejneprogresivnější z konzervativců  se pak poznají tak, že vlastně vládu Talibanu vítají. Afghánci, a zejména ženy, byli vždycky negramotní, a vzdělání stejně k ničemu nepotřebují. Tak to má být. Za vlády Talibanu jim alespoň nebudou masově unášeni malí chlapci z rodin. Možná se trochu mýlí. I Taliban se nepochybně pustí do tajných neřestí vládnoucích elit. Bojují sice proti homosexualitě, ale když chytnou homosexuála, nejen, že ho zbijí, ale oni ho i  znásilní.  Takové znásilnění, to je vskutku hyperhetero řešení sexuální odlišnosti.

Na přelomu 60. a 70. let minulého století byl Afghánistán vstupní branou pro hnutí hippies. Natáhli trochu i více hašiše a táhli dál na pláže v Indii. Zřejmě mezi nimi byl i tehdejší mánička Jakl a Klaus. Asi tam již tenkrát vymysleli zárodky budoucí privatizace, která nijak nechtěla měnit svět, ten se neviditelně měnil sám. Současně se tak upevnila i filozofická teorie, že protikladem Marxova „změnit svět“ je  „neměnit svět“.  Vlastně regulace a deregulace. Logicky to sice nebyl pokrok, protože na jedné straně lidé vlastně ani svět měnit nedokážou. Důkazem je samovolnost veškeré klimatické změny. Nikdo neporučí větru a dešti. Mimo čínských komunistů. Nedělat nic znamená postavit zeď. O tom, co se děje za zdí fyzickou či tou nevědomě lhostejnou potřebujeme vědět jen to, že potenciálním migrantům, kteří se nakazili progresivistickým myšlením a chtěli by si na západě vylepšit život, je potřeba pomáhat tam u nich. To nám zopakoval i nyní po Afghánistánu náš pan premiér. Sice nikdo nedokázal nikdy nikomu tam pomoci, ale jako volební slib budoucího konzervativce dobrý.

Každý chce být dnes konzervativcem. K tomu je však potřeba mít včas v krvi správné ideje a dobře poslouchat ty nejkonzervativnější vzory. V jednom z posledních dílů pořadu Historie.cz (28.8.2021) hřímal z archivního záběru roku 1971 Bilak a říkal drze právě potupenému národu, jehož armáda musela být stále zavřena a hlídána v kasárnách, aby se nezachovala progresivně a nezměnila svět, „… a měli pro nás připravené koncentrační tábory …“ Už víme, kde to Piťha a další slyšeli. Konzervativec se učí od konzervativce. Naštěstí pro konzervativce tento pořad nikdo nesleduje a nikdo se z něj stejně nehodlá poučit. Proto lze naše dějiny donekonečna úspěšně opakovat.

Z normálních dějin ostatních národů vyplývá, že nedělat nic, byť i programově, neznamená „neměnit svět“. Zcela jistě to naznačil už pacifismus před druhou světovou válkou. Pasivitou se člověk ocitá v ohrožení bezpečnosti, protože veškerý vnější svět dokonale adaptačně začne usilovat o jedincovo místo na světě. Proto konzervativci tuto iluzi nic nedělání tolik omílají. Je to dobrá reklamní vějička pro lidskou pohodlnost. Mezitím sofistikovaně řídí ten nejpravější konzervativec neviditelnou ruku trhu bez jakýchkoliv regulačních omezení a kontrol. Volný trh je volný právě tím, že ani jeho volnost není ničím regulována a kontrolována. Volný trh znamená, nemluvte nám do toho a budete skuteční konzervativci, kteří z hlediska zdravého rozumu a zachování rodu jediní přežijí progresivní konec světa.