Desetiletí střetu zájmů bez jasného řešení

V rámci pohádek na pokračování se již více než desetiletí neúspěšně a falešně bavíme o střetu zájmů politiků. Od začátku do konce ovšem politici dělají z občanů nesvéprávné, neuvažující pitomce. Jak to funguje?

Dalo by se to strukturálně rozepisovat do širokých detailů, ale myslím, že stačí se na věc podívat principiálně. Politika má vedle ideového zaměření ve svých rukách rozhodovací proces. Znakem demokracie je výměna politiků a úředníků a možnost dovolat se ke spravedlnosti při porušení úředního postupu. Střet zájmů je konfliktem mezi soukromým zájmem politika a jeho rozhodovací pravomocí, která by mohla jeho soukromé zájmy posílit. Jistě je to vágní definice, čistě principiální.

Mnoho let se na nás politici tváří, že je možné přesně definovat a dokázat, kdo je ve střetu zájmů a kdo není. Ve střetu zájmu větším či menším jsou politici neustále a nelze jim to dokazovat. Proto je rozsudků na toto téma minimum. Za střet zájmů nelze v ČR nikoho odsoudit v trestně právním smyslu, protože střet zájmů není trestným činem, ale porušením administrativního Zákona o střetu zájmů č. 159/2006 Sb. Porušení tohoto zákona se projedná jako přestupek, maximálně se uloží pokuta nebo neproplatí dotace apod.

Jiná věc je, když se v této souvislosti zjistí skutečná trestná činnost:

Zjednání výhody při zadání veřejné zakázky (§ 256)

Zneužití pravomoci úřední osoby (§ 329)

Pletichy při zadání veřejné zakázky a při veřejné soutěži (§ 257)

Poškození finančních zájmů EU (§ 260) / Dotační podvod

Známé případy, které se udály: Kauza RATH, ROP Severozápad / ROP Jihozápad.

K tomu progresivci s vypjatým heslem Antibabiš dodají: Případ Andreje Babiše : V této mediálně nejznámější kauze Městský soud v Praze i Nejvyšší správní soud opakovaně potvrdily, že bývalý premiér byl ve střetu zájmů podle zákona. Nicméně jelikož šlo o porušení administrativních pravidel (vztahujících se na holding Agrofert a čerpání dotací), nešlo o trestní odsouzení, nýbrž o řízení o dotacích a přestupcích.

Podobně nešlo o trestný čin ani v případě Čapího hnízda. Nicméně zpolitizované špičky soudní hierarchie rozhodly v rozporu se zákonem, že je Babiš trestně odpovědný. Ovšem, pokud by se nepřiznal, jde jen o domněnku. Nemůžeme soudit jen na základě dojmů.

Podle tohoto schématu bychom totiž mohli dehonestovat a odsoudit kdykoli kohokoli. Příklad za všechny. Spoluautor termínu Antibabiš, Miroslav Kalousek, odešel 1.10.2024 z TOP 09. Po krátkém váhání nezaložil žádnou novou politickou stranu, ani do žádné nevstoupil. Naopak se zdá, že v únoru 2025 nastoupil na významný post ke zbrojnímu milionáři Drdovi – firma STV Group. Poradcem zbrojařů se nestaneme bez nějakých zásluh na základě výběrového řízení z ulice. Troufnu si říci, že možná ve velké míře radí této firmě proti zájmu státu. Je to střet zájmů. Stát mu poskytl důležité a citlivé informace, kterými „mám dojem až jistotu“ poškodil stát zákulisními radami, jinak by taková firma nezbohatla. Ano nejsou přímé důkazy, protože on to popře a nejsou svědci pouhému transakčnímu podání ruky. No možná by se nějaký svědek i našel. Někdo labilní a nemocný, kdo by cítil svoje svědectví jako odkaz lidstvu. Jak vidno i v jiných případech, svědci se u nás dají najmout. Svědci bílí koňové.

Že je to hrůza a nesmysl? Ano je. Podezření se člověk z politiky jen tak nezbaví a na každém šprochu pravdy trochu. Jeden to dělá okatě a jiný se až ve vhodnou chvíli topí ve zlatě.

Případ Čapího hnízda z podstaty není trestným činem v transparentním slova smyslu. Musíme si také přiznat, že zde nedávno vládli zavilí Antibabišovci a zákon o střetu zájmů nerozlouskli, aby jasně ukázal, kdo a za jakých okolností je ve střetu zájmů? Proč asi? No, protože by ukázal i na mnohé z nich. Ve střetu zájmů je potenciálně každý a záleží na jeho vnitřní integritě. Takže posouzení zvnějšku je nesmyslné, pokud nejsou nezvratné přímé důkazy nebo přímo přiznání protagonisty.

Je mi jasné, že progresivní náboženská hnutí se nenechají přesvědčit ničím, protože je do nich naládováno očkování totální resilience – odolnosti vůči všemu cizímu než vlastnímu. Já jenom chci, aby věděli, že nejsme tak naivní. Nepláčeme. Nekolaborujeme. Vynasnažíme se v tom udělat větší jasno a normální spolehlivé politické klima. Na závěr samozřejmě dementuji jakékoli dojmy o nějakém střetu zájmů Miroslava Kalouska – nejsme jako oni.