Demonstrace mne nelákají, nenávistné diskuze mne nudí

Kdysi jeden český spisovatel napsal Nový epochální výlet pana Broučka, tentokráte do 15. století. Pan Brouček je v oné minulosti vystaven dilematu, zdali je pod jednou nebo pod obojí. Dnes se to tak vesele neodvíjí.

Pan Brouček se měl kam vrátit, ale my zde musíme žít a neustále odrážet výkřiky zaujatých stran pod jednou nebo pod obojí. Obě strany by nám rády nasadily obojek, tedy jedna více a druhá méně. Ale Číňané vedeni Konfuciovým pragmatismem se řídí zlatou střední cestou a jak se jim daří. Já vím, to je jen eufemismus, nechtěl bych tam žít ani minutu.

Nikde není dokonalý režim pro křehké individuum. Snad v Bhůtánu, ale výstup tam bych možná už nevydýchal. Možná jsou tam jen šťastni, že se ještě dokážou nadechnout.

V poslední době zjišťuji, že mi odstup od politiky prospívá více než veškeré lázně, co jich v naší zemi máme. Nakonec se s odstupem hlavní informace od někoho v okolí vždycky dozvím. Pokroutím hlavou a pouštím to z hlavy. Bezmoc je maximální. Dnes nemůžete vyslovit nic, aniž byste si zvolil stranu společenského sporu. Veškerá věcnost se vytratila. Jakmile něco zavání dezolátismem či libtardismem zmenší se část posluchačů na polovinu. Ta zbylá část zase nekriticky podporuje vše, co řeknete. Ale část pravdy mají samozřejmě všechny strany.

Co ovšem prosakuje všude jako krev jsou velmi tvrdá prohlášení o tom, kdo je nácek. Demagogie v tomto ohledu jde za veškerou myslitelnou racionalitu. Novináři si v tom libují a se zlomyslným úšklebkem nechávají citovat lid, aby opakoval, co jim někteří politici a jejich novináři nadiktovali. Turek je nácek, Okamura je nácek. Řekl kdo? Prezident a jemu prý novináři, kteří to vědí bez rozhodnutí soudu. Sami to rozhodli. Jistě se jim to velmi poctivě jeví. Sám jsem měl v nedávné minulosti dojem, že je nutné a správné proti „neonacismu“ bojovat. Ale poté, co jsem si přečetl sborník k tématu, který vydala justice, kde se uvádí, že nácky není třeba zavírat, ale kultivovat a vychovávat, jsem to sám vzdal.

Definice slova nácek je prostě dnes naprosto mlhavá. Nácek jako nacionalista neodpovídá jedna ku jedné významu obou slov. Nacionalistou je každý normální umírněný vlastenec. Je částečným nacionalistou, nikoli extremistou, pokud je vlastenec a má rád svou zemi, jazyk, sousedy ve své zemi. Nácek oproti tomu potřebuje svůj „lebensraum“, dnes zvaný suroviny. Dříve se nadřazenost lidská odvíjela od historické genealogie. Jakoby se židovství a jeho vina například na ukřižování Krista mohla dědit i po více jak tisíci letech. Je to samozřejmě naprostý nesmysl, ale milióny lidí tomu podlehli a prodělaly kvůli tomu druhou světovou válku.

Nácek je osoba skandující nějaké nacistické symboly. Hajluje, sbírá nacistické předměty a obchoduje s různými nacistickými artefakty. Sběratelství samozřejmě není nevyhnutelně nacismus. Sběratelství může být naopak cestou k usmíření. Pro běžného vojáka na kterékoli straně fronty je válka tragédií a utrpením. Utrpením pro normálního člověka je někoho na „spravedlivý“ rozkaz zabít. Veteráni se vracejí z front s poškozenou psychikou a nezřídka se nedokážou vrátit do společnosti. Američtí a japonští veteráni se začali setkávat a s respektem mluvili o svých armádách. Dokonce američtí a vietnamští veteráni se již dokážou společně setkat a zavzpomínat. Přes rozjitřené rány je dobré, když dokážou staří nepřátelé dojít ke smíření a respektu.

Na druhou stranu smí samozřejmě podezření podepřená důkazy a argumentací předkládat svobodně kdokoli, ale nějaká mez a odpovědnost z toho vyplývat musí. Podezřelý musí pak mít příležitost věc veřejně vyvrátit. To, že Filip Turek nebyl dosud schopen podat žalobu na ochranu osobnosti za různá nařčení považuji za chybu. Nahrává tím útočníkům a spouští podezření, že je tím, za koho jej označují. Nejde tomu trpně přihlížet.

Mnohdy i zde se leckdo v minulosti vyjádřil jako nácek. Když jsem to dotyčnému vytknul, sklidil jsem bouři. Pravdou je, že se k náckovské vizi nikdo vědomě a úmyslně nepřihlásil, ba dokonce i jen prostým odmítnutím se fakticky každý může z podezření vyvázat. Prostě tvrzení proti tvrzení. Pokud se někdo však veřejně postaví za teze nacismu, nemá ochotu vysvětlit, že svoje vyjádření nemyslel „náckovsky“ měli bychom se s tím umět spokojit. Hranice trestného jednání se odvíjí od úmyslu. To, že něco jen nevhodně vypadá nebo nevhodně zní není automaticky důkaz.

Dnešní tiskové štvanice nahradily oprávněné soudy a staly se lynčujícími centry. Nedá se to dokola poslouchat. Řada lidí si v tom ovšem libuje a dál nálepkuje, čímž zakrývá argumentační nemohoucnost. Beztrestnost neustálého nadávání a napadání se stalo toxickou nápodobou „moci“. Možná by stálo za úvahu napsat nějakou studii o „vůli k pomluvě“, protože je to psychologický fenomén našich dnů.

Pravý individuální konzervativec, za kterého se již při svém stáří začínám považovat, vidí nepříznivě a objektivisticky každou vládu. Z množiny kýžených reforem každá vláda některé splní. Jde tedy potom spíše o slušnost a respekt. Vyjádření dnešního premiéra k protivládní demonstraci je řádově o kilometr slušnější, než bylo vyjádření premiéra předchozího. Proto dnešního premiéra vnímám vlídněji, ale jsem ve střehu, přichystán se rozčílit nad jakýmkoliv budoucím pokleskem či prohřeškem. Buďme trochu slušnější a třeba k sobě najdeme cestu a důvěru se věcně bavit. Zatím je to nuda – šeď – šeď – šeď.