Další nekorektní artefakt ohrožující vývoj dítěte

Jde o známou matematickou lidovou dětskou písničku: Měla babka čtyři jabka a dědoušek jen dvě / dej mi babko jedno jabko, budeme mít stejně. Z genderového hlediska je to naprosto nevhodný text poškozující dětskou mysl.

S přáteli z kroužku Korektní očista jsme do parlamentu zaslali zákonodárnou iniciativu, novelizaci zákona o českém jazyku, kde by měl být nově ustanoven formou přílohy seznam zakázaných nekorektních artefaktů. Tyto nenápadně vemlouvavé a zdánlivě málo nebezpečné říkačky nadělají větší zmatek v hlavě, než zákazy preferovaná pornografie.

Při několikaměsíční odpovědné analýze textu jsme zjistili následující nepřijatelné skutečnosti:

1. Osoba ženského pohlaví je nazývána babkou, což má hrubě zahanbující až pejorativně nenávistný a odsuzující kontext, kdežto dědoušek je hravé pojmenování milého sympatického staříka, kterého máme rádi. Absolutně se nám nelíbí toto podvědomé nekorektní označování staré osoby ženského pohlaví za nějakou nesnesitelnou a zbytečnou babku. Dětem se zde předestírá, kdo je ve společnosti důležitější a oblíbenější.
2. Dehonestace nešťastně prarodičky pokračuje incidentem, kdy dědoušek vyzývá hrubě svou (snad i manželku) cituji: „dej mi babko jedno jabko...“ Zatímco v prvním verši šlo o označení lyrickým mluvčím z vnějšku, ve druhém případě jde již o příklad oslovování se starých manželů mezi sebou. V tomto případě se navíc vyvolává dojem, že se babka chová nerovnostářsky, byť si jistě svou prací v domácnosti více jablek zasloužila. Trochu se zde štěpí nás rovnostářský neomarxismus, který velice tíhne k rovnosti, ale ne takovým hrubě násilným totalině hrubým způsobem oslovování. Věříme, že se v tomto případě ke společnému schválení zákazu přidá i sněmovní pravice, již by toto rovnostářské pojetí folkloru mělo pobuřovat snad více, než nás nekorektní dehonestace babičky.

Nevím, jak vy jste měli rádi svou babičku. Já ukrutně. Nedovedu si představit, že by jí její dědoušek říkal babko. Možná proto jsem žádného dědečka u jedné z rázných babiček ani nezažil. Věřím, že veřejnost tento zákaz přijme s potěšením. Nakonec je to i příležitost pro nové výběrové řízení, výzvu živostníkům, složit pro ministerstvo školství vhodnější matematicky tématický text bez nekorektních dehonestací.

Z hlediska hlubší genderové analýzy jsou průzkumná data spíše na straně zakazovatelů. Veřejné mínění, které není nakloněno konstrukci dalších pohlaví, která jsou jen dvě, si takto oddechne, že nebude muset dětem vysvětlovat, jakého že pohlaví či gendru je ona babka. Normální je Dědoušek a babička. Však kdo je babka? Nějaké podivné odlišné monstrum nezapadající do společnosti jednadvacátého století.