Ctím sice prezidentský úřad, ne však človíčka Zemana

Človíček Zeman přišel k ctihodnému úřadu špinavým, neférovým způsobem. Vedl – nevedl kampaň. Obešel veškerou transparentnost zákona o financování. Rozpoutal lživé pomluvy a neadekvátní témata. Není to můj človíček.

Prezidenta holt musím strpět se vším vychovaným respektem. Nemusím však respektovat človíčka, kterému se náhodou povedlo nasoukat do prezidentského kostýmu. Přes všechny fauly volební kampaně vyhrál jen o zlomek hlasů. Musí počítat s rezistencí poloviny národa. S jeho hroší kůží ovšem žádný problém.

Více než jeho bezcharakternost mi však nahání hrůzu jeho stařecký soulad s Tomiem Okamurou. Můžeme se v příštím prezidentském období nadít kandidatury samotného Tomia s podporou Miloše. Čeká nás tedy tvrdá práce. Je nutno vzkřísit humanistické myšlenky a vzdorovat tak dehumanizaci populistického zjednodušování politických problémů na marketingově promyšlená hesla. Je třeba trpělivě vysvětlit, že dehumanizovaná politika vede dříve či později k plné diktatuře, které se nikdo nebude schopen bránit.

Zakladatel postmoderní filosofie Fracois Lyotard předvídal ve svých esejích zbožštění dehumanizace již na konci sedmdesátých let minulého století. Dehumanizaci práce bude zanedlouho reálně přinášet robotizovaný průmysl. Otázkou je, jak vysokou bezcennost začne mít přebytečný člověk. Ještě ani robotizace nezačala, ale od člověka se již očekává robotický – bezchybný a kapacitně neomezený výkon, nejlépe za hubičku. Robotizace sice vytrhne člověka z úmorného světa opakujících se úkonů, ale současně jej uvrhne do nezaměstnanecké krize. Toho využijí různí znalci parazitismu a nepřizpůsobivosti. Současně s tím se začne prohlubovat biologický útlak ve formě rozdílného přístupu ke zdravotní péči. Do patnácti let se bude skloňovat přelidnění ve všech pádech a souvislostech.

Úkolem dnešního moderního intelektuála je diskreditace dehumanizovaného myšlení. Musíme dokázat vzkřísit přitakání životu a smysl vzájemné lidské péče. Není to nemožné. Východiskem je právě sám intelektualismus. Pokud je člověk skutečně vzdělaný, ne jen robotický encyklopedista, pak samozřejmě má daleko menší sklony k populistické dehumanizaci. Největší nadějí jsou dva pilíře budoucnosti: nepodmíněný základní příjem a povinné celoživotní vzdělávání.

Jen ať si človíček Zeman užije svůj upinožený úřad, historickým státníkem se nestane, protože celá jeho kariéra je pouhým souhrnem podrazáckých vychytralostí za účelem samolibé kariéry. Pro tento stát a jeho lidi neudělal zatím vůbec nic státnického, co by mohlo vejít do historie.