Co vlastně chceme po homosexuálech?

Znemožníme jim manželství, znemožníme adopci, a co za to očekáváme od homosexuálů? S výjimkou vraždění jsme se jim o nepřirozený život postarali. Třeba je ještě také chceme léčit. Chceme po nich pokrytecké skryté jednání.

Kdybych za současných podmínek byl homosexuál, asi bych se fingovaně oženil, udělal si děti a rozvedl se. Přesně to se po homosexuálech chce. Pokud něco přirozeného zakážete, třeba alkohol, vždycky se najdou zájemci a zprostředkovatelé, kteří jim na úkor státu a nás všech stejně jejich touhy zrealizují. Homosexuálové se ocitají opět před polovinou dvacátého století. Zbývá již jenom trestnost homosexuality. Po vyřešené homosexualitě můžeme zpochybnit a zrušit nepřirozené volební právo žen, přizpůsobit jim občanská práva, jak o tom prostřednictvím mužské mysli samy touží. Nakonec se tyto retro fobie možná nezastaví ani u ztráty volebních a občanských práv nemajetných. V antice měli právo volební jen občané obce, kteří své právo zakládali na majetku.

Renesance bílého muže se nemusí zastavit ani jen u toho. Nakonec se může hodit i ten islámský přístup k polygamii; můžeme se postupně vrátit k pravěkému, kolik žen si ulovíš, tolik máš potěšení. Ultrabílí heteroaktivisté se předhánějí ve snění, jaké výdobytky by mohl získat bílý heterosexuální muž, kdyby poslouchal konzervativní pravici. Jsou to pochopitelně iluze. Ve skutečnosti se nejsou menšiny ochotny se svých svobod vzdát. Možná se dnes mlčící většina do názorového přetlačování nemíchá, ale jsem přesvědčen, že s totalitním heterobělouštvím vyběhne se stejnou lhostejností, jako třeba se soudobými básníky.

Ale abychom byli spravedliví,  nárok na adopci  nemá automaticky skutečně nikdo.  Neslyšel jsem ani o tom, že by kdo z homosexuální komunity něco takového vznesl. Jde jim o případnou adopci dítěte partnera. Volná adopce je pro ně u nás jen v říši teoretizující sci-fi. Dobře. Jejich děti tedy nebudou adoptovány, ale stejně budou žít ve volném vztahu se stejnopohlavními páry. Mohla by tím ale být popřena ta úzkostlivá podmínka absolutního zájmu dítěte. Druhá neadoptivní nerodička, která se třeba jen dobře mateřsky stará, je z bohaté rodiny. Zdědí velké peníze. Partnerka, která dítě porodila tragicky zahyne při útoku na Prague Pride, kdy nějaký heterobílý řidič neunesl, že stále nedošlo na jeho zákaz, tak najel do davu bukvic. Druhá partnerka nebude moci dítě adoptovat, mohl by jej dokonce získat do péčae alkoholický sadomasochistický otec dítěte, jemuž byl původně preventivně znemožněn styk s dítětem, protože matku dítěte sice znásilnil, ale nedokázalo se to. Proto v sobě dotyčná nebohá matka objevila hlubiny lesbické reakce na nepříjemný zážitek. Co je nyní v zájmu dítěte? Jsme si ve všech případech opravdu tak vehementně jisti, že jakékoli naše hetero nectnosti předcházejí homosexuální orientaci, coby větší, širší a předřazenější práva na lepší a důstojnější život? Většiny špatných rodičů se nikdo na jejich problémy neptá, a že jich je. Tak proč bychom měli homosexuály nutit do pokryteckého zakrývání skutečnosti, jen aby dosáhli alespoň na rovnoprávné postavení v životě?