Chalífa a západ na východě

Střední a východní Evropa nebyla do 90. let viditelným aktérem dění na Blízkém východě. Podpora palestinské věci byla spíše teoretická, výcviková a lázeňská. Západní pohled na problematiku Blízkého východu může proto být šokující.

Deníkové zápisky Franca Cardiniho (* 5.8.1940 ve Florencii) pod názvem Chalífa a západ jsou z období od ledna 2014 do ledna 2015. Cardini je uznávaný historik. I u nás vyšly překlady jeho děl: František z Assisi (Praha 1998), Evropa a islám (Praha 2004), naposledy Jeruzalém. Průvodce dějinami města (Praha 2015). Podílel se i na významné kolektivní medievistické práci Středověký člověk, pod editorským vedením populárního Jacquese le Goffa.

Z našeho pohledu je historik Cardini také levicový politik, odpůrce zásahu v Afghánistánu a invaze do Iráku. Přes jeho levicové nastavení není žádným podporovatelem terorismu. Jeho vědecký postoj se snaží porozumět kořenům nynějších konfliktů na pozadí historie sahající až ke křížovým válkám. Jeho nezaujatý vědecký postoj mu umožňuje vyslovovat mnohdy neotřelé a nečekané výpovědi.

Při glosování denních událostí na Blízkém východě se také dozvídáme, že v dějinách islámu a křesťanství navzdory ideovým kontroverzím obchodní výměna vždy vzkvétala a to i od 90. let, kdy strašidlo sovětského východu nahradil islám. Dozvídáme se v kapitole „Černá neděle“ monsiuera Hollandea, jak se angažoval Sarközy s Cameronem v likvidaci Kaddáfího. Jak následně anglický parlament zakázal Cameronovi angažmá v Sýrii. Dozvídáme se podrobnosti o osobách, které tvoří ve Francii spolek zvaný Amis de la Syrie, spolek, který podobně „přátelsky“ přispěl k důvodům několika francouzských bombardování v Sýrii, spolek, který nepřináší Sýrii žádný program budoucího rozvoje, ale jen požadavky na odchod Asada a mezinárodní ochranu humanitárních koridorů spojenou se zákazem používání těžké armádní techniky v syrském konfliktu.

Na mnoha místech jsem v Cardiniho knize žasl nad tím, že u nás jen těžko ve zpravodajských zdrojích získáte konkrétní informace. Pouze obecné komentáře. Například včera vystoupil v televizi „známý specialista“, tentokrát na ukrajinský konflikt, a velmi mlhavým způsobem znovu povzbudil západní mantru, že vzbouřenci na Donbasu podporovaní Ruskem neplní Minské dohody. Ale konkrétně, kdo které se nedovíte. Nejsou relevantní informace z českých zpravodajských zdrojů. Alespoň, že aktuálně nakladatelství Vyšehrad doplňuje naše informační deficity překladovou literaturou faktu.

Na druhou stranu mám spíše pesimistický dojem. Názory a dostupné informace v Cardiniho knize do vysoké míry vysvětlují, proč na západě existuje většinová podpora běženců. Napovídá proč na východě Evropy je odpor k podpoře běženců. Tak či tak poukazuje i na to, že poslední vývoj evropských postojů není řízen USA. Největšími evropskými agresory jsou Francie a Velká Británie. S Británií se nyní rozcházíme, kam si to nyní Evropa namíří je nyní zásadně otevřená otázka. Rozklad Evropy hrozí novými válkami v Evropě. Když někdo říká, že je to vyloučené, tak ať si přečte dokumenty z rozpadající se Jugoslávie v 90. letech. Slabá naděje spočívá jen v udržení opovrhované EU. To není na východě žádný trhák. Každopádně se snad v letošních volbách v klíčových zemích i u nás na některé otázky volebními výsledky odpoví.