Božena bojuje i více než století po smrti

Minisérie Božena, o Boženě Němcové, spisovatelce a nekonformní ženě, nasvítila ve žhavém světle naše vleklé národní bolesti, ale naznačila současně i naši možnou velikost. Její odpůrci by měli nejlépe natočit vlastní verzi.

Vážně bych se rád podíval na výklad a poučení o paní Boženě pod režisérským vedením antifeministky Kovářové. Naše bývalá ministryně spravedlnosti nelenila a již v průběhu minisérie odsoudila feministický obsah díla.  V jejím článku v Lidových novinách  můžeme najít správné aspekty ženského chování. Pravým ženským kouzlem, které asi Božena neměla, by v Kovářové verzi využila její správně převychovaná Božena svých prohnaných ženských předností k tomu, aby Němec zůstal Němcem, vzdal se vzletných a nesmyslně buřičských ideálů o češství a vydělával peníze. Jistě by za takového stavu zasadil strom a postavil dům. Děti by byly na právech či na obchodní akademii. Božena si mohla v daleko kvalitnější a důsažnější němčině pěkně v teple spisovat salónní poučení o biedermeierovském principu patricijského chování ve stínu milé osvícené vrchnosti.

Považme. Božena na svých vnadách nevytěžila žádné trvalé mnoho. Nemanipulovala, ale upřímně a romanticky se oddávala nějaké pochybně nerozumné lásce. Neinkasovala za uspokojenou touhu a nezúročila nic do svých úspor na stáří. Neodpovědně se vymkla klasickému dobovému ženství. Ba co více, i dnešní feministky si z ní stále berou příklad a dovolávají se svobody a důstojnosti, což by v žádném případě ženy, které berou muže, již to neměli a stále nemají v životě lehké, neměly těm ubohým mužům dělat. Ženy odpovědné za svoje vnady mužům diktují, za to jim poskytují stoprocentní zdání pokorné podřízenosti. O nic jiného nejde, a která to nepochopila, zřejmě jí nezbývá vzhledem k jejímu vzhledu nic jiného než být odpornou feministkou.

Vážně rád bych se na nefeministickou Boženu podíval třeba i v podání našeho milého kyselého blogerského spisovatelského matadora zdejšího,  mistra Klara. Odideologizovaná Božena  by jistě nehrála ve svém příběhu žádnou hlavní roli. V hlavní roli by byl vymítač feministického ďábla Němec. V onom podání by jistě šlo o poctivého panice, který jistě nikdy ani náznakem na žádnou ženu během svého odloučení ani nepomyslel. A protože to byl neideologický poctivý antifeminista, rozený velitel, takový nesmí ani onanií zahánět samotu či chmury. Prostě chlapák se nesníží k něčemu jinému, než neodpovědnou a neposlušnou ženu seřezat a tím vyřešit její problémy, svoje problémy a problémy světa zcela neideologizovanou ránou mezi ženské oči.

Všichni jsem "hlupí", my idealisté, co jenom neumíme fruktifikovat fikaně své přednosti a oháníme se pak morálkou, filosofií, ideologií, sluníčkářstvím či neomarxismem. Božena vlastně byla taková pre-neomarxistka. Feministka těžko, neboť neměla žádný politický program pro ženy. Dokonce nechtěla pracovat, byla nepřizpůsobivá. Proto napsala Babičku. Mohla napsat Dědečka a mohla se topit ve zlatkách. Mohla mít tucty nových klobouků. Přestože se těším na tyto výše očekávané kyselé verze antibuditelského neromantismu, kde se dočkáme jistě i ráznější glorifikace konfidentů a rakouské bezpečnosti, cítím se povinován poděkovat tvůrcům minisérie za jejich počin, kterým dokázali otevřít i kus naší mnohým skryté a zapomenuté obrozenecké pokrokovosti. Obzvláště děkuji druhé hlavní představitelce role, Aně Geislerové, za její velmi vkusné vystoupení v podvečerním Interview na ČT 24. Její pozitivní, milé a v mnohém moudré vyjádření k atakům na umělce, co mají jít někam k lopatě, bylo tím nejtrefnějším, co kdo v poslední době vyslovil. Zkuste si vydržet karanténu bez muziky, bez filmů, bez knih. Tak nějak to řekla. Nezáleží, jak přesně cituji. Význam je skvělý natolik, že není co dodat, protože i tak je vše jasné. Nám „Lukumo“.