Bezvýchodné tmářství katolické církve

LGBT+ orientovaní spoluobčané nejsou žádní nepřátelé společnosti. Pokud katolická církev cítí nějaké ohrožení víry kvůli existenci odlišné sexuální orientace, nelze to hodnotit jinak, než že se kulturně zbláznila.

Bohužel se zdá, že se odmítáme poučit z minulosti a hodnotit tedy stanoviska katolické církve s odstupem a rezervou. Katolická církev se mnohokrát mýlila a mýlí se i nyní. Její odpor a boj proti vrozeným lidským dispozicím jsou pochopitelné jedině z pohledu populistického zjednodušení, které má získat autoritativní body u zglajchšaltovaných věřících.

Fakta hovoří zcela jinak. Jinak disponovaní a orientovaní spoluobčané jsou božími stvořeními jako každý. Nebo se v jejich případě stvořitel mýlil? Stvořil je špatně? Zde jsou katolíci v rozporu se svým zásadním dogmatem, který by někteří chtěli z politicko ziskuchtivých důvodů obětovat.

Jak v tomto ohledu církev postupovala a dosud přinejmenším lokálně postupuje? Přispívá k napětí v této otázce trvale. Popírá dokonalost stvoření i univerzálnost mezilidské (boží) lásky. Kněžské porušování celibátu, vedoucí i ke stejnopohlavním sexuálním praktikám dokonce v pedofilním nastavení, neukazuje jenom nesmyslnost umělého celibátu, ale i jistou lidskou přirozenost, která se nevyhýbá ani vysoce duchovním a vzdělaným osobám. Nicméně tito selhavší duchovní jenom dokazují, jak palčivou otázkou pro člověka může být zvládání jeho sexuální potřeby a orientace.

Postoj katolické církve je smutný. Ještě mnohem smutnější je pak postoj občanské společnosti, která tyto církevní omyly bezduše přejímá do své bojovné rétoriky. Tmářství je bohužel dobrý kšeft. Jistou pornografickou přitažlivostí je zjednodušující, hotové stanovisko, které po příjemci nechce více než halasný souhlas. „Pak je spása rozhodně zajištěna.“

Občanská společnost se hrozí, že by stejnopohlavní páry vychovávaly děti. Ale vhodnost či nevhodnost rodičovství netkví ve stejnopohlavnosti. Možná je větší hrozbou alkoholismus rodičů. Homosexualita není nakažlivá. Získávání správného vzorového jednání nelze zjednodušit na utajení homosexuality před dospívajícími jedinci. Děti si zjistí v dnešním světě všechno, při zatajování však riskujeme, že na nevhodných místech s nevhodnými lidmi. Společenské stigmatizovaní ve škole lze průběžně značně zmírnit, například právě nevyhrocováním této otázky ze strany katolické církve. Bude-li něco pro společnost normální, potom se děti nebudou mít nad čím podivovat, ani se tomu posmívat. Bohužel boj proti homosexualitě má otevřenou frontu i přes rodinné názory, vedoucí často k šikanování spolužáků za vybočování z řady.

Ze strany LGBT+ nic nehrozí. Statistiky jasně ukazují, že přirozený výskyt odlišné sexuality v zásadě nestoupá. Drží se svého přirozeného výskytu. V tomto smyslu je nepochopitelné, čeho se většina bojí. Jsou to fantasmagorické konstrukce. Takové představy, že homosexualismus chce totálně ovládnout společnost, mají ve skutečnosti zakrýt ty, kdo reálně chtějí ovládnout společnost doopravdy. Novodobé klerofašisty.

Rozumná společnost nepotřebuje zachraňovat před okrajovými společenskými jevy. Zákazem či zatajováním se prostě sexuální orientace nevypne. Vždycky bude a je pouze na nás, zdali vážně chceme neustále dehonestovat své spoluobčany za kdeco. Anebo právě takto vypadá tzv. konzervativní svoboda?