Odsun Němců možná paradoxně některým z nich zachránil holý život. Ano, přišli o majetek, rodnou hroudu, tradice. Ale jak by to vypadalo, kdyby dál po těch hrůzách co napáchali Němci (možná jiní než ti odsunutí, možná titéž) pokračovalo jejich soužití s námi Čechy, Moravany a Slezany? Myslím že by nastal čas krevní msty ze strany Čechů. A ani by se jim nešlo divit. Jen tak odpustit by dokázala jen menšina z našich předků.

Nemůžeme na události před tříčtvrtěstoletím nahlížet dnešním pojetím občanských práv. Tehdy byl národnostní princip mnohem silnější než dnes, kdy se Evropa rozmělňuje do jakéhosi panevropství s maximálním upozaděním národností a tradic.

Z individuálního hlediska možná docházelo k tragédiím a pro mnoho odsunutých to bylo obrovské osobní trauma. Ale z geopolitického hlediska to bylo jediné možné řešení.

Samozřejmě, že další soužití mohlo dopadnout, jak píšete. Většinová nenávist k Němcům existovala, ale přesto nemuselo být vše ztraceno. K tomu by ale byla potřebná vůle politiků. Ti zřejmě s úmyslem postavit Spojence v Postupimi před hotovou věc krvelačnými projevy rozdmýchávali zášť, vojáci šli místo zajištění pořádku do pohraničí s rozkazem vytlačovat sudetské Němce z území republiky, vláda např. zakázala rozhlasový projev k uklidnění situace atd....I bez těchto účelových "opatření" by jistě docházelo k násilí, ale pokud by existoval politický zájem (a muselo by efektivně fungovat soudnictví k potrestání viníků z řad sudetských Němců), katastrofa nebyla úplně nevyhnutelná.

Zemím, které provedly odsun Němců do vylidněného Německa by měla Merkelová poděkovat. Odsunutí nahradili válečné ztráty Němců takřka do puntíku a poražená země se mohla dát do realizace hospodářského zázraku. Jakou cenu má pracovní síla dokazuje sama Merkelová. Jen co začal počet obyvatel Německa stagnovat začala do něj zvát Afričany, kteří jen sotva pomohou, zatímco po válce tam přišli Němci, pracovití, vzdělaní a hlavně mluvící německy.

Takže nebudete mít nic proti, když vám osobně (třeba na základě losu) bude odebrán veškerý majetek s tím, že to je na úhradu nějakých škod způsobených českou vládou?

Karma.

No, ta výzva k prostudování dějin by ale měla platit i pro Čechy. I na naší straně existují obrovské neznalosti ohledně tohoto tématu. Zcela zásadní prací je edice pramenů Vysídlení Němců a proměny českého pohraničí (2010); třeba se poznatky z této knihy dostanou časem více do veřejné debaty a téma nebude tolik výbušné

V prvé řadě: Aktuální - v pravidelných cyklech obnovovaná - česká hysterie kolem zmínek o vyhnání sudetských Němců byla spuštěna projevem, který se Čechů netýkal, nic jim nevyčítal, nic po nich nechtěl; ten projev byl obecný, skoro až patočkovsky moralistický (v dobrém slova smyslu) a slovo "český" (v jakémkoli pádu či slovním druhu) v něm vůbec nezaznělo. A pokud jde o vyhnání samotné, pak pokud je v desetičlenné rodině pět vrahů, ba co víc.... pokud je v desetičlenné rodině devět vrahů, pak potrestání i toho desátého nevinného je prostě nespravedlnost. Zvlášť když mnozí tehdejší aktéři často nejednali z nějakých "morálních pohnůtek" či touze po "spravedlivé pomstě", ale z prachobyčejných zištných důvodů. Řeči o nevyhnutelnosti mě nepřesvědčují.

Mluvil jsem s několika pamětníky, kteří museli opustit své domovy v Sudetech. Všichni Sudeťáci pod vlivem Henleina zblbli a z rozumných lidí se staly nenávistné zrůdy povyšující se nad Čechy, které vyhnaly stejně jako potom oni je z rodné hroudy i chalupy.

Postupim

Truman: Další otázka se týká odsunu německého obyvatelstva z Polska a Československa.

Byrnes: Zpráva kontrolní komise, která se touto otázkou zabývala, byla plně přijata, až na poslední větu, která zní: „Současně budou československá vláda, polská vláda a spojenecká kontrolní komise v Maďarsku o výše uvedeném informovány a budou požádány o zastavení odsunu, dokud zainteresované vlády otázku neprostudují.“ Domnívám se, že pro účinnost řešení je tohoto posledního bodu velmi zapotřebí.

Stalin: Obávám se, že takové řešení nepřinese dobré výsledky. Nejde o to, že by Němci byli z uvedených zemí přímo vyháněni. Není to tak jednoduché. Jsou v situaci, kdy je pro ně lepší z těchto oblastí odejít. Češi a Poláci mohou formálně říci, že tam Němcům nezakazují žít, ale ve skutečnosti žijí Němci v podmínkách, kdy je pro ně další pobyt v uvedených oblastech nemožný. Obávám se, že přijmeme-li takové řešení, nepřinese žádné dobré výsledky.

Byrnes: Zmíněný bod uvádí, že vlády budou požádány, aby přerušily dočasně odsun německého obyvatelstva, dokud otázka nebude projednána v Kontrolní radě. Jestliže tyto vlády Němce neodsunují a nenutí je odejít z Polska nebo Československa, pak tento dokument samozřejmě nepřinese výsledky. Jestliže to však dělají, můžeme je požádat, aby tento postup dočasně přerušily. Podle našich informací jsou Němci k odjezdu z Polska a Československa nuceni. Odsun Němců do jiných zemí zvyšuje naše břemeno. Chceme, aby uvedené vlády s námi v daném případě spolupracovaly.

Stalin: Poláci a Češi vám řeknou, že nemají příkaz k odsunu Němců. Trváte-li však na tom, mohu s návrhem souhlasit, obávám se však, že nebude mít valný výsledek.

Truman: Budete-li souhlasit, budeme vám vděční. Možná že tento návrh na situaci nic nezmění, ale umožní nám obrátit se na tyto vlády.

Odsunovat německé obyvatelstvo nebylo nutné.

Po staletí byli tito obyvatelé součástí českých zemí.

Jednou selhali a ohnuli hřbet a to před Hitlerem. Před tím Hitlerem, před kterým se sklánělo půl Evropy.

Odsun nebyla nevyhnutelnost ani spravedlnost. Byla to pomsta na obyčejných lidech, na těch slabých, kteří to vždy odnesou.

Bylo to jednoduché, pohodlné. Nezjišťovalo se kdo je kdo. A rozhodně nebyla atmosféra na odpuštění.

Oni neohnuli hřbet. Hitler je nenutil. Můžeme se bavit o tom, že je Hitler vmanipuloval tam, kde je potřeboval mít. Ale to není omluva.

V období těch staletí před tím, jenž jste zmínil také nedošlo k tak rozsáhlému konfliktu. Tedy jiná situace.

Pomstou se dají nazvat excesy ke kterým při odsunu docházelo. Samotný odsun měl svoje klady a zápory, ale klady hovořící ve prospěch odsunu tehdy převládaly.

Občas s Vámi souhlasím - třeba dnes.

I když s Vámi pane Hornere často nesouhlasím, tentokrát karma. Stručně a jasně sepsáno.

Připojuji se.