Benešův postup byl zřejmě nevyhnutelný

Paní Merkelová a další sudetští či bavorští politici by si měli prostudovat objektivněji dějiny. Zajímavé rovněž je, že se vždy útočí na odsun z Československa, na Poláky si netroufají. V Polsku prováděli totiž horší zvěrstva.

Při vzniku Benešovy exilové londýnské vlády se bez problémů připojili Slováci a proto měli na konci války možnost stát na straně vítězů. Beneš se snažil do vlády zainteresovat i  sudetské Němce.  Nejvíce vyjednával se sociálním demokratem  Jakschem.  Tyto námluvy však zkrachovaly a jelikož i řadoví sudetští Němci nevstupovali do československých jednotek v Británii, ale tvořili buď vlastní útvary nebo sloužili přímo v britské armádě, považovalo se toto jednání za neloajalitu vůči Československu.

Sudetští Němci se formovali ze dvou zdrojů. Jednak z příhraničních oblastí pronikali dále do českého vnitrozemí. V druhém případě osidlovali různé oblasti, kvůli nedostatku obyvatelstva (Plzeňsko), od 12. století na pozvání Přemyslovců zakládali osady a budoucí města. Chebsko, které bylo ve středověku německé, bylo hlavním argumentem německých zástupců sudetských Němců při jednáních s Benešem. Málo se uvádí, že Beneš proto připomněl, že dobře, vrátíme Chebsko, ale dostaneme zpět Horní a Dolní Lužici, podle etnického principu. Tak by Československo mělo hranice nedaleko Drážďan i Berlína.

Osobně jsem v této otázce nerozhodnut, na které straně zabejčeně stát. Pocházíme z Moravy, konkrétně z Hané; v Uherském Ostrohu na jihu jsme měli větev rodiny židovskou. Moje praprababička zahynula v Terezíně v roce 1942. Jiná rodinná linie vede k německým osídlencům v Hrádku nad Nisou a zčásti přímo do Bavorska. Poslední prarodičovská linie byli kovaní čeští Pražané. Jak to hodnotit? Všechny svoje prarodiče jsem měl rád. Problém není v soužití lidí, ale v politizování toho soužití za různých záminek. Já jsem naštěstí nemusel v životě na nikoho střílet a doufám, že se toho nedočkám.

Sudetští Němci pomohli mnoha našim emigrantům po roce 1968. Nic není černobílé. Nicméně odsun byl a stále je logickým a správným vyústěním přirozeně projevené vůle samotných sudetských Němců, kteří ve své politické reprezentaci nenašli nikoho, kdo by v jejich případném zájmu prosazoval loajalitu s Československem. Tím se lišíme od Švýcarska, kde mnohonárodní soužití dopadlo ve prospěch toho soužití. U nás obě strany dělaly tuto politiku špatně.

Nejstřízlivěji o problému pojednává u nás dvoudílný soubor Dekrety prezidenta republiky 1940 1945, které vydal Ústav pro soudobé dějiny AV ČR v roce 1995. Kromě dekretů v publikaci lze nalézt různé důvodové zprávy a stenografy z jednání o dekretech. Nevím, zdali tato publikace vyšla v němčině, ale bylo by to nanejvýš užitečné. Zcela stejně by mne zajímaly  dokumentace odsunu v Polsku  i jinde. Na tomto poli je jen málo dostupných českých zdrojů. Tak pro začátek alespoň objasnění pojmu  Ostforschung.  Za různé podněty informačních zdrojů budu povděčen.