Až zvítězí soudruzi v NDR I.

Z vědeckého pohledu je třeba číst pozorně veřejné programy politických stran a uskupení, abychom si včas uvědomili smysl jejich konání. Je velmi zajímavé sledovat rozpory v obecných tvrzeních a konkrétních návrzích.

Postoj ke zbraním mezi obyvatelstvem je dlouhodobě palčivým problémem v celém světě. Kdysi jsem se na střelnici radil s jistým majitelem zbraně, zdali bych si měl také opatřit zbraň. Dostalo se mi několika hledisek, jež by si měl každý zájemce ujasnit, než se rozhodne.

Když si člověk pořizuje zbraň, musí si být vědom toho, že řada lidí v jeho okolí bude vědět, že je ozbrojen. Budou k němu tak přistupovat. Ve společnosti ozbrojeného člověka se prvotně cítí běžní lidé stísněně. Vzít si viditelně zbraň na obchodní jednání „cosi“ znamená. Současně platí, že vlastní jednání jedince je ovlivněno při řešení konfliktu spoléháním na zbraň. Místo, aby volal policii, vezme zákon do svých rukou. Majitel zbraně si musí být vědom, že může nejenom neúmyslně někoho zranit, ale i zabít, dokonce k smrti vyděsit.

Podstatou války v Jugoslávii bylo mimo jiné i velké množství zbraní mezi běžnými lidmi. Se zbraní v ruce se vláda práva, tedy i liberální demokracie zmenšuje právě jak na Blízkém východě, tak i v Africe. AfD to však vidí ve svém programu takto:

3.5 Právo  na zbraň nemusí být zostřeno Liberální právní stát musí svým občanům důvěřovat. Musí být nejen schopen unést, že jeho občané legálně získávají a vlastní zbraně, ale musí i zachovat svobodu jednání svých občanů a minimalizovat zásahy do omezení jejích osobní svobody. AfD se staví proti jakémukoliv omezení občanských práv prostřednictvím zpřísnění právních předpisů o zbraních. Kriminalizace držení zbraní neodrazuje pachatele, nýbrž dělá oběti bezbranné. Zpřísnění právních předpisů o zbraních nezabrání teroristům a jiným zločincům nelegálně získávat zbraně, obchodovat s nimi a používat je. Přísnější zákony o zbraních by byly dalším krokem ke kriminalizaci nevinných občanů a ke vzniku státu s rozsáhlým monitorováním a poručenstvím.

AfD ve své vizi převážně zpřísňujících neliberálních návrhů najednou vzývá Liberální právní stát, jenž musí svým občanům důvěřovat. Musí být schopen unést (wir schaffen das? – zvládneme to?), zachovat svobodu, minimalizovat zásahy. Přísnější zákony by se mohly dotknout jednotlivců. Klasický případ argumentace proti kolektivnímu pohledu na občana jako na potenciálního kriminálníka, naopak zdůraznění pozice presumpce neviny. Bohužel prostřednictvím tohoto bohulibého přístupu je také možné například ozbrojit politickou stranu a její svalnaté příznivce.

Tak dobře, wir schaffen (resp. ertragen = vydržet) zbraně. Co však určitě vyspělá německá uvědomělá společnost nicht schaffen, nicht ertragen je genderový výzkum. Ten je nebezpečnější než zbraně a jakékoli liberální hledisko zde zcela odpadá. Dokonce v úvodu kapitoly o školství proklamovaná svoboda vědeckého výzkumu a myšlení jde stranou, proklamované zamezení politického ovlivňování má být uzákoněno. Uzákoněno? Jak? Neumím si takové oprávnění zákonným způsobem představit. Nejmenují profesory a seškrtají rozpočty univerzitám, kde bude genderový výzkum pokračovat. Neměla by se zakázat rovnou celá psychologie a redukovat psychiatrie, ba zrušit některé disciplíny medicíny, které se tématu mezioborově dotýkají? Jak bude německým vědcům, až se jich kolegové zeptají, co se děje? No nic, Afd v tom má jasno:

8.1.2 Ukončit  podporu „genderového výzkumu“ Genderový výzkum neodpovídá nárokům, které musí splňovat seriózní výzkum. Jeho metody nesplňují vědecká kritéria, protože jeho očekávané výsledky jsou primárně motivovány politicky. Spolek a země nesmí nadále poskytovat na tento genderový výzkum prostředky. Stávající genderové profesury nemají být více dosazovány a běžící projekty nemají být dále prodlužovány.

Rozpor mezi základním deklaracemi o liberálním právním státu je krásně ilustrován karikaturami neliberálních návrhů v oblastech, které se „lidu“ nelíbí a nesystémově, které se „lidu“ líbí. Těžko věřit, že takový program sestavoval někdo systémově duchapřítomný. Těžko věřit, že takoví lidé u moci něco dodrží. Copak o to, volební sliby neplní téměř každá politická reprezentace, dílem úmyslně, dílem z důvodu kompromisního slevování z programu na základě koaličního spoluvládnutí.

Pokud chci ale něco zakazovat, nemohu se k tomu dovolávat liberálně právního státu. Myslím, že v tomto ohledu je jasné, že návrhy populistické mají navnadit, liberální deklarace uklidnit, aby si partaj mohla nerušeně prosadit se zbraněmi, co potřebuje.