Apologie na recykloradikalismus na obranu Radky K

Polemiku s Trčálkem jsem dlouho očekával. Jednou k ní muselo dojít, protože dva autsajdři na jednom blogišti se dlouho jeden druhému nevyhnou. Inu, vzhůru do lítého nelítostného boje.

Začnu tam, kde trudnomyslný  Trčálek K (dále jen T K) ve svém článku skončil.  Západní civilizace není židokřesťanská, jak se nám ve svém balkánsko severovýchodním vidění T K snaží podsunout. Západní civilizace, k níž rozhodně nepočítám již Moravu a některé východní části nakažených Čech, vyrostla na recyklačně osvícenském protestantismu. Staré myšlenky katolicisticko byzantského nadutismu musely na západě ustoupit lehce partyzánskému protopuritánskému volnomyšlenkářství. V základu západní civilizace je tedy recyklace hluboce zakořeněna. Věřím, že se to bohému T K nijak nelíbí, ale bude se muset smířit s tím, jak to chodí ve velkém a úspěšném světě. Sám propadá mnohdy nevědomě mnohým recyklačním myšlenkám.

Naopak s  Radkou K mne spojuje podobná rodinná zkušenost s řízením vozidel.  Moje babička byla jednou z prvních řidiček náklaďáku v Praze. Později to dotáhla až na řidičku tramvaje za celá desetiletí zcela bez nehody. Ačkoli ona na kole nikdy neseděla, my její potomci jsme k byciklům přilnuli bezmeznou láskou. V ulici, kde jsme v centru Prahy bydleli se pro úzkost nikdy nedalo parkovat. A zde se ukazuje další myšlenková nezkušenost nijak nepronikavého T K. Nikdy nebydlel v pupku světa, kterému i třeba takový Řím sahá po paty jen občas. Chápu, že se mu potom zdá motorová doprava příjemným osvěžením, ne-li závanem velkého světa Prahy. Štká nad odklonem cyklodopravy přes město, ale ještě ani nezahlédl krásné sdílené elektrokoloběžky, různé segwayje, tedy osobní dopravníky podobající se dnes málem létajícím talířům. Netuší, že mezi tím vším drncají a cinkají elektrické tramvaje, trolejbusy nám sice zrušili, ale nad to máme elektrické elektroveterány a elektromašinky pro turisty. Nevyhýbáme se ani přírodní dopravě typu koňmi taženého kočáru. Nakonec ale pravý, ne levicový, pražák ví, že nejrychleji se dostane kamkoli pěšky, možná i na skateboardu, případně na kolečkových bruslích. Praha je přeplněna úspěšnými obnovitelnými dopravními prostředky a s motorovou dopravou se pomalu loučíme. Děláme to tak, že vybrzdíme motorová vozidla do hodinových vnitroměstských kolon, ve středověkých křivolakých uličkách, kdy leckterý majitel ferrari vztekle nechá svoje auto na ulici stát a odchází po svých na metro, které je ale rovněž převážně elektrizované.

Recyklace je přirozenou etapou lidské civilizace. I takový T K to někdy instinktivně a podvědomě chápe. Nejde tedy o žádný fašismus, ale o logický technologický vývoj. Pokud by si totiž každý Ind, Číňan nebo Afričan koupil do rodiny tolik aut, jako my na nedávno minulém západě, bylo by aut více než lidí. Proto je třeba auta zakázat, respektive motorová neobnovitelná auta. S tím souvisí i návazná humánní pravda cyklo genderu, antirasismu. Svět je třeba naprosto zrecyklovat, globálně promíchat. Vím, že zde se již možná pouštím na tenký led bez ochrany myšlenek samotné jasnozřivé Radky K. Radka se mi zdá ale natolik moderní, že je schopna se po nějakém svobodomyslném pnutí k našemu radostnému globálně recyklačnímu světu snad i přidat. To si nemyslím o bohém T K. Ten vždy zůstane ve svém zapeklitém světě vyhraněném misogynsky proti lehkookým divám, jednou z nichž je i sympatická Radka K. T K styď se, dokážeš-li to vůbec! Recyklací teprve všechno začíná, část starého světa na venkovských samotách nemůže dlouho oponovat a vzdorovat centrálně progresivně zdatnému pupku světa typu Praha. Počkejte, milý pane T K, až podepíšeme tu Istanbulskou úmluvu, přijedeme vám tam tu motorovou, vzdorovitě nerecyklovatelnou dopravu zkontrolovat a zrušit. Těšte se .)