Antisionismus vůbec není antisemitismus

Česky: Jsem-li proti politice vlády současného Izraele, která reprezentuje sotva polovinu izraelských obyvatel, neznamená to automaticky, že jsem proti Židům v Izraeli nebo Židům kdekoli ve světě

O rasovou eugeniku jsem se nikdy nezajímal a je mi z duše odporné zabývat se souvislostmi tvaru nosů s etnicitou. Za to, kde a kým se narodíme nemůžeme vůbec, můžeme jen za to, jak se svým původem naložíme, podobně jako se svým životem. Antisionismus neztotožňuji s žádným odmítáním izraelské státnosti. Vnímám tento pojem, jako odmítání extrémního postupu směrem k výhradně (exkluzivně) židovskému státu. Tyto tendence existují a sídlí přímo v izraelské vládě v osobách ministrů Smotriče a Ben Gvira, potažmo i Netanjahua, který se sice tak ostře nevymezuje explicitně, ale do vlády tyto neonacistické osoby vyzvedl. Netanjahu stojí za tendencemi pravice již od atentátu na Jicchaka Rabina. Výše zmíněné ultrasionistické ministry před dvěma dny britská vláda dala na seznam bojkotovaných osob v Británii. Takže to není jen nějaký názor pár poblázněných intelektuálů či aktivistů.

Je smutné, že se vůbec taková ideologie v „demokratické“ společnosti Izraele udržela a nyní dokonce spoluvládne, což nemusí být zdaleka konec jejich působnosti. Jak krize narůstá, volby se oddalují a krizově nouzová situace narůstá. Demokracie je ve velkém ohrožení. Není to jen situace Izraele. Neonacistické fašizující tendence se projevují v řadě států. Snadnější by bylo vyjmenovat, ve kterých státech se to neděje. Samozřejmě nejsou všechna tato hnutí stejná. Neonacistická scéna je pestrá a v poslední době úspěšně dosáhla až do fungujících vlád některých zemí, kde se tváří „normalizovaně“. Nehlásá rovnou genocidu nesnesitelných nepřátel. V Gaze se to projevuje tím, že je zde prováděn politický plán úplného zničení hnutí Hamás. Přes všechno, co je mi na Hamásu odporné, pozitivního zhola nic, nesouhlasím a nevěřím v možnost úplné likvidace poloilegální fanatické organizace. Lidské dějiny takový výsledek neznají. Navíc toto hnutí má statisíce rukojmích, nejen těch pár desítek z Izraele, v obyvatelích „Palestiny“. V tamních podmínkách ti lidé nemají na výběr a nemají žádnou perspektivu. Oni by nebojovali tak ukrutně, kdyby měli, co ztratit.

Každé takto fanatické hnutí, založené na nějakém exkluzivním požadavku pro nějaké příslušníky komunity se stejnými nebo podobnými problémy je na hraně neonacismu. Zavede-li požadavky, které právě mají „konečný“ charakter. Jejich podmínky nelze nikdy splnit, protože přijdou další a další. Světová veřejnost je rozpolcena podle cenzurní politiky různého charakteru. V posledních měsících Izrael zabránil vstupu mezinárodního tisku do Gazy, takže jsme odkázání jen na bludy dvou válčících stran. Náznaky reality prosvítají jen ve výpovědích novinářů z řad jiných profesí. Pochopitelně tyto výpovědi nejsou nijak systematické, jen osvětlují určité výseky skutečnosti. Pravdu o konfliktu v Gaze se dozvědí až naši vnukové.

Podezření mnoha humanisticky naladěných občanů v demokratickém světě, že se může jednat dokonce o záměrnou genocidu obyvatel Gazy, je velmi legitimní. O legalitě názoru v demokratické společnosti vůbec nemůže být pochyb. Samozřejmě, že nejen smíme, ale v morálních dimenzích si musíme připustit starost a podezření z ohrožení velkého množství lidských životů. Zmatení jsou i mnozí podporovatelé Izraele. Jednou větou náš pan premiér trvá na podpoře Izraele, ale současně mluví o nutnosti dvoustátního řešení tamního konfliktu, což jsou dnes již koncepce v rozporu s možnou realitou.

V této situaci pak mnozí příslušníci názorového tábora stojí pevně v zákopech svých utkvělých představ a odmítají se o jakémkoli podezření bavit, byť je nelidský charakter konfliktu v Gaze již zcela nehajitelný. Izrael provedl rozsáhlý preventivní útok na Írán. Některá média jej popisují velmi podobně jako třeba ten ukrajinský v Rusku, kdy také byly „výbušniny“ trpělivě rozmístěny na vhodných místech a obešla se možnost obrany sestřelením útočných dronů. Neblahým postupem je v tomto kontextu výslovně teroristická likvidace zločinných jednotlivců bez soudu. Tím se terorismus jen eskaluje a jeho nová vlna nás jistě všechny oblaží. Paradox neonacismu s lidskou tváří, který svoje programy nedeklaruje, ale systematicky provádí a zakrývá je dokonce do principů hájení lidských morálních hodnot, či obrany nespravedlivě napadeného státu se zavrtal do zemí, které v poslední světové válce nejvíce utrpěly. Neonacistické kruhy na Ukrajině, reprezentované jednotkami Azov, dokonce touží po jaderném arzenálu. Podobně jako Írán. Je to veliký problém, protože by se tím upevnily principy, které s lidskou přirozeností a svobodou nemají nic společného. Můžeme se jenom třást, že takový Izrael v současném obsazení vládnoucích rolí možná tu jadernou nálož má. Samozřejmě by to také třeba mohlo být záminkou útoku na Izrael ze strany někoho, kdo by se toho mohl obávat, ale po útoku se žádné zbraně nenajdou. Neumíme se poučit, stále opakujeme stejné bláhovosti, věříme volebním heslům jako ovce a pak se „divíme“. Je třeba neustále zkoumat a hlídat názory těch, kdo někam byli zvoleni a být vždy připraven jim stát v případě překročení pravidel lidskosti nebo zločinnosti v opozici. A nemusí to třeba u nás být jen ANO, SPD, Stačilo & spol., ale třeba pro změnu SocDem. Vláda opozice je vždy ozdravná a výchovná pro zhůvěřilé špičky společnosti mimo realitu.

K situaci v Gaze

Parpor Azov a jaderná zbraň

Izrael versus Írán

O palestinismu