Afghánistán není porážkou západu, jsou to jen obvyklá jatka lidskosti

Normální člověk se z toho vítězoslavně neraduje. Pravda, jistí pivní myslitelé by se měli z toho hloupého a poraženého západu přestěhovat i s celým privatizačním institutem někam na vítězný východ.

Především „afghánské fiasko“ je zrada všech myslitelných pravidel hry. Nyní již prosvítají podrobnosti, které ukazují, že některé lži jsou neudržitelné. Například to, že údajně nechtěla afghánská armáda bojovat. Dostala patřičné rozkazy, které ukázněně dodržela, jak se na armádu sluší. Zrádné rozkazy rozdával tamní prezident Ghaní, který to vykládal tak, že s Talibanem jedná. Nyní by se rád vrátil do vlasti a rád by se podílel na krvavé vládě Talibanu. Pokud jde o to, že nerozpoznaly rozvědky západních zemí takového psychopata, pak si vzpomeňme na vlastní dějiny.

V roce 1938 jsme vyhlásili mobilizaci a je nepochybné, že armáda byla připravena bojovat takřka do posledního muže. I tenkrát u nás vrchní velitel ozbrojených sil měl svůj plán a my jsme předali republiku bez boje, se všemi důsledky včetně dodnes nedořešeného podílu na židovských arizacích. V následujících měsících jsme vydali značné množství utečenců zpět do rukou nacistů, vydali jsme do rukou nacistů vlastní vlastence a světové osobnosti vědy a umění. Byl Beneš psychopat a my jen banda žvanilů z hospod, která neubrání svou zemi, protože si nechce a neumí sama vládnout? Záleží na tom, kdo to kdy a za jakých okolností a za jakým účelem vykládá. Průběžně se ukázalo, že u nás byla nemalá hrstka hrdinů, odbojářů, statečných lidí dojdoucích často až na smrt. Těsně vedle nich působili zrádci a udavači. Někdy byla linie mezi nimi takřka neviditelná a někdy historií velmi nespravedlivě namalovaná. Koneckonců Kubiš, Gabčík i Čurda tvořili původně odhodlanou jednotku.

Umíme si nalhávat odjakživa a na to sází kdejaký prezident současnosti obklopen patřičnými primáty (s výjimkou veleještěra Protiproudu Hájka, který nepochází z edice primátů). Konkrétně  pan Jakl nás krmí  svými nepřesnými a neinformovanými smyšlenkami. Nepochybně tomu sám věří. Před třemi lety nám a západu radil z Afghánistánu odejít, protože není žádný stanovený cíl operace v Afghánistánu. Opak byl pravdou. Od samého počátku byly cíle institucionálně založeny. Jistě prodělaly za ta léta různý i politikou ovlivněný vývoj, ale hlavním cílem bylo obhájit trvalou svobodu, podle toho se ta akce jmenovala. To Jakl již dnes nepopírá, dokonce ten název zná, ale tvrdí, že vždy tvrdil to samé. Tedy před třemi lety, že nebyl žádný cíl a dnes, že šlo o pyšné sociální inženýrství. Takže osvobodit nějaké nešťastné lidi z útlaku a brutality je sociální inženýrství, na rozdíl od přirozené politiky Talibánu, kterou údajně podporuje autenticky všechen afghánský lid. Kdo tedy odtamtud prchá? Jen spolupracovníci ambasád? Momentálně se jeví, že k teroru Talibánu se nepřipojí západ ani sever země. Občanská válka je na spadnutí. Dokonce jsem přesvědčen, že i na územích Talibánu nebude za chvíli pro Talibán úplně bezpečno.

Před dvěma lety nás živil Jakl tvrzením, že je Talibán nepřemožitelný. Vyrůstá prý z autentického prostředí. Talibán má ve skutečnosti jen základnu v zahraniční podpoře Pákistánu (potažmo dnes Číny a Ruska). Bez tučných subvencí bohatých emirátů včetně spojence USA Saudské Arábie by těžko i Pákistán tak masivně vyzbrojoval tyto věčné partyzány. O nějaké autenticitě můžeme hovořit ve dvou indiciích. Talibán se rekrutuje z paštunské etnické skupiny po staletí rozdělené mezi Pákistán a Afghánistán. Tato mrzutá skutečnost nahrává manipulativností a trvale nezákonným prostředím, v němž se tito lidé a jejich rodiny nacházejí. Zbytek země se na nějaké autenticitě podílí jazykovou příbuzností a náboženským smýšlením. Ale to není všechno a není to nic neporazitelného.

Tvrdí se, že se v Afghánistánu vůbec nic nepovedlo. Ale povedlo. Vzchopilo se školství. Pravda k ideálu mělo i v poslední době daleko, ale rozvíjelo se zcela přirozeně za stálého zájmu autentických lidí. Na počátku této poslední mise byla negramotnost v Afghánistánu vyšší než 90%. Vybudovaly se moderní instituce, které se nestihly viditelně prosadit a neměly bohužel ani patřičnou podporu lhostejné západní veřejnosti. Což ostatně platí pro všechny obrodná hnutí v islámském světě. Antiislámská fobie v myslích západu vede. I to je příčinou momentálního marasmu až v Afghánistánu. Afghánistán začal mít vlastní vrcholnou inteligenci, dokonce i vědecká pracoviště. Sportovce a umělce, tak jak je ve světě běžné. Nepochybuji o tom, že pokud tato ochutnávka svobody nastala, budou její odlesky podhoubím budoucího odporu vůči Talibánu. Jistě bez pana Jakla, neboť ten je přesvědčen, že je Talibán neporazitelný. Kdyby stál na našich hranicích, asi by jim raději odevzdal klíče od Klausova institutu.

Pan Jakl jaksi o Afghánistánu nic nečetl mimo nějaké interní svodky pravověrného konzervativce. Strážná Věž konzervativců jistě antipropaguje řadu nepřátelských progresivních pojmů. Sociální inženýrství dělá jen levice, která otevřeně připouští, že chce nějak ideálně zdokonalit člověka. Nicméně se o tom diskutuje a nikdy na to úplně nedochází, protože prostředí svobodné úvahy je např. v Evropě všude dost vysoko nad věcí. Zato pravice, která žádné sociální inženýrství údajně nepořádá, nás neustále oblbuje nejen tím, že kromě levice a pravice nic ve světě neexistuje. Oblbuje nás donekonečna i tím, že působení volného trhu není sociální inženýrství. Samozřejmě, že to je úplně stejné sociální inženýrství jako pořádá levice. Jen v jiných kulisách konstrukce hrdinství neomezené kapitalistické práce. Je to stejná totalitní idealizace člověka založená na představě, že člověk je nástroj zvaný lidský zdroj, respektive robot. Neviditelná ruka trhu znamená předem danou nezávaznost výsledků, což jsou dokonalá alibi pro to, dělat si iniciativně co se komu zlíbí. Běda jakékoli regulaci. V budoucím anarcho kapitalismu budeme pravděpodobně obětí volného podnikání v drogách a obchodování s lidmi. Volné podnikání nemá hranice. Krvavé peníze nemají na vypraných bankovkách žádnou skvrnu. Dáme pivko.

Součástí demokracie je vedle volebního vítězství i volební porážka. Momentálně se taková porážka stala v Afghánistánu, ale není všem časům konec. Jsem přesvědčen, že budeme nakonec svědky porážky Talibánu v Afghánistánu. Všeho do času. Vždyť bychom pomalu tvrdili, že světové civilizace v minulosti sice padaly jako hrušky, včetně Říma, ale Talibán už tady bude navěky a nikdy jinak, ale jak jsme někteří říkali i v minulosti. Se Sovětským Svazem na věčné časy, ale ani o minutu déle.

Jatka lidskosti v Afghánistánu budou trvat tak dlouho, dokud se to lhostejnému, psychopatickému konzervativci v nás všech bude líbit.