A máme jasno

Prezident si vydupal Ankaru. Pochopitelně by bylo možné se rozčilovat, ale rozumnější je vzít rozum do hrsti a trpělivě nepřátelského prezidenta znemožnit podřadným zadáním povinností, jaká stanoviska a jak má hájit. Vláda mu to prostě také nařídí.

Dal bych mu funkci pozorovatele, který musí být z titulu funkce a jakési zvyklosti být o vládních postojích v NATO informován. Tím to ale končí. Nesmí se k problémům samostatně vyjadřovat a nesmí s nikým přímo jednat bez schválení vlády. Předem je nutno informovat NATO a jeho účastníky, že cokoli tam bez pokynu vlády řekne nebude česká vláda reflektovat. Je potřeba denně zveřejňovat varování, že prezident je právně neodpovědný a vláda nebere žádné záruky za jeho tvrzení či přísliby.

To by mohlo stačit. Pokud ho bude někdo chtít poplácat po rameni, pak má samozřejmě možnost. Nijak dál bych se nesnižoval k nějakým pomstičkám. Stačí, že víme, jak to má obšancované a je třeba si nedělat iluze o nějakých dohodách či slušnosti. Respekt neuvažovat vůbec. Na co má právo, to se mu poskytne, ale ani milimetr prostoru navíc. Je nezbytné se zaměřit na získání ústavní většiny a reformovat postavení prezidenta.

Samozřejmě by vláda ještě mohla ignorovat pokyn ústavního soudu poukazem na to, že usnesení vlády nemůže být revokováno nikým. Vládu může sice odvolat parlament, ale nelze od vlády vymáhat chování k prezidentovi v opozici. Jaký je tam postih? Může snad ústavní soud odvolat vládu? Pokud se o to pokusí pak to skutečně puč bude a budeme na pokraji občanské války. Celá záležitost je tak antagonistická a tolik se přilévá oleje do ohně, že není principiálně možný návrat k normálu.

Problémem je totiž skutečnost, že se tak dlouho tolerují maličkosti, až se ukáže, že opozice je schopna úplně všeho, dokonce bych nevyloučil i politické vraždy. Přichází k nám divoký západ. Západ, který toleruje uctívání někdejších ukrofašistů. Je třeba se držet ustanovení, že nikdo nesmí připravovat válku. To je klíčový argument proti opozici, která po válce touží. Přece bývalý premiér Fiala nepokrytě několikrát řekl, že jsme ve válce. Je čas ho za to zažalovat. Ani premiér nemůže vést samovolně válku a předat tuto roli prezidentovi. Zde musí rozhodnout sněmovna. Pokud k tomuto postupu nenabere vládní koalice odvahu, pak je její osud zpečetěn.

Přemýšlím vážně o emigraci. Nikdy nebudu akceptovat tuto ústavní šarádu, která je výsměchem demokratickým volbám. Nevolím násilí, ať tato země má, co si zaslouží za to, koho si zvolila do čela. Ústavní soud jsem si nezvolil, aby zde korigoval vládu. Ústavní soud porušil všechny myslitelné hranice důvěryhodnosti. Jsem zcela jistě přesvědčen, že je zaprodaný a dokazuje svoji vděčnost za jmenování. Je to prostě jasná podjatost, na kterou někdejší zákonodárce nemyslel, protože ji u ústavních soudců nepředpokládal.

Vážně se nechci dívat na to, kdy ústavní soud bude dělat zeď diktátorovi, který si bude bez odpovědnosti dělat a slibovat co chce, aniž by cokoliv mohl vážně uskutečnit. Jaká bezpečnostní složka půjde na pokyn ústavního soudu zatknout premiéra, až se usoudí, že udělal nějaký ústavní zločin? To jsem zvědav, kolik z mých přátel, kteří věřili našemu demokratickému systému a prezidentovi v něm, se mi dokáže podívat rovně do očí. Zájezd do Ankary je zatím jenom flek, ale přijdou další mariášové hlášky a dobře to neskončí. Jedinou prevencí by mohla být trpělivá a důsledná, a přesto slušná izolace prezidenta, který by ovšem měl podstoupit vyšetření, zdali je příčetný a nerozdvojený, protože celá věc má příznaky schizofrenie jako z učebnice. Prezident není nevědomé rozmarné dítě, ale celou tu akci jistě jasně naplánoval, a přitom všude hraje morálního a férového chlápka. Nic není vzdálenější smyslu a pravdě než postoje prezidenta ke stejným problémům v čase. Vždy je připraven říci a postavit se za to, co mu osobně něco vynese. Státník nula.