45 % prezident, jenž se k moci dostal lstí

Pochopitelně i takovému prezidentu je nutné dopřát sto dní ve funkci, aby bylo možné zhodnotit, že využití nízkých prostředků nemusí vést k nízké politice.

Frenetický fanatismus Trumpových obdivovatelů bohužel velmi upomíná na podporu Adolfa Hitlera. Paradoxně i sociální struktura podporovatelů je velmi podobná, nehledě na obecnou globální předválečnou atmosféru ve světě. Rozpad Evropské Unie, který by si Trump velmi přál, by vlastně byl potvrzením hrozby nové globální války. Před 2. světovou válkou také válečné velmoci vystoupily ze Společnosti národů, aby si uvolnily ruce k vlastní velmocenské politice. Co jiného dělá dnes Británie? A co udělá Trump se svázaností s NATO? Rozpuštění této organizace by znamenalo, že se vyjasní politika vojenského nátlaku, kterou byly nečitelné hybridní agrese na Ukrajině a v Sýrii, potažmo v Lybii. Posledně jmenovanou zemi nařídil v poslední den ve funkci bombardovat prezident Obama! Zabili tam prý 80 bojovníků ISIS. Změnilo to však skutečně situaci ve prospěch nějaké centrální moci v Lybii? Nedozvíme se ani ň o těchto událostech. Vzhledem k vojenské převaze USA je obvyklé považovat akce Američanů přinejmenším za schválené vedením NATO, pokud ne přímo společně koordinované. Politika EU uvnitř NATO je potom zcela nečitelná a ve vleku USA.

Uzurpování moci v dějinách neznamenal automaticky regres. Mnohé vládní puče byly pokrokové a přivedly zemi nebo oblast k dlouholetému míru. Mnohé vládnutí za nezletilé budoucí panovníky bylo úspěšným pokrokovým regentstvím. Ovšem, vždycky se najdou hodnotitelé – současníci, kteří zkritizovali onu situaci na věčné časy. Neznáme variantu dějin, která by vznikla jiným nasměrováním vlády v dějinách. Co by se dělo, kdyby zvítězila Clintonová? Bylo by více míru, jako se slibovalo za Obamy, který dostal hned na začátku zálohově Nobelovku za mír. Nedokázal ani ve vlastní zemi prosadit zrušení nezákonné věznice na Guantanámu. Rozpáranost Sýrie je v mnohém jeho odkaz dějinám. Buďme však spravedliví a připomeňme, že válku v Sýrii a Lybii mu dokázali vnutit Francouzi. Nicméně je s odstupem let nepochopitelné, že za dobu obrany demokracie v těchto nešťastných zemích se neobjevil ani jeden veřejně propagovatelný vůdce, který by nabídl veřejnou představu míru a naděje pro tyto země. Je nad míru jasné, že tyto války byly využity jen jako odbytiště zastaralého arzenálu, k testování možností konfrontace s Ruskem. V takové situaci se nepřítel mého nepřítele stává spojencem. V tomto případě ovšem nelze úmysly těchto skupin vůbec publikovat.

Co jsem stačil zaslechnout, mnoha lidem imponují slova úvodního projevu prezidenta Trumpa, kde mimo jiné zaznělo: „… a ve spolupráci s civilizovanými zeměmi zcela vyhladíme …“. Takové vyhlazování skutečně svědčí o velké civilizovanosti. Realizovatelnost nějakého „zcela“ je také na pováženou. Pokud vedete válku proti skupinám partyzánů rozesetých po celém světě, tak je taková velkohubost úsměvná. Mám sice velké pochyby, ale přesto, dejme prostor možným velkým úspěchům, jako je třeba zrušení zdravotní péče pro Američany. Slyším jásání běžného člověka přes oceán? Nebo je to pláč bez pomoci umírajících. Uvidíme, uslyšíme a rozeznáme víc za sto dní.