Jé, vzpomněla jsem si, jak mi kdysi cca 10 let nazpátek přátelé díky mému lokání říkali, že jsem jak studna:) A přiznám se, že někdy okolo dvacítky jsem byla dost společenská a takové "večírky" byly pořád. Pak přišla nějaká mez a zklidnila jsem se :) Trefila jste se mi s tím článkem ale do mé nostalgické nálady, už hodinu si pouštím moje oblíbený starý metalový fláky a vzpomínám na ty časy veleváženejch vopic:)

No Adélo… na jednu stranu mi zní báječně, že jsem někomu dopomohla k takovému rozpoložení, na druhou stranu jsem si tu skoro spolkla jazyk, když čtu "okolo dvacítky"…

Kateřino, zřejmě máme stejný koníček...ne, já mám to štěstí, že si při pití umím rozvrhnout síly, takže vydržím vcelku dlouho, bujarý a vesel bez výrauných excesů a málokdy mi jevzle....ještě hezčí je, kolik bolehlavů okolo tím štvu.

Stejný koníček? Který? Salsu? Sport? Kino? Skákání? Psaní? Nééé, prosím ne, ať není pravda, že Vladimír považuje večůrky za můj koníček…

Vla! Di! Mí! Re! Hovoříte s dámou, tak opatrně, prosím…

Nikdy mě nenapadlo, že lokál může být odvozen od slova "lokat"

Myslím, že se kajete tak roztomile, že v této chvíli jsou Vaše hříchy nejen odpuštěny, ale i zapomenuty.

(...a předodpuštěny ty, kterých se teprve dopustíte...)

Ech… tohle vědět, nachystám si k ruce lahvinku…

Děkuju i za nasměrování, kam si mám příště chodit pro rozhřešení…

Takové pocity znám velmi dobře. Kolikrát jsem říkal, že životě už ani kapku.......do druhého dne

Do druhého dne? Chtěla bych odpovědět něco povzbudivého, ale… fakt do druhého dne?! Pomoc…