Rozdíl mezi Anežkou Českou a doktorem Ráthem aneb o dávání chudým

Ježíš říkal, aby ti, co mají dost, pamatovali svými penězi na chudé – vyzýval tím k socializmu?

Anežka Česká se ve 13. století rozhodla nevdat a své nemalé věno (šlo o dceru krále Přemysla Otakara I.) věnovala na stavbu nemocnice a celý svůj život pak věnovala péči o chudé v této nemocnici. David Ráth se také staral o nemocnice a chudým platil poplatky v nemocnicích, ba mládeži i jízdné v autobusech. Dělali skoro totéž? Každému je asi jasné, že nějaké rozdíly zde budou. Ale v čem je ten základní rozdíl?

Někomu to může připadat jako zbytečná otázka. Ve skutečnosti v ní spočívá řešení otázky mnohem závažnější. Hlásal Ježíš socializmus? Bohužel v tom totiž nemají jasno ani mnozí dnešní křesťané, o „křesťanech“ typu Paroubek či Štampach ani nehovořím. Ježíš přece mluvil o dávání chudým, socialisti mluví o dávání chudým (pravda, dnes spíše o zajišťování života sociálně potřebných nebo tak nějak, jazyk se nám všelijak zdeúředně zakrucuje), takže vlastně chtějí totéž, nebo ne?

 

Rozdíl je přitom poměrně snadno vyjádřitelný – Ježíš vyzýval k dělení se s chudými o své peníze zatímco socialisti všech barev se chtějí dělit o cizí peníze. Bohatým násilím brát a chudým dávat (a přitom si z toho dost oddělit pro sebe), nevyžaduje altruizmus ani jinou formu ušlechtilosti. Jánošík nebyl dobrodinec, nýbrž zločinec, který byl pověšen zcela po právu. A zatímco to první dávání zmírňuje bídu, to druhé ve svých důsledcích bídu zvyšuje – kam vedl socializmus černý i rudý je dnes již zřejmé (i když i zde je zajímavé, že sed u nás stále najde dost lidí, kteří se ekonomickým faktům navzdory stále domnívají, že komunisti zvelebili české hospodářství), socializmus růžový způsobuje v ekonomické oblasti zatím „jenom“ čím dál tím hlubší a socialisty neřešitelnou dluhovou krizi. Bohužel více či méně socialistické jsou v dnešní Evropě všechny relevantní politické síly, včetně těch „pravicových“.

Čehož příčinou je to, že konzervatizmus bez Boha je dům na písku, který se při prvním závanu reality zřítí. Dlužno totiž přiznat, že ateisti či agnostici - konzervativní myslitelé i existují, ale dostatek takových praktiků a zejména voličů nikoliv.

 

A čehož důsledkem je, že David Ráth je pouze obzvlášť vydařeným prototypem politika, který se vyskytuje v různé míře ve všech významnějších politických stranách napříč politickým spektrem. Cizí peníze totiž přerozdělují rádi skoro všichni, čest buď nepočetným výjimkám. Ostatně proč ne, když nevěří v Toho, komu budou jednou skládat účty.

Kdo si snad ještě teď myslí, že tento druh „péče o potřebné“ je něco zcela novověkého či ryze středoevropského, ten nechť se zkusí přenést na Blízký východ před téměř 2000 lety:

„Marie tehdy vzala libru velmi drahé masti z pravého nardu, pomazala Ježíšovy nohy a vytřela je svými vlasy. Dům se naplnil vůní té masti .Jeden z jeho učedníků, Jidáš Iškariotský, který ho měl zradit, řekl: „Proč se ta mast neprodala za tři sta denárů? Mohlo se to rozdat chudým!“ To však neřekl proto, že by měl starost o chudé, ale že byl zloděj. Měl totiž na starosti společnou pokladnu a z toho, co se do ní dávalo, si bral pro sebe.“ (Bible, Janovo evangelium, 12,3-6)