Proč nevymřeli komunisti.

Před 20 lety měli komunisti 13% a celá levice asi polovinu, převážně starších voličů. My tehdy mladší jsme se domnívali, že tito voliči časem vymřou. Jenže léta plynou a preference se v dlouhodobějším pohledu prakticky nemění. Jak je to možné?

Na první pohled je to skutečně záhada. V prvních volbách po pádu komunizmu v roce 1990 dostala KSČ asi 13% hlasů, zhruba stejně i o 2 roky později, když již nekandidovalo Občanské fórum, takže došlo ke klasickému rozdělení na politické strany. Dle průzkumů šlo hlavně o dost staré voliče. Stejně tak i ostatní levicové strany (ČSSD tehdy ještě mezi nimi nedominovala), které měly v roce 1992 s KSČ cca polovinu hlasů, měly v průměru výrazně starší voliče než (relativní) pravice. Tehdy mezi námi mladšími vládlo všeobecně přesvědčení, že voliči komunistů jsou prostě funkcionářští dinosauři a staříci nechápající souvislosti, kteří časem vymřou. Komunisti tak za pár let budou jen ošklivou vzpomínkou na strašení dětí a i voličů ostatních levicových stran bude ubývat, takže náš stát půjde přirozeným vývojem stále více doprava.
Dvacet let uplynulo jako voda – a rozložení hlasů na pravo-levé ose je pořád zhruba stejné, včetně hlasů pro komunisty, přičemž i programy jednotlivých stran se v delší perspektivě doprava rozhodně  neposouvají (Míra pravicovosti programu relativní pravice i v oblasti ekonomické, natož mimoekonomické, je téma na samostatný článek, ne-li jejich sérii). Voliči levice jsou stále starší než voliči pravice, ale neubývá jich. Z hlediska předpokladů, které jsem měl před dvěma dekádami, to nedává žádný smysl. Velká část tehdejších levicových voličů už přes prodlužující se věk musela zemřít a naopak dorostli mladší. Jediné vysvětlení je, že část voličů tehdy mladších přešla nalevo.
Jaký důvod může mít ta změna přesvědčení? Mám proto jedno poměrně jednoduché a na první pohled možná překvapivé vysvětlení – značná část voličů nemá žádné přesvědčení, ale volí čistě pragmaticky a z hlediska krátkého časového horizontu. Tudíž pokud jsou mladí a při síle, volí ty, co slibují nižší daně, zatímco když zestárnou, začnou volit ty, co jim slíbí vyšší důchody a nižší spoluúčast na zdravotnictví. A protože populace stárne (mj. proto, že mít děti je z pragmatického pohledu prodělečná záležitost), může se situace jenom zhoršovat, tedy procento rozložení preferencí mezi levici a relativní pravici může zůstat stejné, ale obě skupiny se budou posouvat programově doleva.
Na tomto je vidět nesmyslnost představy, že sobectví vede ke kapitalizmu či dokonce že je kapitalizmus sobectvím podmíněn, stejně jako představy, že demokracie vede vždy k moudrému vládnutí. Je hloupostí předpokládat, že duchovně neukotvený, potažmo nemravný volič bude volit pro dlouhodobé blaho celku, když si může vybrat malou domů již dnes. Tudíž dokud se nezmění duchovní situace Česka i Evropy, budou komunisti a socialisti jako celek nesmrtelní. Anebo zmizí demokracie. I když bez duchovní změny se ani s příliš osvícenou diktaturou také nedá počítat.
Spíš bych typoval na něco ještě horšího jako třeba muslimský chalífát – ten bude tedy také duchovní změnou, ale nikoliv k lepšímu.