Populační imploze a krize aneb jak “nevadí“ když je málo dětí

Asi před 15 lety se mě liberálové snažili v diskuzích přesvědčit, že málo dětí v Evropě vůbec nevadí, stačí si zvyknout a bude vše OK. No, nějaký rok uplynul a Realitätsprüfung těchto tezí máme před sebou.

Někdy koncem devadesátých let jsem na webu - tehdy u nás net víceméně začínal a hádat se na něm byla nová zajímavá zkušenost - polemizoval s liberály a zelenými (někdy není úplně jasné, zda jde o jednu skupinu či dvě, minimálně v názorech na rodinu se dost překrývají) o populační implozi. Jejich teze byla, že málo rodících se dětí není vůbec žádný problém. Nemusíme být přece všichni stejní. Někteří lidé prostě mít děti budou, někteří ne, o co jde, to jsou jen takové předsudky, že by mělo být dětí víc. Stejně je na světě přelidněno.

Teď po patnácti letech vězí Evropa v prakticky neřešitelné dluhové krizi (o optimizmu, jak příští rok už určitě začne konjunktura jsem psal již před rokem), ve které jsou jedním s klíčových faktorů hrozivě narůstající náklady na důchody a na zdravotnictví. Ono totiž s ubýváním a stárnutím populace, které jsou důsledkem populační imploze přibývá:

1. poměrný podíl lidí, kteří pobírají důchod a potřebují čím dál nákladnější zdravotní péči
2. procento voličů, kteří volí podle toho, kdo jim slíbí vyšší důchody a nižší spoluúčast na zdravotnictví

Důsledkem 1) jsou ty stoupající náklady, důsledkem 2) pak to, že situace nemá žádné politicko-ekonomické řešení, protože strana, která navrhne jakékoliv snížení důchodu, zvýšení věku odchodu do důchodu a zvýšení pacientovy spoluúčasti (jako například poplatky u lékaře), což jsou jediné možnosti, jak náklady snížit dříve, než dojde k finančnímu kolapsu státu, prohraje volby.

Zvyšování daňové zátěže, což je další možnost, jak kolaps dočasně oddálit, pak dopadá nejvíce na lidi ve věku, kdy mají anebo by mohli mít děti, což dále snižuje jejich chuť si děti pořizovat, popřípadě vyhání podnikatele, což zvyšuje nezaměstnanost. Výjimkou jsou samozřejmě ti lidé, co žijí trvale ze sociálních dávek, protože z nich se daně neplatí. Problém je v tom, že toto je část obyvatelstva, jejíž množení je nejméně žádoucí a je navíc z politicko-ekonomického hlediska důchodcům dost podobná – 1) státní rozpočet zatěžuje, 2) volí obvykle „sociálně citlivě“ (česky toho, kdo jim slíbí, že jí nasype nejvíc cizích peněz).

Samozřejmě, že ona ta zelená rádoby argumentace,že „svět je přelidněn“ apod. je ve skutečnosti krycí. Dost lidem se prostě děti mít nechce. Z hlediska jednotlivce, uvažujícího stylem hlavně když se poměju, po smrti stejně nic nebude, není mnoho racionálních důvodů, proč si způsobovat to nepohodlí spjaté s plozením a výchovou dětí, zvláště když soudobá – z velké části již bezdětnými ovládaná (protože bezdětní mají víc času jak na výdělek tak na politiku)- společnost hází zodpovědným rodičům klacky pod nohy i řadou dalších věci – připomeňme například snahu prohlašovat jakýkoliv tělesný trest – bez kterého se zodpovědná výchova neobejde („Kdo šetří metlu, nenávidí své dítě, zavčas je trestá, kdo je miluje.“ - Bible, Přísloví 13,24) – za týrání dítěte . Takže beze změny duchovního paradigmatu bude Evropa nadále jen rychleji a rychleji vymírat, tedy pokud jde o původní obyvatelstvo. Otázka je při jak nízkém počtu původního obyvatelstva Evropa zkrachuje definitivně či bude ovládnuta jinou, pravděpodobně islámskou, kulturou.